Čtenářský klub Cz/Sk discussion

Norwegian Wood
This topic is about Norwegian Wood
67 views
Přečtené knihy > Norské dřevo

Comments Showing 1-10 of 10 (10 new)    post a comment »
dateDown arrow    newest »

message 1: by Illyria (last edited Jun 01, 2017 12:09PM) (new) - rated it 4 stars

Illyria (illyriab) | 385 comments Už je tu 1. června, den kdy jsme se rozhodli začít rozebírat Norské dřevo od Haruki Murakamiho jako nejnovější společnou knihu našeho čtenářského klubu. Pokud jste Norské dřevo ještě nečetli, ryhle se do toho pusťte a zase se vraťte, abyste se s námi mohli podělit o své dojmy - nikdy není pozdě! Mezitím vás odkazuji na diskuzi bez spoilerů: https://www.goodreads.com/topic/show/...

A pro ty z nás, kdo už dočteno mají:
Jak se vám to líbilo? Co vás překvapilo, či zklamalo? Zaujal vás autorův styl psaní (četli už jste od něho i něco jiného?), osudy hrdinů, téma? Jakékoli jiné postřehy jsou samozřejmě taky vítané!


message 2: by Eva (new) - rated it 5 stars

Eva | 39 comments Od tohoto autora a z těchto končin je to moje první kniha. Hned na začátku čtení jsem si uvědomila, že musím přepnout do módu "žádná očekávání" a četbu nechala volně plynout.
Atmosféra knihy je diametrálně odlišná od toho, na co jsem zvyklá. Poprvé jsem si při čtení knihy připadala, jako by to v mojí hlavě bylo jako "nepopsaná deska", poprvé jsem se nesnažila rozlousknout, jak by příběh asi mohl skončit. Stejně bych se netrefila :-).
Vyhovoval mi způsob, jakým autor popsal postavy příběhu, to, že jsem si o nich sestavovala obrázek, ale nikde nebyla žádná jistota, že moje představa je správná. Úplně jako ze života. Způsob jejich života a střípky toho, jak vnímají svět, poskytovaly jisté indicie k možnému vývoji jejich životních poutí, ale někdy se do toho všeho zamíchala nečekaná rozhodnutí a směr rázem ukazoval jinam.
Východní mentalita je určitě odlišná od té západní, což jsem pochopila z toho, co jsem si přečetla o způsobu života a mentalitě lidí. Nadhled, se kterým se některé postavy dívaly na svět. Zároveň mě ale šokovalo, jak vypadal život mladých lidí, s čím se potýkali a kam je to taky dovedlo...
Někdy si zase přečtu něco podobného (až se z toho vzpamatuju).


message 3: by Martina (new)

Martina (sechmet5) | 121 comments Bohužel jsem tu knihu pořád ještě nezvládla dočíst a mám pochyby o tom, že se to někdy stane. Je trochu těžké se občas orientovat, protože ten příběh přeskakuje docela náhodně. To mi ale tolik nevadilo. Spíš mám problém s tím, že mi vadí hlavní postava. Nevím, čím přesně, ale v něčem je mi silně nesympatický.


Illyria (illyriab) | 385 comments Martina wrote: "Bohužel jsem tu knihu pořád ještě nezvládla dočíst a mám pochyby o tom, že se to někdy stane. Je trochu těžké se občas orientovat, protože ten příběh přeskakuje docela náhodně. To mi ale tolik neva..."

Dokážu pochopit, proč ti ta kniha nesedla, ona i její hlavní postavy byly psány hodně specifickým způsobem, který určitě nebude vyhovovat všem. Za sebe jsem ale zjistila, že mi to docala vyhovovalo.

Spád knihy byl pomalý a melancholický, místy skutečně nebylo jednoznačné kdy se co odehrávalo, což přispívalo k tajemné a pochmurné atmosféře. A do toho se nejasně vloudával děj, zpravidla poháněn depresí a sebevraždami a místy tedy ještě tím "nespoutaným sexem".

Upřímně pořád ještě nevím, co si o tom mám myslet. Četlo se mi to překvapivě dobře a její postavy mě zaujaly, i když se o nich nedá říci, že by byly zvlášť sympatičtí. Kniha však sama o sobě nenabízí žádné řešení problému, který předkládá, žádné "poučení", nechává všechny závěry na čtenáři, což jsem oceňovala.

Před čtením jsem očekávala (a taky se těšila na) bližší pohled na japonskou kulturu, ale ve výsledku mi více méně přišlo, že by se příběh mohl odehrávat kdekoli. Pro tenhle konkrétní příběh to určitě byl plus. Ale jak poukázala Eva, přece jen tamtudy prosvítá východní mentalita.


Martin Dolezal (nethar) | 146 comments Už jsem zpátky z dovolené a mohu taky přispět troškou do mlýna.

