What do you think?
Rate this book
Moji Dánové a skoro Dánové
Dánsko není jen hygge, kola a barevné domky. Tohle malé severské království v sobě skrývá spoustu jiných, méně známých tradic a zvyků. Když jsem se sem před pěti lety nastěhovala, netušila jsem, jak rozdílní můžeme být, přestože nás dělí pouze tisíc kilometrů. Ke každým narozeninám tady v Dánsku patří vlajka, k oslavám nového roku sázky na královnin proslov a k Vánocům se kromě jiných zajímavých zvyklostí pojí svátek podporující prodej vánočních ležáků. Díky těmto zvláštnostem a rozdílnostem zde zažívám téměř každodenní dobrodružství.
200 pages, Hardcover
Published January 1, 2022
1 person is currently reading
31 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 9 of 9 reviews
April 25, 2022
Pekna mala knizecka o zivote v Dansku, jako Cech, co tam dlouhodobe zije, jsem se s mnoha postrehy a zvlastnostmi chytlave popsanymi v knizce sam setkal. Jazykove je knizka urcite jednodussi, misty ma velmi vesele vtipky, ale obcas se snazi byt vtipna za kazdou cenu a pusobi to strojene. Celkove rozhodne doporucuju tem, kdo v Dansku nikdy nezili, jako oddechove letni pocteni.
June 14, 2022
4,5* Příjemná oddychovka, čtění jsem si hodně užila. Některé kapitoly mě bavily víc, některé míň, ale jako celek hodnotím knížku pozitivně. Autorka má mně blízký smysl pro humor a já mám chuť okamžitě navštívit Dánsko. (Ač by mě tam, jako člověka obládající švédštinu, asi úplně nevítali.)
February 10, 2023
Dánsko pohledem české novinářky
Novinářka Albína Mrázová žije v Dánsku od roku 2016. Již několik let působí jako externí korespondentka v českých médiích (hlavně v Deníku N), kam píše o dánských a v menší míře i dalších skandinávských zvyklostech. Moji Dánové a skoro Dánové je její knižní prvotina a zároveň jeden z mála ucelených pohledů na zajímavosti dánské kultury a mentality dostupných českému čtenáři. Snad i proto nemalá část tuzemských milovníků Skandinávie knihu přijala s nadšením. Patrně poslední zevrubnou publikací o Dánsku je totiž tři desítky let starý cestopis Cokoli o Dánsku z pera písničkáře Jana Buriana. Jan Burian navíc tuto zemi pouze procestoval, zatímco Albína Mrázová ji považuje za svůj druhý domov.
V mnoha ohledech kniha své čtenáře nezklame a dobře poslouží zejména jako velmi odlehčený úvod do tématu. Kromě „hygge“, asi nejznámějšího dánského vývozního artiklu, totiž představuje i fenomény české veřejnosti neznámé. V knize se tak dozvíme, co se stane každé Dánce a Dánovi (i „skorodánům“), pokud oslaví 25. narozeniny svobodní, proč Dánové musejí brát kola jako spotřební zboží nebo jak cizinci nejčastěji komolí dánský jazyk. Většina z nejlepších a nejhumornějších momentů knihy se věnuje právě dánštině – například nuancím ve výslovnosti, kvůli kterým si cizinec místo kuřete v restauraci někdy objedná „pizdu“ a nechápe, proč jeho objednávka vzbudila takový rozruch. Autorce se povedla řada metafor, jimiž přibližuje například typické dánské počasí, tedy vichřici „jako z reklamy na lak na vlasy“. Vyzdvihla bych také vtipnou historku zachycující horlivost dánské učitelky při výuce lidské anatomie – včetně popisů lidského pohlavního ústrojí. Novinářka k tomu totiž nechtíc dala impuls, a připravila tak třídě (a hlavně spolužákům a spolužačkám z Blízkého východu) trapné chvilky.
Ačkoliv se kniha jmenuje Moji Dánové a skoro Dánové, a je tudíž nasnadě, že bude vyprávěna ze subjektivní perspektivy autorky a založena na jejích vlastních zážitcích (v nichž vystupují i jiné národnosti než Češi a Dánové), někdy je přílišná osobní rovina rušivá. Za velmi slabou kapitolu kvůli tomu považuji „Podporují, tedy jsou“. Ta popisuje dánské školství a její úvod slibuje zajímavý vhled do systému, kde je (na rozdíl od Česka) vítána diskuze, aktivní zapojení studentů do výuky a workshopy snažící se uchopit probírané téma co nejvíc prakticky. Po nadějném začátku však autorka sklouzne k několikastránkové stížnosti na svého vedoucího bakalářské práce. O dánském školství se dozvíme minimum, a třebaže v závěru kapitoly stojí, že autorka dostala za sedm, „což je průměrná dánská známka“, jakékoli další detaily dánského školního hodnocení už čtenáři bohužel zůstanou utajeny.
