Stát v rozkladu

by Jan Bělíček, Apolena Rychlíková, Pavel Splichal

Proč naše země stále nevzkvétá

Koronavirová pandemie ukázala v plné nahotě ochablé tělo Česka. Stát není schopen pořádně se postarat o své chudé, nemocné a ohrožené. Navzdory novinovým komentářům však nejde o selhání té či oné vlády, toho či onoho politika. Kolabující zdravotnictví, porouchaný sociální systém i chaotické školství jsou důsledkem jejich dlouhodobého odsouvání na vedlejší kolej, ať už kvůli ústupkům průmyslové a ekonomické lobby, nebo z čisté ignorance a politické pohodlnosti.

Nad čím se v době konjunktury daly přivírat oči, to se v době krize hlasitě ozývá: v hroutících se nemocnicích, absurdních exekučních výpisech i na křičících náměstích. Stát v rozkladu reportážní formou zachycuje dopady dlouhodobé politické rezignace na koncepční řešení oblastí, které možná nemají okamžitý ekonomický potenciál, avšak zásadně určují podobu a důstojnost života v Česku. Za abstraktními slovy jako zdravotnictví, vzdělávání, péče nebo kultura totiž vždy stojí živý člověk a jeho příběh.

Genres: Nonfiction, Czech Literature

197 pages, Paperback

Published November 11, 2021

Reviews

[Ivan Loginov · Rating 4 out of 5]

Stát v rozkladu je nejnovějším knižním počinem redakce A2armu. Autoři a autorky se zaměřili na pět oblastí, v nichž český stát selhává, což navíc umocnila a ozřejmila krize spojená s pandemií. I když jednotlivé problémy jsou vždy vztaženy na konkrétní regiony, jsou téměř univerzální, spolehlivě k nalezení všude kromě Prahy, a některé i tam. Osobně mi některé pasáže připadaly moc návodné či opakující se, ale jinak se jedná o důležitou, a bohužel jedinečnou, knihu, která by měla sloužit jako výzva, ne nepodobně The Revenge of the Real: Politics for a Post-pandemic World Benjamina Brattona. Ve stínu nástupu vlády Petra Fialy se obávám, že za pár let spíše poslouží jako smutná připomínka krátkozrakosti nadšení z propadu Babiše a odchodu levice z českých politických orgánů.

[Hana Kubikova · Rating 5 out of 5]

Náměty na reportáže byly vybrány v roce 2019, kdy se A2alarm.cz rozhodl věnovat šesti tématům - vzdělání, stáří, zdravotnictví, kultuře, vyloučeným lokalitám a proměnám práce. Všechno jsou to oblasti, které přímo ovlivňují kvalitu každodenního života a ovlivňují i vztah, který mají občané ke svému státu. Konkrétní hrdiny reportáží se novináři vyjeli hledat do regionů, do míst, na které se ze vzdálené Prahy dohlídne tak maximálně před volbami. Do zvolených témat pak záhy zasáhl koronavirus, který řádu problémů ještě více vyhrotil.
Více tady:
http://naskokjinam.blogspot.com/2022/...

[Jakub Kratochvil · Rating 4 out of 5]

Viac (školstvo, starnutie, práca) i menej (kultúra, menšiny) podnetné aktuálne reportáže z opomínaných oblastí opomínaných oblastí.

[Tatiana Jančáriková · Rating 4 out of 5]

"Mnoho lidi se dnes pta, jak jsme se do teto situace dostali a proc nefunguje nic z toho, co jsme povazovali za samozrejmost. Abychom spravne odpovedeli, musime se vratit minimalne do roku 1989 a urcite by bylo mozne sledovat rozpad statnich instituci uz v pozdni ceskoslovenske normalizaci osmdesatych let. Porevolucni reakci na robustni a autoritarsky sesnerovanou normalizaci byl stihly stat devadesatych let. Mel to byt stat, ktery nebude lidem zbytecne mluvit do zivota a necha vse na svobodnich obcanech, pripadne na neomylnych zakonech volneho trhu. Tato neoliberalni doktrina, kterou do sebe porevolucni Cesko nasavalo jako nezpochybnitelny prirodni zakon, udelala do mysleni ceske spolecnosti velmi hluboke ryhy."

V novembri sme oslavili 33 rokov od Neznej revolucie, no ked si prebehnete komentare na socialnych sietach k tomuto vyrociu, nezda sa, ze vsetci mame co oslavovat. Ak si odfiltrujeme spomienkovy optimizmus na pevnu ruku statu a zotinanie hlav, ktore vytrcali zo sedeho davu, najdeme pribehy ludi, ktori slobodu a demokraciu neoslavuju, pretoze pre nich nefunguje. Nie kazdy ma kapacitu odlisit, ze na vine nie je sloboda ani demokracia, mozno skor ekonomicky model, ktory nahradil planovane hospodarstvo.

Kniha Stat v rozkladu prinasa reportaze o spolocenskych fenomenoch, ktore nie su headlinami vecernych sprav, o ludoch, na ktorych sa zabudlo. Dvaja autori a dve autorky (vratane THE Sasi Uhlovej) z ceskeho webu A2larm pisu o problemoch exekucii, neexistencii socialneho byvania, regionalnych rozdieloch, upadku zdravotnictva v odlahlych regionoch ci (prekvapivo moja oblubena reportaz) ucnovskom skolstve.