Přemýšlím, jestli je správné napsat, že se mi to líbilo, ale asi ano. Možná lepší říct, že mě to hodně zaujalo. Jak vlastně píše Eva i Illyria, je to celé psané specifickým způsobem, takovým jiným jazykem, jiným přístupem. Děj se odvíjí napřeskáčku, po kouskách je odhalován, někdy plyne až příliš pomalu a tak nějak japonsko mysticky (tiché procházky v dešti, apod.), aby pak najednou přišla nějaká nečekaná rána. Takové ty zmínky na okraji jako "než zemřel", dávají tušit, že to veselé čtení nebude.

Ta celá "jiná" atmosféra mě chytila a hodně bavila. Kniha utekla velkou rychlostí, myslel jsem, že budu číst mnohem déle. Nemůžu říct, že by mi všechny postavy byly sympatické nebo to přineslo nějaké ponaučení nebo já nevím co, ale prostě to tak atmosféricky plynulo, že jsem byl spokojený. Někdy mi ty japonské reálie, hlavně tedy ve filmech, přijdou až úchylné, nejhorší (tedy pro mě) je japonský nebo čínský humor, to mě nějak míjí. Tady taky takové kousky jsou, ale nejde to až na kost, příhody s tím spolužákem na kolejích, teď si nevzpomenu na jméno, jsou ještě tak nějak v míře. Takže ano, je to hodně západně pojatá japonská kniha, leč stále je to japonské.

Myslím, že si od Murakamiho ještě něco přečtu nebo aspoň poslechnu jako audioknihu. Zajímá mě, jestli to je celé jeho styl, nebo ho použil jenom u této knížky. Ještě jsem od něho četl "O čem mluvím, když mluvím o běhání" a to bylo taky docela fajn čtení, i když nesrovnatelné, protože to nebyla beletrie.

Jsem rád, že jsme tuhle knížku vybrali, přečtení nelituju. Chápu, že to nemusí každému sednout, ale to je asi cena za to, že se nedá říct, že by to bylo nějaké tuctové čtení. Knížka je to svébytná a má úroveň. Tak to by asi zatím stačilo. Jestli bude diskuze pokračovat, určitě si ještě vzpomenu na důležité věci, co jsem chtěl zmínit, příště abych si psal při čtení poznámky :-)


Veronika Konečně se taky dostávám ke svému hodnocení. Murakami jako autor mi nejspíš nesedne. Myslím, že jsem už v předchozí diskuzi psala, že jsem kdysi četla Afterdark, což je kniha, která mě skutečně nezaujala (nicméně třeba dnes bych na ni změnila názor, kdo ví). Norské dřevo jsem měla v plánu si přečíst, protože jsem na něj slyšela jenom samou chválu a říkala jsem si, že někdy dám Murakamimu zase šanci, takže výběr mě potěšil. Samotné čtení mě ale už tolik nepotěšilo, bohužel.

Žádná z vystupujících postav mi nebyla sympatická a Tórua jsem víceméně skousla zhruba po půlce knihy, ale dřelo to. Některé pasáže knihy se mi opravdu moc líbily, byla jsem z nich vyloženě nadšená (např. když Reiko mluvila o svém životě, také mě zaujalo vložení tématu něčeho jako chráněného obydlí pro duševně nemocné). Ani mi nevadilo, že děj knihy byl tak předvídatelný, ale celkově mi to přišlo nevyrovnané. Na jednu stranu opravdu výborné pasáže se zajímavými myšlenkami a na druhou stranu až pubertální sexuální dialogy, které podle mě už moc neodpovídaly věku postav. Ale jsem si vědoma toho, že v tomhle směru jsem měla tendence to srovnávat sama se sebou a tím, v jaké společnosti se pohybuju. Taky v tom asi hrála roli i ta odlišná mentalita, kterou jste tady taky zmiňovali.

Na knize jsem ještě ocenila japonské reálie, protože o Japonsku toho zase tolik nevím, takže jsem se dozvěděla nové věci a donutilo mě si je pak ještě dohledávat a zjistit více. To mám zase na knihách ráda, když mají pak nějaký přesah do mého života a není to jen o tom "přečtu, odložím".

A na závěr taková blbost. Měla jsem problém jméno Naoko nečíst jako naše slovo naoko. Taky snad uběhla půlka knížky, než jsem se toho zbavila a konečně to četla jako jméno =))

Jednoduše řečeno na jedné stránce jsem byla u vytržení a na druhé to u mě vyvolalo velké zklamání, takhle jsem to měla celou knihu, a proto z ní mám doteď rozporuplné pocity. Když jsem se dohrabala na konec knihy, kde byl i jakýsi rozbor, tak jsem byla opravdu pobavená, protože tam zazněla jedna věc, kvůli které se mi to zřejmě nelíbilo. A to bylo připodobnění Tórua k Holdenovi z knihy Kdo chytá v žitě, a to je dílo, které vyloženě nesnáším, byť v tomhle směru se mnou taky asi skoro nikdo souhlasit nebude =D

