What do you think?
Rate this book
Пътят на Икар
Човечеството е решило да излезе в космоса. Астероидът Хидалго е издълбан отвътре, снабден с космически двигатели и оборудван като място за живеене за голям брой хора. След това, прекръстен на Икар, е изпратен към звездите.
Протагонистът на романа, Зенон Балов, е първият човек, роден на астероида. Вече младеж, той се бори да открие мястото си и себе си. Опознава Икар и тайните му, пазени от него и от повечето хора; сблъсква се със странни и чудни неща, често върти около себе си цялото общество на Икар. Обича, търси щастие, ревнува. Накрая изчезва при неясни обстоятелства - може би паднал в черна дупка, а може би пръв от всички хора срещнал извънземен разум.
Протагонистът на романа, Зенон Балов, е първият човек, роден на астероида. Вече младеж, той се бори да открие мястото си и себе си. Опознава Икар и тайните му, пазени от него и от повечето хора; сблъсква се със странни и чудни неща, често върти около себе си цялото общество на Икар. Обича, търси щастие, ревнува. Накрая изчезва при неясни обстоятелства - може би паднал в черна дупка, а може би пръв от всички хора срещнал извънземен разум.
- GenresScience Fiction
436 pages, Hardcover
First published January 1, 1974
8 people are currently reading
163 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 12 of 12 reviews
Read
January 9, 2021Историята започна вълнуващо с някои разсъждения, които ми се сториха като не твърде завоалирана атака срещу комунистическата затвореност и откъснатост от реалността (например на членовете на екипажа на Икар се дават награди уж като признание от Земята, а реално с изключително местна стойност), и още интересни спекулативни ситуации с метафоричен потенциал, всичко това подплатено обилно с твърда наука. Лично за мен обаче събитията вървяха вяло, интересни фантастични неща се случваха оттук-оттам, без никое от тях да доведе до важна следваща стъпка в сюжета, и ако това бих го простил, възприемайки го все пак като заявяване на вечната търсаческа същност на човечеството и вечната неразгадаема същност на вселената, не можах да преглътна че всичко беше поднесено със стържещо чичковско самодоволство (даже опитите за самоирония на разказвача бъкаха от самочувствие) и примесено според мен небалансирано с досадните му самооправдателни описания на отношенията с близките му, които само ми показваха какъв неподправен дебил е. Макар и да се усещаше видима преднамереност в решението разказът да се води с гласа на немирен и сприхав хлапак, не след дълго това ми дойде байгън, четенето стана мъчително и се усетих как бързам по-скоро да премина през иначе хубавите сюжетни хрумки.
February 10, 2019
Страхотна фантастика!
August 17, 2020
Bevezetés:
1.) Ha ebből a könyvből kihagyják az űrhajót, a robotokat, meg a változóan hihető asztrofizikai fejtegetéseket térről ill. antitérről, és az egész szereplőgárdát elhelyezik egy vitorláshajón, ami épp Le Havre-ből tart egy rakás telepessel valami puruttya világvégi ismeretlenbe, akkor senki meg nem mondaná, hogy ez valaha sci-fi volt.
2.) Ha ezt a könyvet Hemingway írja meg, akkor az max 100 oldal. És így belegondolva: ezt a könyvet Hemingway meg is írta, az a címe, hogy Az öreg halász és a tenger. Ugyanúgy a kozmikus társtalanságba kivetett ember küzdelméről szól az is, csak épp ott egyetlen halász, itt meg egy ezerfős közösség a szenvedő fél.
Főszöveg (pro):
Megy, mendegél az aszteroida az űrben. Felspécizett aszteroida: a bendőjében egy egész mikrotársadalom él, akik az űrhajóvá átalakított egykori égitestben utaznak a világot felfedezni, esetleg meghódítani. A jármű neve Ikárosz - mondjuk magam nem adnék ilyen nevet egy űrhajónak, már csak babonából sem. Ez tisztára olyan, mint a magyar rohamlöveg, amit Zrínyiről neveztek el. Dilov könyvének alapélménye (kis csúsztatással), hogy a hódítók gyakorlatilag senkivel sem találkoznak*, a 620 oldalhoz képest igazából semmi érdekes sem történik velük, és hát a Semmi meghódítása az közismerten nehezebb, mint a Valamié**. Így hát a regény szereplői is kénytelenek egymással foglalkozni, kapunk tehát egy nagyon pakk fejtegetést a generációk különbözőségéről***, az individuum és közösség konfliktusáról, és arról, hogy az ingerszegény környezet alkalmasint nagyobb gondokat okozhat, mint a legveszedelmesebb katasztrófák. És ez a része a dolgoknak, mit mondjak, nekem kifejezetten tetszett.