Podobnými nešvary snad v ještě větším měřítku trpí kapitola s názvem „Domovská kuchyně po vašem“. Její úvod novinářka vyplnila sáhodlouhým vyprávěním o tom, že vařit sice neumí, ale kdysi navštívila Peru, což ji inspirovalo k pokusu připravit argentinské empanadas. S Dánskem ani životem v něm nemá kapitola v podstatě nic společného, snad kromě poznámky o počtu prasat na dánských farmách nebo o nemožnosti sehnat v dánském supermarketu kysané bílé zelí (což navíc ani není pravda). Je přirozené, že se v knize tu a tam objeví i jiné než dánské reálie, vzhledem k hlavnímu tématu je však nešťastné obětovat jim celou kapitolu.
Čas od času mě v proudu textu zarazila neobratná formulace. V kapitole „Hra s Vánočním haraburdím“ se dočteme o dánských i jiných vánočních zvycích mimo jiné toto: „To se dá v Dánsku udělat taky, ale ne v tričku bez omrzlin.“ Asi nějaký nový, nebývale naturalistický módní hit? V části o královně Markétě a jejím každoročním proslovům se píše, že královna sedí na „od pohledu nepohodlném křesle v modrých šatech“. A jaké šaty oblékáte vašemu křeslu vy? V kapitole „Kuře, kočka a další nerozeznatelná slova“ autorka mluvčím jiných než germánských jazyků „přeje k dánské gramatice a výslovnosti upřímnou soustrast“. Celkově je kniha psána spíše strohým jazykem, některé vtipy jsou povedené, zatímco na jiných je znát, že se autorka snažila být vtipná na sílu – a výsledek působí křečovitě a místy až dětinsky.
Uvnitř knihy ilustrace chybí, obálku ale zdobí výstižná koláž největších klišé o Dánsku: Malá mořská víla, pestrobarevné domky, labuť s (ošklivými) káčátky a statný zrzavý viking, v norském (?) svetru a helmě s rohy (!) vychutnávající si hygge pauzu se šálkem kávy. Jak z grafického zpracování, tak z odlehčeného stylu psaní je dle mého názoru zjevná inspirace úspěšnými cestopisy z pera Ladislava Zibury. Kniha však kopíruje i mnohé ze Ziburových prvotních neduhů, které se mu podařilo vypilovat až dlouholetým psaním. Doufejme, že Albínu Mrázovou čeká podobný osud a že její další případné knihy budou mít vzestupnou kvalitu.
Autorka recenze: Tereza Čechová, Skandinávský dům
Albína Mrázová: Moji Dánové a skoro Dánové. CPress, Praha, 2022.
Novinářka Albína Mrázová žije v Dánsku od roku 2016. Již několik let působí jako externí korespondentka v českých médiích (hlavně v Deníku N), kam píše o dánských a v menší míře i dalších skandinávských zvyklostech. Moji Dánové a skoro Dánové je její knižní prvotina a zároveň jeden z mála ucelených pohledů na zajímavosti dánské kultury a mentality dostupných českému čtenáři. Snad i proto nemalá část tuzemských milovníků Skandinávie knihu přijala s nadšením. Patrně poslední zevrubnou publikací o Dánsku je totiž tři desítky let starý cestopis Cokoli o Dánsku z pera písničkáře Jana Buriana. Jan Burian navíc tuto zemi pouze procestoval, zatímco Albína Mrázová ji považuje za svůj druhý domov.
V mnoha ohledech kniha své čtenáře nezklame a dobře poslouží zejména jako velmi odlehčený úvod do tématu. Kromě „hygge“, asi nejznámějšího dánského vývozního artiklu, totiž představuje i fenomény české veřejnosti neznámé. V knize se tak dozvíme, co se stane každé Dánce a Dánovi (i „skorodánům“), pokud oslaví 25. narozeniny svobodní, proč Dánové musejí brát kola jako spotřební zboží nebo jak cizinci nejčastěji komolí dánský jazyk. Většina z nejlepších a nejhumornějších momentů knihy se věnuje právě dánštině – například nuancím ve výslovnosti, kvůli kterým si cizinec místo kuřete v restauraci někdy objedná „pizdu“ a nechápe, proč jeho objednávka vzbudila takový rozruch. Autorce se povedla řada metafor, jimiž přibližuje například typické dánské počasí, tedy vichřici „jako z reklamy na lak na vlasy“. Vyzdvihla bych také vtipnou historku zachycující horlivost dánské učitelky při výuce lidské anatomie – včetně popisů lidského pohlavního ústrojí. Novinářka k tomu totiž nechtíc dala impuls, a připravila tak třídě (a hlavně spolužákům a spolužačkám z Blízkého východu) trapné chvilky.