Každopádně jsem ráda, že tenhle projekt vstal z mrtvých a těším se na další kola. I kdybych neměla být příště zase moc nadšená, tak mi přijde naprosto super to čtení vašich, mnohdy rozdílných, názorů. Člověk se může na některé věci podívat z jiného úhlu pohledu a hned je ten zážitek z knihy o něco silnější.


message 7: by Zuzana (last edited Aug 09, 2017 02:26AM) (new) - rated it 5 stars

Zuzana (zuzana37) Přečetla jsem si Norské dřevo spíš z vlastní iniciativy, její vybrání pro společné čtení mě akorát trochu postrčilo se k ní konečně odhodlat, a i tak jsem to stejně zvládla až teď v srpnu.

Líbila se mi moc, tuším, že už jsem od Murakamiho nějakou knížku četla, ale byla to spíš taková novela, zatímco Norské dřevo je zkrátka román se kterým prorazil do světa a není milován mnoha lidmi jen tak pro nic za nic.

Tóru mi trochu připomínal takového existenciálního hrdinu, něco jako v Camusově Cizincovi, kterého mám moc ráda. Nebyl ale vůbec tak bezcitný a prázdný, díky čemuž mi byl ještě sympatičtější. U obou hlavních hrdinek jsem občas měla pocit, že si s lidmi okolo sebe trochu nezdravě zahrávají a nechávají se obskakovat, nicméně nebylo to nijak hrozné.

V nějaké diskuzi jsem četla stížnosti na to, jak nevyrovnané je tempo knihy a že na tom lze poznat autorovu nevyzrálost. To je dost možné, ale mě to naopak bavilo, občas zrychlit, občas zpomalit a na konci trochu té gradace, nemůže se to přece táhnout donekonečna. Neměla jsem z toho pocit, že by byl konec nějak uspěchaný, vše zapadlo do sebe, jak by mělo.

Co mě trochu zarazilo, byly všechny ty sebevraždy a smutné události. Přeci jenom je asi v japonské kultuře a v jejich neskutečně psychicky náročném způsobu života tohle nějakým způsobem zakořeněno a čas od času to vyplouvá na povrch. Prakticky každá postava měla se smrtí svých blízkých na svůj věk až příliš mnoho zkušeností, a to, že se zabil nejen Kizuki a Naoko (což by šlo pochopit v rámci nějaké důležitosti v ději), ale například i Naočina starší sestra a Hacumi, nikdo neví, co se stalo s Extrémem, Midori se ze smrti svých příbuzných sama napůl pomátla...to bylo opravdu drsné.

Na závěr jeden citát, který mě rozesmál:

"Reiko si všimla mé rozečtené knížky a zeptala se, co to čtu. Řekl jsem že "Kouzelný vrch" od Thomase Manna.
"Člověče nešťastná, proč si sem vozíš zrovna tohle?" zeptala se Reiko nevěřícně. Což tedy měla naprostou pravdu."


Illyria (illyriab) | 385 comments Zuzka wrote: "Přečetla jsem si Norské dřevo spíš z vlastní iniciativy, její vybrání pro společné čtení mě akorát trochu postrčilo se k ní konečně odhodlat, a i tak jsem to stejně zvládla až teď v srpnu.

Líbila ..."


Četla jsi Kouzelný vrch? Už asi dva roky se k tomu chci dostat, ale nějak se k tomu nemůžu přimět... Taky v knihách oceňuji narážky na jiné známé knihy. V tomto případě byl efekt zvlášť zajímavý, protože si člověk hned chtě nechtě asocioval jejich místo s tajemným sanitoriem ze kterého není návratu (a to jsem to ani nečetla). Dodává to příběhu na mystičnu a intenzitě. A zároveň to i pobaví :)


message 9: by Zuzana (last edited Aug 09, 2017 09:35AM) (new) - rated it 5 stars

Zuzana (zuzana37) Illyria wrote: "Zuzka wrote: "Přečetla jsem si Norské dřevo spíš z vlastní iniciativy, její vybrání pro společné čtení mě akorát trochu postrčilo se k ní konečně odhodlat, a i tak jsem to stejně zvládla až teď v s..."

Nečetla, nečetla, ale stačily mi i mé povrchní znalosti toho, o čem je, abych se zasmála. Navíc si pak člověk může připadat jako intelektuál, když pochopí takovouto narážku...


Illyria (illyriab) | 385 comments Zuzka wrote: "Illyria wrote: "Zuzka wrote: "Přečetla jsem si Norské dřevo spíš z vlastní iniciativy, její vybrání pro společné čtení mě akorát trochu postrčilo se k ní konečně odhodlat, a i tak jsem to stejně zv..."

K čemu by jinak byly hodiny literatury? :D


back to top