Főszöveg (kontra):
Viszont. Van ez a Zenon. Aki a kötet elbeszélője és antagonistája egyben. Aki elmeséli nekünk az egészet. Nos, vele sajnos nem sikerült kibékülnöm. Mert neki aztán tényleg semmi nem tetszik. Ő aztán mindig panaszkodik, mindig lázadozik. Az egész szöveg gyakorlatilag arra a konfliktusra van felépülve, amit az ő permanens elégedetlensége és a környezet találkozása vált ki. Én értem, hogy Zenon miért olyan, amilyen, mi több, azt is értem, hogy Dilov ezt a milyenséget miért akarja ilyen markáns eszközökkel érzékeltetni velünk. De ezzel együtt sok volt nekem az ő vekengése. Úgy vélem, ha a szerző nem három mondatból kettőben akarja tudatni velem, milyen nehéz ember is az elbeszélő, hanem csak egyben, a regény mind intenzitásban, mind olvashatóságban sokat nyert volna.
Lezárás ill. konklúzió:
Bár kisregénynek írták volna meg.
* Illetőleg találkoznak ugyan „valakivel”, de hát őt (SPOILER) vagy hallucinálják, vagy olyannyira nem derül ki róla semmi, hogy akár hallucinálhatták is volna.
** Ezt az élmény amúgy rokon lehet azzal, amikor valamilyen mértékű szakmai tudás mellett olyasvalakivel keveredünk vitába, aki az adott területen semmilyen komolyan vehető információval nem rendelkezik, viszont rohadtul kapaszkodik azokba.
*** Ugye az Ikárosz már 23 éve úton van, következésképpen kezd felnőni az a korosztály, aki már az űrben született. És ők bizony már más célokat dédelgetnek: amíg szüleik még a Föld „kiterjesztésének” gondolják magukat, addig az ifjak már nem kötődnek az anyabolygóhoz, ikároszinak tartják magukat, akiknek saját jövőt kell építeniük.
1.) Ha ebből a könyvből kihagyják az űrhajót, a robotokat, meg a változóan hihető asztrofizikai fejtegetéseket térről ill. antitérről, és az egész szereplőgárdát elhelyezik egy vitorláshajón, ami épp Le Havre-ből tart egy rakás telepessel valami puruttya világvégi ismeretlenbe, akkor senki meg nem mondaná, hogy ez valaha sci-fi volt.
2.) Ha ezt a könyvet Hemingway írja meg, akkor az max 100 oldal. És így belegondolva: ezt a könyvet Hemingway meg is írta, az a címe, hogy Az öreg halász és a tenger. Ugyanúgy a kozmikus társtalanságba kivetett ember küzdelméről szól az is, csak épp ott egyetlen halász, itt meg egy ezerfős közösség a szenvedő fél.
Főszöveg (pro):
Megy, mendegél az aszteroida az űrben. Felspécizett aszteroida: a bendőjében egy egész mikrotársadalom él, akik az űrhajóvá átalakított egykori égitestben utaznak a világot felfedezni, esetleg meghódítani. A jármű neve Ikárosz - mondjuk magam nem adnék ilyen nevet egy űrhajónak, már csak babonából sem. Ez tisztára olyan, mint a magyar rohamlöveg, amit Zrínyiről neveztek el. Dilov könyvének alapélménye (kis csúsztatással), hogy a hódítók gyakorlatilag senkivel sem találkoznak*, a 620 oldalhoz képest igazából semmi érdekes sem történik velük, és hát a Semmi meghódítása az közismerten nehezebb, mint a Valamié**. Így hát a regény szereplői is kénytelenek egymással foglalkozni, kapunk tehát egy nagyon pakk fejtegetést a generációk különbözőségéről***, az individuum és közösség konfliktusáról, és arról, hogy az ingerszegény környezet alkalmasint nagyobb gondokat okozhat, mint a legveszedelmesebb katasztrófák. És ez a része a dolgoknak, mit mondjak, nekem kifejezetten tetszett.
