Petr's Reviews > Plán N

Plán N by Simon Urban
Rate this book
Clear rating

by
3355251
's review
Jul 18, 2012

really liked it
Read in July, 2012

„Jsi dobrá plynová děvka, Karo.“ — Dokážete si představit příběh, v němž může padnout taková věta? Povím vám o něm.

Plán N je detektivka odehrávající se v současnosti, v alternativním světě, kde je Německo dosud rozdělené na NDR a SRN. Východní část prošla něčím, co se oficiálně jmenuje „oživení“: některé šrouby se povolily a jiné přitáhly, hranice jsou opět zavřené, protože půldruhého milionu lidí emigrovalo, nástupce trabantu se jmenuje fobos, je také z umělé hmoty, jezdí na řepkový olej, ale je mnohem elegantnější... V téhle přízračné zemi dojde k vraždě, která hrozí zmařit zásadní německo-německá jednání o energetice. NDR žije z poplatků za transfer ruského zemního plynu, SRN nutně potřebuje ten plyn, ale kvůli EU a části vlastních občanů nemůže otevřeně obchodovat s diktaturou, musí aspoň na oko naléhat na dodržování lidských práv na Východě. A onu vraždu téměř jistě spáchala Stasi, někdejší Státní bezpečnost, o níž NDR tvrdí, že už je dávno úplně hodná a dbalá zákonů.

Kdo by měl o alternativních světech vědět víc než Němci? Vždyť v nich po desetiletí žili, západní Německo jako alternativní stín východního a naopak. V Berlíně jste měli jinou a přece skoro stejnou planetu hned za rohem. Simon Urban si s tím pocitem obratně pohrál. Nezapřel v sobě reklamního profesionála a vykreslil NDR přes jeho nabídku spotřebního zboží: již zmíněné fobosy jezdí po stránkách knihy sem tam a vytvářejí dopravní zácpu páchnoucí spáleným olejem. Navigace se jmenuje „navodobro“ (v českém překladu) a všechny mobilní telefony jsou „minsk“; obyčejní lidé mají nárok na em pětku či šestku, tajná policie má M9 „s funkcí odposlechu a automatickým odběrem pachové stopy“. Pivo je značky Radeberger jako kdysi, Kariwurst je pořád stejný. Oblíbenou pochoutkou kapitána Wegenera je sekaný řízek s pomfrity a volským okem.

Autor přidělil menší role reálným postavám německého veřejného života, čímž kniha získává pro Němce satirický rozměr; českému čtenáři to hlavní vysvětlila překladatelka Jana Zoubková (výtečný překlad) v doslovu. Alternativní SRN má čerstvě zvolenou levicovou vládu, v jejímž čele stojí Oskar Lafontaine. Otto Schily (v realitě kdysi právní zástupce teroristů z RAF a méně dávno ministr vnitra sjednoceného Německa) je ministrem pro státní bezpečnost NDR (!). Vdova Margot Honeckerová dožívá v domově důchodců a senilně nadává na „estébácké svině“. Angela Merkelová (zde pod dívčím jménem Kasnerová) je východoněmeckou nositelkou Nobelovy ceny za fyziku a vystupuje v reklamě na fobos. Michael Ballack dál kope za Karl-Marx-Stadt jako (reálně) zamlada.

Hlavní hrdina je samozřejmě dočista fiktivní. Kapitán kriminálky Martin Wegener, stárnoucí, chytrý, cynický, podezřívavý, beznadějně zamilovaný do své bývalé partnerky Karolíny. Kromě toho je smolař, průserář a dost pije. Chandlerovská postava, ale Phil Marlowe to s životem hraje jakž takž nerozhodně. Wegener dostává po držce čím dál tím víc až do konce.
(str. 146): Brendel si mohl na svoje vítězné konto připsat služební hodnost, západní původ, postavu, parfém a tvář filmového herce včetně modrých očí. A jako bonus služební vůz, za kterým se otáčel celý Východní Berlín. A to nepočítá všechno, co v sobě ten krasavec ještě skrývá. Určitě vaří skvělá italská jídla. Je ženatý s hnědovlasou galeristkou. A je muzikální. Hraje na klavír. Nebo aspoň volejbal.

