Luboš's Reviews > Posledná prednáška

Americky dojemné (v dobrém slova smyslu). Inspirující člověk, kdyby mě učil, tak bych se nejspíš dal i na vědeckou dráhu.

Možná že je opravdu lepší zemřít na rakovinu, být připraven, než náhle například při autonehodě.

----citace----
Jakou moudrost bychom předali světu my, kdybychom věděli, že je to naše poslední přednáška?

Ale být považován za nejlepšího řečníka v oblasti informatiky je asi totéž jako proslavit se jako nejvyšší ze sedmi trpaslíků.

Mnoho lidí možná očekává, že budu mluvit o umírání. Ale já chci mluvit o životě.

Nemůžeme si vyměnit karty. Musíme hrát s těmi, které držíme v ruce.

Jak jsem vyrůstal, dospěl jsem k názoru, že existují dva typy rodin:
1) ty, které potřebují k životu slovníky
2) ty, které je nepotřebují

Uvědom si, že když něco děláš blbě a ostatní ti to neřeknou, znamená to, že jim na tobě nezáleží.

Dneska se toho spousta namluví o tom, jak dodat dětem sebevědomí. Jenže to není věc, kterou jim můžete dát. Sebevědomí si musí vybudovat sami.

Randy, je velká škoda, že tě lidé vnímají jako arogantního náfuku, protože tě to bude omezovat v tom, co bys mohl v životě dokázat.

Překážky jsou tu jen od toho, aby zastavily lidi, kteří nejsou dostatečně odhodláni je překonat.

Zavolejte v 11.55, těsně před obědem. Možná si o sobě myslíte, že jste důležitý, ale věřte mi, nic není důležitějšího, než oběd.

Vím, že jsi chytrý, ale tady jsou všichni chytří.

Divili byste se, kolika devatenáctiletým chlapcům dojde fantazie, když je donutíte vypustit násilí a sex.

Chápu argumenty o tom, že miliardy dolarů se věnovaly na přistání na Měsíci, místo aby se použily k boji s chudobou na Zemi. Ale víte jsem vědec. Vidím inspiraci jako rozhodující faktor v konání dobra.

Spousta lidí hledá zkratky. Přišel jsem na to, že nejlepší zkratka je dlouhá cesta, která se dá vyjádřit dvěma slovy: tvrdá dřina.

Studenti se občas ptají: „A co když já se omluvím, ale ten druhý omluvu nepřijme?“ Odpovídám jim: „To nemůžete ovlivnit, tak si s tím nelamte hlavu.“

V naší zemi klademe velký důraz na lidská práva. To je jistě v pořádku, ale nemá smysl mluvit o právech, když zároveň nemluvíte o odpovědnosti.

Nemyslím si, že je užitečné, když rodiče spřádají konkrétní sny o budoucnosti svých dětí.

Všichni, kdo mají zkušenost s rakovinou vědí, že těm, kteří o nemocné pečují, se věnuje jen malá pozornost. Pacienti jsou zahleděni sami do sebe. Jsou středem pozornosti a soucitu. Jejich nejbližší s nimi mají těžký život a většinou jim nezbývá čas na vlastní bolest a zármutek.