Főszöveg (kontra):
Viszont. Van ez a Zenon. Aki a kötet elbeszélője és antagonistája egyben. Aki elmeséli nekünk az egészet. Nos, vele sajnos nem sikerült kibékülnöm. Mert neki aztán tényleg semmi nem tetszik. Ő aztán mindig panaszkodik, mindig lázadozik. Az egész szöveg gyakorlatilag arra a konfliktusra van felépülve, amit az ő permanens elégedetlensége és a környezet találkozása vált ki. Én értem, hogy Zenon miért olyan, amilyen, mi több, azt is értem, hogy Dilov ezt a milyenséget miért akarja ilyen markáns eszközökkel érzékeltetni velünk. De ezzel együtt sok volt nekem az ő vekengése. Úgy vélem, ha a szerző nem három mondatból kettőben akarja tudatni velem, milyen nehéz ember is az elbeszélő, hanem csak egyben, a regény mind intenzitásban, mind olvashatóságban sokat nyert volna.
Lezárás ill. konklúzió:
Bár kisregénynek írták volna meg.
* Illetőleg találkoznak ugyan „valakivel”, de hát őt (SPOILER) vagy hallucinálják, vagy olyannyira nem derül ki róla semmi, hogy akár hallucinálhatták is volna.
** Ezt az élmény amúgy rokon lehet azzal, amikor valamilyen mértékű szakmai tudás mellett olyasvalakivel keveredünk vitába, aki az adott területen semmilyen komolyan vehető információval nem rendelkezik, viszont rohadtul kapaszkodik azokba.
*** Ugye az Ikárosz már 23 éve úton van, következésképpen kezd felnőni az a korosztály, aki már az űrben született. És ők bizony már más célokat dédelgetnek: amíg szüleik még a Föld „kiterjesztésének” gondolják magukat, addig az ifjak már nem kötődnek az anyabolygóhoz, ikároszinak tartják magukat, akiknek saját jövőt kell építeniük.
October 3, 2010
One of my personal favs
January 5, 2014
Прекрасна, замисляща книга от старата бьлгарска научна фантастика.
October 11, 2022
Nu cred că aș fi trecut vreodată examenul de filozofie dacă nu ar fi existat romanul “Drumul lui Icar”. Înainte de această cumplită încercare studențească, pe care nu eram prea convins că o pot dovedi, strălucitul profesor Ludwig Grünberg, cel căruia Universitatea din Cambridge îi conferise o diplomă de onoare pentru studiile sale profunde ce abordau filozofia valorilor și a culturii, i-a rugat pe toți studenții care nu au fost la cursuri, sau care au fost doar pentru a avea un loc unde să picotească, să vină la examen cu o listă care să conțină cinci opere filozofice.
Cinci volume, oricare, numai filozofice să fie, iar domnia sa urma să aleagă unul dintre aceste volume pentru a-l discuta în cadrul examenului. Și dacă studentul va face față propriei sale propuneri, atunci va primi nota cinci, cea de promovare la limită a examenului de filozofie.
Deși știa foarte bine că majoritatea fetelor intenționau să termine cât mai repede facultatea de jurnalism doar pentru a prezenta rubrica meteo la televizor și singurul lucru pe care îl aveau în cap cei mai mulți dintre băieți era gazetăria sportivă, domnul profesor hotărâse totuși să ne mai acorde o șansă. Sau poate că pur și simplu se săturase de uluitoarea inteligență colectivă de care avusese parte un an întreg și nu avea în plan o reîntâlnire cu grupul de genii la reexaminarea din toamnă, chiar nu am idee de ce ne-a oferit această posibilitate, cert este însă că așa s-au petrecut lucrurile.
Eu bifasem la toate categoriile menționate anterior (nu prea am fost la cursuri, și când am fost, am plutit undeva între ațipeală și somn profund) așa că am venit la examen cu lista. Primele patru poziții erau ocupate de cărți de filozofie despre care doar știam că există sau pe care le aveam în bibliotecă, fără a avea intenția de a le citi vreodată, iar poziția numărul cinci era ocupată de “Drumul lui Icar”, pe care o terminasem de citit cu doar câteva zile în urmă. Cartea lui Liuben Dilov nu avea absolut nicio legătură cu filozofia, era un roman SF, dar aveam pusă la punct o strategie care mie mi se părea infailibilă, mai ales că îmi reușise cu un an în urmă, atunci când Romul Munteanu, un alt profesor excepțional, ne propusese să venim la examenul de literatură comparată tot cu o listă de cărți. Doar că pe acelea le citisem…
Ludwig Grünberg a consultat lista pe care i-am prezentat-o timp de aproape un minut, fără să spună nimic, după care a ridicat privirea și m-a întrebat cine este Liuben Dilov.
