Kočičí životy: Román

by Eda Kriseová

Román Kočičí životy je příběhem matky Anny, narozené 1900 a dcery Lízy, narozené 1923. Začíná v roce 1908, kdy se chce matka jako osmileté děvčátko utopit v řece Ikvě, která protéká městem Křemencem na Volyni. Rodinný příběh končí v roce 1991, kdy se dcera Líza setkává v bývalých Sudetech ve vesnici u Karlových Varů se svými příbuznými volyňskými Čechy, repatrianty od Černobylu. Je to evropská historie o stěhování, válkách, vyhánění z domova, historie malých národů a menšin.
Závěrečná scéna se odehrává na karlovarském hřbitově, kde Líza prožívá poslední soud nad mrtvými Němci, Židy, americkými a sovětskými vojáky, bílými ruskými emigranty, oběťmi pochodů smrti, i nad sebou, Lízou samotnou. Smrt v podobě Dolji, personifikovaného ruského osudu, která se objevuje v knize několikrát, si s ní neví rady. Soudí ji, ale neví, jestli už Líza není náhodou zaživa na věčnosti.

350 pages, Hardcover

First published January 1, 1997

Reviews

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Jde o druhé vydání, které vydal Práh a je skvěle graficky zpracovaná. Nevím popravdě, zda jde o fikcí nebo sepsání skutečné rodinné ságy. Je to uvěřitelné a reálné. Vytkla bych jí jen místy k zmatenému povídání. Fakt jsem si musela dávat pozor, abych se v tom neztratila. Občas časově uskakuje do stran. Nicméně.. poprvé kniha vyšla již v roce 1997 a je neuvěřitelně aktuální. Je zajímavé se dočíst citáty, které jsou tzv. Na lepiky. No a třeba je fascinující, kolik se toho z ní dozvíte a jakou má hloubku. Rozhodně je originální, protože tu vážně chybí příběhy z té doby. Informace byly zkreslené záměrně v určité době. No příběh začíná někdy okolo .. spíše po 1866, kdy proběhla u nás velká bitva u Hradce Králové..a lidé odtud hodně odcházelo, protože už toho měli dost, car tu měl kampaň v níž sliboval pole a úrodu a tak Česi šli. No a pak už to jede v rámci popisu příběhu jedné rodiny a posouvá se to postupně generacemi až do roku 1995. Hoooodne hustá kniha a udivuje mne, že jejího nového vydání si nikdo nevšiml. Chyba! Jo a dozvěděla jsem se i díky tomu, že Češi na Ukrajinu přinesli vyšivanku, přinesli hnojení, včelaření, pěstování olejnin, obilí, chmele a obilí... brambory tam neznali. Kdo z vás to věděl?

[Marek · Rating 4 out of 5]

Uvažoval jsem nad tím, jestli se do této knihy mám pustit či nikoliv. Jako první si knihu přečetla mamka a později já. První vydání knihy vyšlo v roce 1997, druhé vydání vyšlo u nakladatelství Práh v roce 2023.

Dozvěděl jsem se hodně informací o volyňských Čechách na Ukrajině. Kniha se četla celkově dobře, i když autorka všechno dopodrobna popisuje. Z knihy se dozvíme hodně o historických událostech.

Líbilo se mi hodnocení knihy od Aleny Mornštajnové, které se nachází na zadním přebalu: Příběh je popsaný s nádechem magického realismu, a přitom velmi realisticky. Napsala knihu o vykořenění a neustálém hledání domova, o odvaze, osudu, předurčenosti a vědomí, že každý má svou vlastní představu o naplněném životě a klíč k němu si nese v sobě.

Kniha obsahuje černobílé ilustrace.

[Martina · Rating 4 out of 5]

So very interesting!
Volyň.
Czech families move there and live extremely hard lives through 19th century and 20th with the both wars, Soviets occupation.... Líza becomes a doctor, in 1945 goes back with her mum to CR to live in KV. She waits for Andrej and never marries.

[Michal Kerpl · Rating 3 out of 5]

Četl jsem hlavně kvůli dějinám Volyně - poutavě přiblížené. Libily se mi i úvahy o životě, ač nekdy mi to přišlo moc patetické.