Ačkoliv se kniha jmenuje Moji Dánové a skoro Dánové, a je tudíž nasnadě, že bude vyprávěna ze subjektivní perspektivy autorky a založena na jejích vlastních zážitcích (v nichž vystupují i jiné národnosti než Češi a Dánové), někdy je přílišná osobní rovina rušivá. Za velmi slabou kapitolu kvůli tomu považuji „Podporují, tedy jsou“. Ta popisuje dánské školství a její úvod slibuje zajímavý vhled do systému, kde je (na rozdíl od Česka) vítána diskuze, aktivní zapojení studentů do výuky a workshopy snažící se uchopit probírané téma co nejvíc prakticky. Po nadějném začátku však autorka sklouzne k několikastránkové stížnosti na svého vedoucího bakalářské práce. O dánském školství se dozvíme minimum, a třebaže v závěru kapitoly stojí, že autorka dostala za sedm, „což je průměrná dánská známka“, jakékoli další detaily dánského školního hodnocení už čtenáři bohužel zůstanou utajeny.
Podobnými nešvary snad v ještě větším měřítku trpí kapitola s názvem „Domovská kuchyně po vašem“. Její úvod novinářka vyplnila sáhodlouhým vyprávěním o tom, že vařit sice neumí, ale kdysi navštívila Peru, což ji inspirovalo k pokusu připravit argentinské empanadas. S Dánskem ani životem v něm nemá kapitola v podstatě nic společného, snad kromě poznámky o počtu prasat na dánských farmách nebo o nemožnosti sehnat v dánském supermarketu kysané bílé zelí (což navíc ani není pravda). Je přirozené, že se v knize tu a tam objeví i jiné než dánské reálie, vzhledem k hlavnímu tématu je však nešťastné obětovat jim celou kapitolu.
Čas od času mě v proudu textu zarazila neobratná formulace. V kapitole „Hra s Vánočním haraburdím“ se dočteme o dánských i jiných vánočních zvycích mimo jiné toto: „To se dá v Dánsku udělat taky, ale ne v tričku bez omrzlin.“ Asi nějaký nový, nebývale naturalistický módní hit? V části o královně Markétě a jejím každoročním proslovům se píše, že královna sedí na „od pohledu nepohodlném křesle v modrých šatech“. A jaké šaty oblékáte vašemu křeslu vy? V kapitole „Kuře, kočka a další nerozeznatelná slova“ autorka mluvčím jiných než germánských jazyků „přeje k dánské gramatice a výslovnosti upřímnou soustrast“. Celkově je kniha psána spíše strohým jazykem, některé vtipy jsou povedené, zatímco na jiných je znát, že se autorka snažila být vtipná na sílu – a výsledek působí křečovitě a místy až dětinsky.
Uvnitř knihy ilustrace chybí, obálku ale zdobí výstižná koláž největších klišé o Dánsku: Malá mořská víla, pestrobarevné domky, labuť s (ošklivými) káčátky a statný zrzavý viking, v norském (?) svetru a helmě s rohy (!) vychutnávající si hygge pauzu se šálkem kávy. Jak z grafického zpracování, tak z odlehčeného stylu psaní je dle mého názoru zjevná inspirace úspěšnými cestopisy z pera Ladislava Zibury. Kniha však kopíruje i mnohé ze Ziburových prvotních neduhů, které se mu podařilo vypilovat až dlouholetým psaním. Doufejme, že Albínu Mrázovou čeká podobný osud a že její další případné knihy budou mít vzestupnou kvalitu.
Autorka recenze: Tereza Čechová, Skandinávský dům
Albína Mrázová: Moji Dánové a skoro Dánové. CPress, Praha, 2022.
July 18, 2023
Moc pěkně napsaný cestopis.
Člověk se nejen pobavil dobrými hláškami, ale i se něco z Dánska a o Dánech dozvěděl.
Doporučuju.
Člověk se nejen pobavil dobrými hláškami, ale i se něco z Dánska a o Dánech dozvěděl.
Doporučuju.
March 22, 2022
Neskonale chytlavá, příjemně rozesměje. Při čtení si přijdu jako bych seděla s autorkou
u kafe. Radost ❤
u kafe. Radost ❤
April 2, 2022
Výborná a vtipná, smiala som sa nahlas (čo muselo susedov v sobotu skoro ráno veľmi "tešiť"). Ak sa vám páčil Mačací kožuch, tak toto je čosi v podobnom štýle.
March 7, 2023
Fajn jednohubka. Párkrát jsem slzela smíchy, hlavně v první polovině. Tak 3,5* - zaokrouhluju nahoru, protože znám Albi z Twitteru a ráda ji sleduju, ale některé příběhy mohly být vypointované líp.
August 4, 2023
Zajímavé postřehy o životě v Dánsku. Některé příspěvky by možná chtěly o pár odstavců zkrátit, nebo by si zasloužily pointu na závěr. Jako čtení k vodě nebo do vlaku to bylo fajn.
September 22, 2023
No, spíš lehce podprůměr. Některý ty vtipnosti byly příliš na sílu a myslim, že z tématu by se dalo dostat víc.
Displaying 1 - 9 of 9 reviews