- Liuben Dilov este un filozof bulgar contemporan! i-am răspuns, încercând din răsputeri să pun puțină forță în voce.
- Serios? mi-a răspuns domnul profesor. Liuben Dilov? Filozof?
- Da. Foarte cunoscut și apreciat în Bulgaria. Discipol al lui Zenon din Eleea. “Drumul lui Icar” este unul dintre volumele în care Dilov analizează opera lui Zenon.
Reamintesc, romanul bulgarului nu are nicio legătură cu filozofia, veți descoperi în el doar chestiuni SF clasice – astronave uriașe și călătorii printre stele, - doar că la un moment dat două dintre personaje, într-o discuție oarecare, fac referire la Zenon din Eleea. Dialogul nu are vreo relevanță aparte, nici măcar pentru acțiunea din roman, dar acesta era colacul meu de salvare și, spre marea mea surprindere, Ludwig Grünberg nu m-a lăsat să mă înec.
- Bine, vorbește-mi despre “Drumul lui Icar”, mi-a spus, după care, fără să mă întrerupă, m-a lăsat să bat câmpii despre întrecerea dintre Ahile și broasca țestoasă și despre repaosul săgeții care zboară, practic singurele aporii de care îmi aduceam aminte, și asta doar pentru că mi se păreau teribil de amuzante.
Și când am obosit de la atâtea baliverne câte înșirasem, domnul Grünberg mi-a dat nota șase. Toți ceilalți studenți care veniseră la rândul lor cu o listă au plecat acasă cu nota de trecere, cu nota cinci. Mie mi-a dat șase.
Domnul profesor nu mai este printre noi, așa că nu mai am cum să îl întreb de ce mi-a dat o notă mai mare. Dar îmi amintesc foarte bine acel zâmbet reținut pe care l-a avut tot timpul și am sentimentul că a știut încă din prima clipă că are în fața sa un student care încearcă să dribleze examenul. Și nu m-a oprit, deși ar fi putut să o facă oricând, poate pentru că i-a plăcut forma prin care am încercat să-l fentez.
Sunt foarte mulți ani de când am citit romanul, nu-mi amintesc mare lucru nici despre stil, nici despre conținut, așa că dacă aș fi profesor chiar nu aș ști ce notă să îi acord. Dar pentru utilitatea sa, “Drumul lui Icar” are de la mine nota zece.
http://www.bucurestifm.ro/2022/10/11/...
Cinci volume, oricare, numai filozofice să fie, iar domnia sa urma să aleagă unul dintre aceste volume pentru a-l discuta în cadrul examenului. Și dacă studentul va face față propriei sale propuneri, atunci va primi nota cinci, cea de promovare la limită a examenului de filozofie.
Deși știa foarte bine că majoritatea fetelor intenționau să termine cât mai repede facultatea de jurnalism doar pentru a prezenta rubrica meteo la televizor și singurul lucru pe care îl aveau în cap cei mai mulți dintre băieți era gazetăria sportivă, domnul profesor hotărâse totuși să ne mai acorde o șansă. Sau poate că pur și simplu se săturase de uluitoarea inteligență colectivă de care avusese parte un an întreg și nu avea în plan o reîntâlnire cu grupul de genii la reexaminarea din toamnă, chiar nu am idee de ce ne-a oferit această posibilitate, cert este însă că așa s-au petrecut lucrurile.
