Nápady čtenáře detektivek

by Josef Škvorecký

Josef ​Skvorecky a cseh irodalmi élet amolyan szókimondó fenegyereke, aki minden írásában, a regénytől a karcolatig, rendszerint kényes témákhoz nyúl, s gyakorta vihart kavar. Ezúttal egy oly sokak által lenézett, háttérbe szorított, sőt halottnak ítélt műfaj védelmében száll síkra, mint a detektívregény.
Hét „ötletre” épített tanulmányában a detektívregény műfajához illő szigorú szerkezettel és logikával, egy igazi Nagy Detektív szellemességével és mindenre kiterjedő figyelmével követi a műfaj kialakulásának „nyomait”, s vonja le a következtetéseit, sorakoztatja fel érveit, íróktól, kritikusoktól, irodalmároktól vett idézetekkel támogatja „ötleteit”, megtetézve mindezt a tárgyalt könyvekből vett jellegzetes részletekkel, rengeteg adattal, a műfaj szabályaival, „bonctani leleteivel”, s nem utolsósorban kemény oldalvágásokkal a mai irodalmi élet egyes jelenségeire, különös tekintettel a „komoly” irodalom álarcába bújó silányságokra, hogy aztán tanulmányának utolsó fejezetében – akárcsak a detektívregényekben – bebizonyítsa a gyanúsított ártatlanságát, s leleplezze a bűnöst, jelen esetben a bűnösö a detektívregény ellenzőit.

169 pages, Paperback

First published January 1, 1965

About the author

Josef Škvorecký, CM was a Czech writer and publisher who spent much of his life in Canada. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. By turns humorous, wise, eloquent and humanistic, Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.

Reviews

[Jakub · Rating 3 out of 5]

Předně musím říct, že to má hroznou sazbu. Tohle muselo dělat nějaké prase. Strašně špatně se to čte, samotný text není úplně jednoduchý a tohle to teda nezpříjemňuje.

Velká část knihy je dnes neaktuální. Hlavně ta část, která působí jako stránka z Wikipedie o detektivce. Škvorecký pracuje s premisou, že je detektivka nízký žánr, ale nevysvětluje proč.

Na druhou stranu, pokud se pokouší vyjádřit nějakou svou myšlenku, je to skvěle vyargumentované a chytré, proto bych doporučil si to přečíst i dnes.

Některé pasáže (hlavně o Hammetovi a Chandlerovi) mi přišly jako taková podvratná snaha přesvědčit tehdejší cenzuru tyhle detektivky nezakazovat, velmi urputně tam zveličuje kritiku (americké/kapitalistické) společnosti.

[Pavlina · Rating 4 out of 5]

Překvapivě svěží a čtivá knížka o detektivkách jako literárním žánru. Škvorecký se soustředí na anglo-americkou detektivku, přičemž probere první detektivní příběh ever, archetyp Velkého detektiva i americké hard-boiled detektivky plné "tough guys". Škvorecký vidí detektivku jako pohádku pro dospělé, symbolické zápolení dobra se zlem a detektiva jako "trickstera" a projekci romantických tužeb po absolutní spravedlnosti. Zároveň obhajuje čtení detektivek jako legitimní únik od "vážné" literatury. Škoda jen, že (alespoň v prvním vydání) chybí bibliografie a rejstřík.

[Jiří Pavlovský · Rating 4 out of 5]

Přečten předskokan Rudé žně, kniha Nápady čtenáře detektivek od Josefa Škvoreckého. Není to zrovna tlustá kniha, ale je dodnes zajímavá a hodně přínosná… i když je samozřejmě handicapovaná jak věkem, tak přece jen horším přístupem k informacím způsobená spojením absence internetu a socialismu. Docela by mě zajímalo, co by napsal dneska.
Hezký je, že i když sám spisovatel, dokázal se oprostit od svého ega a opravdu to bere hodně fakticky a čistě jako fan, nikoliv jako autor. Na začátku je nějaké to zasvěcení do žánru, Poe, Collins, Doyle, zrod geniálních detektivů a postupné vymezování pravidel hry. Pak přichází k Chandlerovi, Hammetovi a dalším autorům, které do detektivky vnesli realitu a skončil až u Mickeye Spillanea.

Pobavilo mě, že ve finálních kapitolách už naráží na to, co od té doby jen eskalovalo. Rozebírá totiž revoltu proti detektivce-křížovce a dělí ji na americkou (která přináší drsnou školu a sociální témata) a anglickou (obvykle v rukou ženských autorek typu Sayersová, Marshová či Allinghamová), které sázejí víc na společenský román až romantiku. Což je fakt trend, který současnosti eskaloval až do tlustospisů, kde je důležitější, jestli si konečně vyznají lásku, prostě k románům Rowlingové alias Galbraitha a spoustě dalších moderních detektivek.

Druhou věcí byl boj detektivky o „hodnotnost“. O snahu o zamaskování brakových kořenů a povýšení žánru prostřednictvím toho, že se umolousaný děj zavalí haldou hodnotného balastu. Děj je vůbec branný jako něco málo intelektuálního, něco, za co je třeba se trochu stydět, protože čím nudnější kniha, tím oceňovanější.

Jak je vidět, některé věci se nemění.