Výbor z poezie vězněných básníků Zdeňka Rotrekla, Václava Renče a Josefa Palivce s monografickými portréty. Uspořádal a předmluvu a komentáře napsal Antonín Kratochvil. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku navrhl Ferdinand Čulík.
Uf, tohle vůbec nebylo příjemné čtení. Ale ne proto, že by šlo o rádoby poezii, právě naopak. Tohle napsali skuteční básníci, zástupci vznešeného umění, které komunističtí bachaři mučili v lágrech, a kteří i při tomhle zvěrstvu dovedli svůj talent vyšperkovaný životními zkušenostmi přetavit v řezající, lyričností naplněné verše.
Rotrekl mě rozložil. Renč naplnil pocitem, že i v největším temnu jde nalézt důstojnost a odpověď na utrpení. A Palivec zvláštní formou naděje.
Pokud bych měla doporučit českou poezii zapomenutých autorů, byla by to tato sbírka.