Eu bifasem la toate categoriile menționate anterior (nu prea am fost la cursuri, și când am fost, am plutit undeva între ațipeală și somn profund) așa că am venit la examen cu lista. Primele patru poziții erau ocupate de cărți de filozofie despre care doar știam că există sau pe care le aveam în bibliotecă, fără a avea intenția de a le citi vreodată, iar poziția numărul cinci era ocupată de “Drumul lui Icar”, pe care o terminasem de citit cu doar câteva zile în urmă. Cartea lui Liuben Dilov nu avea absolut nicio legătură cu filozofia, era un roman SF, dar aveam pusă la punct o strategie care mie mi se părea infailibilă, mai ales că îmi reușise cu un an în urmă, atunci când Romul Munteanu, un alt profesor excepțional, ne propusese să venim la examenul de literatură comparată tot cu o listă de cărți. Doar că pe acelea le citisem…
Ludwig Grünberg a consultat lista pe care i-am prezentat-o timp de aproape un minut, fără să spună nimic, după care a ridicat privirea și m-a întrebat cine este Liuben Dilov.
- Liuben Dilov este un filozof bulgar contemporan! i-am răspuns, încercând din răsputeri să pun puțină forță în voce.
- Serios? mi-a răspuns domnul profesor. Liuben Dilov? Filozof?
- Da. Foarte cunoscut și apreciat în Bulgaria. Discipol al lui Zenon din Eleea. “Drumul lui Icar” este unul dintre volumele în care Dilov analizează opera lui Zenon.
Reamintesc, romanul bulgarului nu are nicio legătură cu filozofia, veți descoperi în el doar chestiuni SF clasice – astronave uriașe și călătorii printre stele, - doar că la un moment dat două dintre personaje, într-o discuție oarecare, fac referire la Zenon din Eleea. Dialogul nu are vreo relevanță aparte, nici măcar pentru acțiunea din roman, dar acesta era colacul meu de salvare și, spre marea mea surprindere, Ludwig Grünberg nu m-a lăsat să mă înec.
- Bine, vorbește-mi despre “Drumul lui Icar”, mi-a spus, după care, fără să mă întrerupă, m-a lăsat să bat câmpii despre întrecerea dintre Ahile și broasca țestoasă și despre repaosul săgeții care zboară, practic singurele aporii de care îmi aduceam aminte, și asta doar pentru că mi se păreau teribil de amuzante.
Și când am obosit de la atâtea baliverne câte înșirasem, domnul Grünberg mi-a dat nota șase. Toți ceilalți studenți care veniseră la rândul lor cu o listă au plecat acasă cu nota de trecere, cu nota cinci. Mie mi-a dat șase.
Domnul profesor nu mai este printre noi, așa că nu mai am cum să îl întreb de ce mi-a dat o notă mai mare. Dar îmi amintesc foarte bine acel zâmbet reținut pe care l-a avut tot timpul și am sentimentul că a știut încă din prima clipă că are în fața sa un student care încearcă să dribleze examenul. Și nu m-a oprit, deși ar fi putut să o facă oricând, poate pentru că i-a plăcut forma prin care am încercat să-l fentez.
Sunt foarte mulți ani de când am citit romanul, nu-mi amintesc mare lucru nici despre stil, nici despre conținut, așa că dacă aș fi profesor chiar nu aș ști ce notă să îi acord. Dar pentru utilitatea sa, “Drumul lui Icar” are de la mine nota zece.
http://www.bucurestifm.ro/2022/10/11/...
May 23, 2021
Skutečně téměř nečitelným stylem napsaná kniha. Jako by ji psal schyzofrenik, který neudrží myšlenku, neví, co už psal a co čtenář ví. Postavy vypráví to, co je zrovna napadne a navíc vypráví příběh často v různých časových sledech. Téměř polovinu knihy mi trvalo, než jsem se alespoň trochu začetl a několikrát jsem málem přestal. Jediné čtivé části jsou ty, kde se posádka setkává s jinou formou života nebo neznámým jevem. Jinak je to jen plané filosofování o nesmrtelnosti chrousta a vršení jednoho děje na druhý. Kdyby se autor držel jednoho nápadu, byl by příběh mnohem lepší.