A co má na kontě Wegener? Je z Východu, je o hlavu menší, má méně vlasů, menší kariéru, rozbitého wartburga aktivistu,nemá rodiče, Früchtla ani ženu. Zato má manšestráky. Kdybych měl aspoň Karolínu, pomyslel si Wegener. Kdyby na mě krásná Karolína čekala před prezídiem, což ještě nikdy neudělala, ale kdyby to teď udělala a měla na sobě to, co měla onoho památného večera u pojízdného kiosku s klobásami, tak by bylo jedno, že můj život tvoří hlavně ztráty. Karolína by vyrovnala Brendlova aktiva. Krásná žena je vždycky žolík, který všechno přebije. Po boku krásné ženy jsou řídké vlasy intelektuálním účesem, nedostatečná kariéra nepřizpůsobivou povahou, chybějící auto ekologickým uvědoměním a východoněmecké manšestráky kultovním oblečením. Po Karolínině boku by se Brendlovo štěstí proměnilo v kýčovitou kulisu. Zlomyslný bumerang. Všechny symboly statutu by jen zřetelněji ukazovaly, že Brendel nemá Karolínu.
K vyšetřování politicky citlivého případu se dostal náhodou a nedopatřením, jeho nadřízení by si určitě vybrali někoho jiného, kdyby mohli. Jenže nemohli (nebudu vyzrazovat detaily) a dokonce museli přijmout k Wegenerovi i hostující dvojici ze západního Německa, komisaře Brendela a zpravodajského důstojníka Kaysera. Podivná trojice v podivném světě vyšetřuje podivný zločin.
(str. 167) [Wegener]: „Víte, co je na socialismu pozoruhodné? Že má konjunkturu vždycky tam, kde se nepraktikuje."

Brendel se sarkasticky usmál. „A víte, co to znamená.“

„Ovšem, znamená to nesmrtelnost. Pánové Marx a Engels nikdy nezmizí ze scény dějin, ale nikdy taky nebudou slavit úspěch. Komunismus je napůl ztopořený penis, jak říkal můj starý šéf. Nikdy neochabne a nikdy nevystříkne. Taky hořký úděl."
Zatímco Kayser (jako jediná postava knihy) bez pochybností nadřazuje Západ Východu, názorová pozice Wegenera a Brendela (a zřejmě i samotného autora) je složitější.
(str. 401): [Brendel]: „Martine, jediný rozdíl mezi SRN a NDR je ten, že se občané SRN nebaví o svinstvech svý vlády, protože mají plnou hubu eko-bio-potravin. Lidi se ozvou, teprve když jim kručí v žaludku (...)“
Jinými slovy, na Východě to stojí za starou bačkoru, ale spásu od Západu čekat nelze, žádná tam není. To je velice německý postoj po dvaadvaceti letech od sjednocení. Plán N je vlastně také kniha o deziluzi, reálný pocit skutečných Ossis und Wessis převedený do metafory.

Napsané to je pěkně, intelektuála potěší vyumělkovanější pasáže a aluze na kdeco, čtenáře detektivek zas rychlý spád a častá překvapení. Všechny dohromady pak ohromující pointa.

Jana Zoubková správně upozorňuje na paralelu s jinou detektivkou z alternativního světa: Fatherland od Brita Roberta Harrise (česky vyšlo jako Otčina roku 1993). Také německý příběh, také zločin s třaskavým politickým pozadím, podobný typ detektiva, u Harrise ovšem v kulisách vítězného nacismu (mimochodem, velmi doporučuji, je to nejlepší mně známý příběh na téma „co kdyby Hitler vyhrál válku“, dokonce lepší než Dickův Muž z Vysokého zámku; ovšem strašlivě zmršený ve filmovém zpracování, znáte-li film, zapomeňte na něj, s knihou nemá téměř nic společného). K literárnímu příbuzenstvu bych ještě přidal málo známou, ale skvělou novelu bratří Strugackých Oťjagoščennyje zlom (Obtěžkáni zlem, sovětská perestrojka domyšlená do konce, česky nevyšlo).

Ta „plynová děvka“, jak si jistě teď už domyslíte sami, je ambiciózní mladá žena (Wegenerova expřítelkyně) zaměstnaná ve státním úřadu, který má obchod se zemním plynem pod palcem. Fiktivní NDR není až tak velký úlet, třeba běloruská realita asi není příliš odlišná od románové východoněmecké. Úžasné je, že to napsal západní Němec: Simon Urban z Východu nepochází, nikdy tam nežil.

Plán N — v originále Plan D (jako Deutschland) vřele doporučuji k přečtení milovníkům detektivek, alternativních světů, politické fikce, dějin střední Evropy a celkem asi každému.
2 likes · flag

Sign into Goodreads to see if any of your friends have read Plán N.
Sign In »

Comments (showing 1-2)




dateUp arrow    newest »

message 2: by Jan jr. (new)

Jan jr. Vaněk "Kariwurst"?

Česky nevyšlo, ale koukám je dostupné na http://is.muni.cz/th/362929/ :-)


Petr OK, Currywurst. Má němčina je i nadále tramvajácká :)


back to top