Příběh se odehrává na bývalém asteroidu Hidalgo, který byl předělán na mezihvězdnou generační loď a pojmenován Ikaros. Nyní je na cestě asi 50 let a prozkoumala několik desítek systémů. Sice to z počátku není jasné, ale stihli to proto, že ude je jev, který v nepřítomnosti hmoty zrychluje veškerý pohyb. Posádku hvězdoletu tvoří asi 1000 nejgeniálnějších vědců a umělců Země, každý v několika oborech. Stále něco zkoumají a vysílají lodě k průzkumu okolního vesmíru. Také se zde narodilo pár dětí, většinou klonováním. ty se často cítí méněcenně oproti svým geniálním rodičům, ikdyž se většinou jedná o jejich klony. Jen pár se narodilo přirozeně. Jeden z nich je Zenón, který je hlavní postavou. Nemá žádné zvláštní nadání, tak z něj udělají člena řídící komise :). Protože nikdo před smrtí nestárne, vypadají všichni podobně a tak se nakonec zamiluje do matčiny kologyně. Nemá ale příliš šancí, protože není významný.
Což se postupně ukáže jako nepravdivé - má navíc jeden chromozom - říkají mu Y?? Má být prekurzorem k agresivnímu a zlému chování, takže se za sebe o to víc stydí. Svou lásku ale získá, ta se ale rozhodne mít klonované dítě. Rozhodne se tedy odejít na osamělou několikaletou průzkumnou výpravu. Náhodou se stane, že jeden člen posádky se vrátí z výpravy pološílený, většina záznamů je smazána a jeho kolegyně a manželka zabita. V jediném přeživším záznamu hlásí setkání s božskou bytostí, která jim zapovídá kontakt s jinými civilizacemi a pak ho vrátí zpátky. Všichni to považují za projev šílenství z osamění.
Vypraví se tedy sám na průzkumný let, jen s roboty. Plánuje zkoumat vztah člověka a robota. Pak se ale schválně odchýlí z kurzu a jde pátrat po cizí formě života. Najde ale jinou - ikdyž v jeho schyzofrenických stavech to není z počátku jisté - a pokřtí ji Berenika. Je to také jakýsi živý asteroid/robot, který získal vědomí rozmluvou s jinými lidmi, které potkal dříve. Pak se vrátí zpět na Ikar a stane se slavným jako první člověk, který kontaktoval mimozemskou formu života. Mezitím se na Ikaru narodilo několik dětí normálním způsobem a získaly schopnost vstoupit do nějakého jiného rozměru a cestovat jako myšlenka. Musí ale žít mimo gravitaci. On se zamiluje do jejich vychovatelky a opustí manželku. Pak se řeší, že se Ikaros musí někde usadit na planetě a nevracet se k Zemi. Vybudují tedy vlastní civilizaci nezávisle. Někteří staří vědci se plánují nakonec vrátit na Zem. V závěru je naplánována a vypuštěna další loď k Berenice, která míří k jakési černé díře. Do té vletí a okolí díry pohltí i průzkumnou lidskou loď. Všichni málem zemřou, nebýt Zenónova snu, který ho varuje předem. Když se zachrání, Zenón odešle své zápisky (které jsou tato kniha) a sám zamíří za Berenikou zpět do černé díry. Tím kniha končí.
Obsahuje i spoustu jiných úvah ohledně poznání, vztahu člověka a robotů, touze po poznání, aroganci vědců, mysticismu a podobně. Každý tento námět ale měl být samostatnou knihou.
Příběh se odehrává na bývalém asteroidu Hidalgo, který byl předělán na mezihvězdnou generační loď a pojmenován Ikaros. Nyní je na cestě asi 50 let a prozkoumala několik desítek systémů. Sice to z počátku není jasné, ale stihli to proto, že ude je jev, který v nepřítomnosti hmoty zrychluje veškerý pohyb. Posádku hvězdoletu tvoří asi 1000 nejgeniálnějších vědců a umělců Země, každý v několika oborech. Stále něco zkoumají a vysílají lodě k průzkumu okolního vesmíru. Také se zde narodilo pár dětí, většinou klonováním. ty se často cítí méněcenně oproti svým geniálním rodičům, ikdyž se většinou jedná o jejich klony. Jen pár se narodilo přirozeně. Jeden z nich je Zenón, který je hlavní postavou. Nemá žádné zvláštní nadání, tak z něj udělají člena řídící komise :). Protože nikdo před smrtí nestárne, vypadají všichni podobně a tak se nakonec zamiluje do matčiny kologyně. Nemá ale příliš šancí, protože není významný.
Což se postupně ukáže jako nepravdivé - má navíc jeden chromozom - říkají mu Y?? Má být prekurzorem k agresivnímu a zlému chování, takže se za sebe o to víc stydí. Svou lásku ale získá, ta se ale rozhodne mít klonované dítě. Rozhodne se tedy odejít na osamělou několikaletou průzkumnou výpravu. Náhodou se stane, že jeden člen posádky se vrátí z výpravy pološílený, většina záznamů je smazána a jeho kolegyně a manželka zabita. V jediném přeživším záznamu hlásí setkání s božskou bytostí, která jim zapovídá kontakt s jinými civilizacemi a pak ho vrátí zpátky. Všichni to považují za projev šílenství z osamění.
Vypraví se tedy sám na průzkumný let, jen s roboty. Plánuje zkoumat vztah člověka a robota. Pak se ale schválně odchýlí z kurzu a jde pátrat po cizí formě života. Najde ale jinou - ikdyž v jeho schyzofrenických stavech to není z počátku jisté - a pokřtí ji Berenika. Je to také jakýsi živý asteroid/robot, který získal vědomí rozmluvou s jinými lidmi, které potkal dříve. Pak se vrátí zpět na Ikar a stane se slavným jako první člověk, který kontaktoval mimozemskou formu života. Mezitím se na Ikaru narodilo několik dětí normálním způsobem a získaly schopnost vstoupit do nějakého jiného rozměru a cestovat jako myšlenka. Musí ale žít mimo gravitaci. On se zamiluje do jejich vychovatelky a opustí manželku. Pak se řeší, že se Ikaros musí někde usadit na planetě a nevracet se k Zemi. Vybudují tedy vlastní civilizaci nezávisle. Někteří staří vědci se plánují nakonec vrátit na Zem. V závěru je naplánována a vypuštěna další loď k Berenice, která míří k jakési černé díře. Do té vletí a okolí díry pohltí i průzkumnou lidskou loď. Všichni málem zemřou, nebýt Zenónova snu, který ho varuje předem. Když se zachrání, Zenón odešle své zápisky (které jsou tato kniha) a sám zamíří za Berenikou zpět do černé díry. Tím kniha končí.
Obsahuje i spoustu jiných úvah ohledně poznání, vztahu člověka a robotů, touze po poznání, aroganci vědců, mysticismu a podobně. Každý tento námět ale měl být samostatnou knihou.
This entire review has been hidden because of spoilers.
March 27, 2025
Ако се абстрахираме от факта, че основната ѝ идея е леко изплагиатствана от "Облакът на Магелан" на Станислав Лем, книгата е страхотна. Когато я четох за пръв път, ме грабна мащабната визия на Дилов за бъдещето и дълбочината на философските въпроси, които поставя. Това не е просто космическа одисея, а пътешествие на човешкия дух, наука и морал в безкрайната Вселена. Хареса ми как техническите и физически предизвикателства са уравновесени с емоциите, страховете и идеалите на екипажа на Икар. Героите не са просто астрономи и инженери, а хора с мечти, съмнения и вътрешни борби. Един истински шедьовър на българската фантастика, който си остава актуален и днес. Жалко, че вече нямаме такива автори, а се пишат само глупави роментъзита и "фантастика" без никаква дълбочина, социален коментар и научна обосновка.
July 14, 2025
Единствената носталгия която изпитвам към соц-а, е носталгията към изкуството му! Да четеш фантастика, публикувана 2 години преди да се родиш в социалистическа България си е предизвикателство за запаления читател. Няма смисъл да крия, годините се усещат. От текста лъна наивност, да не кажа инфатилност. Но това всъщност си има своя чар. Представям си как се е чувствал читателят от края на 70-те години, който е четял редовете на Любен Дилов заобграден от социалистическа сивота и скука.
February 21, 2023
This is a pretty heavy book, filled with scientific jargon and quite philosophical in scope. The text itself is at times quite dense and hard to follow, due to said jargon and the narrator's never ending tangets. There is also some sort of love story i guess but it was terribly unconvincing for me and quite unsettling at times (the protagonist getting smitten with what could be arguably considered a child). Not only there is no set back to that but it's even strangely applauded, as if this is how things are supposed to work. But I will give that a pass because otherwise the scope of the story is quite breathtaking and does what any good hard sf should do: makes your mind expand and try to go places you wouldn't otherwise. Solid 4 stars.
February 7, 2015
Loved it.
Read
March 4, 2018Много отдавна е прочетена
Displaying 1 - 12 of 12 reviews