Uzitocna kniha a uzitocny reality check pre vsetkych a vsetky, ktori si myslia, ze staci uz len porazit korupciu a pozatvarat vsetkych korupcnikov a dobre bude. Aj pre tych, co sleduju Menej statu na facebooku. Aj pre tych, ktori zbozne hladia na susedov v Cechach, ktori nas po rozdeleni Ceskoslovenska predbiehaju milovymi krokmi. Predbiehaju, ale niektore problemy ostavaju zanedbane rovnako u nich ako u nas.

Kto to nechce citat, lebo sa boji lavicovej agitky (nie je), nech si precita aspon Slepe skvrny od Daniela Prokopa.

"Koronavirova pandemie na vsechna temata vrhla nove svetlo: pece, zdravotnictvi, bydleni, vzdelavani, kultura nebo prace se najednou ukazaly jako stezejni problemy, ktere se pred nami odhalily v nemilosrdne nahote, vcetne strukturalnich a regionalnich nerovnosti. Na troskach socialniho statu vyrostla obrovska krize neduvery v instituce, spolecnost i budoucnost. Nemuze za to jen vlada Andreje Babise - podhoubi soucasne situace v Cesku vznikalo dekady."

[Martin Kollouch · Rating 4 out of 5]

Uff. To byla první emoce, kterou jsem měl po dočtení. Téměř všichni autoři jsou mými velmi oblíbeními novináři/publicisty. A ani jeden text nebyl zklamáním, ba naopak. Jen ta témata... je to dosti palčivé čtení, často depresivní a i když se tam místy skrývá naděje, často je dost malá. Zvláště v eseji o českém zdravotnictví, to je síla. Ono ani další nejsou nijak slabé čtení a teď vlastně pořád přemýšlím nad lidmi žijícími na ubytovnách a jak je jako společnost vnímáme...

Takže abych se moc dlouho nezamýšlel. Tato kniha určitě všemi deseti ano! Doporučuji - zasáhne a donutí člověka přemýšlet, v jaké státě žijeme, jak nás ovlivňuje politická rétorika v každodenním životě a mnohem více.

[Parkelj · Rating 2 out of 5]

Způsob vyprávění/reportování mě moc nezaujal. V malé míře jsem se dověděl něco skutečně nového, ale chyběl mi vlastně jakýkoli další přesah - ať už podkladová data k výrokům aktérů (jaký je skutečný stav věcí?), vysvětlení existujících jevů ze sociologického (proč se to děje ve společnosti) nebo psychologického (proč to dělají ti lidé) pohledu, nebo jaké jsou možnosti řešení, nebo nějaké vzory dobré praxe jinde. Někde ta snaha byla patrná, ale napříč knihou nikoliv a nejspíš to nebyl ani její účel.

Jeden příklad: s. 71: "Přijela záchranka, ale bez lékaře. Vynadali mi, že jsme si měla zavolat taxíka. Naložili mě, odvezli do Děčína a tam jsem čekala sama na chodbě dlouho na vyšetření. Přístup personálu mi pořád připomínal, že někoho obtěžuju. A nakonec se ukázalo, že mi nic není. Domů jsem se vracela sama - po svých, samozřejmě, i když mi nebylo ještě vůbec dobře. Přišlo mi to zbytečné, stačilo, aby se záchrankou přijel i lékař, prohlédl mě, dal mi injekci nebo léky, a ušetřilo by to čas i peníze". Je patrné, co si zpovídaná myslí o přístupu zdravotníků a ekonomické výhodnosti. Ale už není jasná spousta dalších věcí, které by mohly být zajímavé: Odkazování na taxíka je chyba konkrétních zdravotníků, nebo oficiální doporučený postup (jde o pochybení lidí nebo systému?)? Co znamená dlouhé čekání? Dovedu si představit, že pokud se člověk cítí v ohrožení života (něco se srdcem?), může být 10 minut dlouho. Anebo to může být 5 hodin, to je dlouho už i statisticky. Co personál říkal? (rozdíl interpretace/fakta) Říkal explicitně, že paní obtěžuje nebo používal jiné výrazy, které si paní takto vyložila? A pokud se nakonec ukázalo, že jí nic není, proč by chtěla injekci nebo léky? Interpretuje to jako diagnostické pochybení lékařů anebo chtěla intervenci, i když nemá reálný zdravotní problém?

Podobným způsobem jsem vnímal většinu knihy - šlo o střípky osobních skušeností a výroků, které dohromady nedávaly ucelený obrázek celku. Témata zajímavá, výjezdy do regionů, aby šlo problémy lépe objasnit a popsat jsou chvályhodné, ale výsledek pro mě nebyl stravitelný.

[Vojtech · Rating 5 out of 5]

Kniha, jak už ostatně název napovídá, vykresluje poměrně depresivní obraz Česka. A sice takového, kde množství problémů dopadá disproporčně na lidi mimo Prahu, kde si z nich vládnoucí elity příliš mnoho nedělají. Ať už jde ovšem o vzdělávání, romskou otázku či chudobu důchodců, jedná se o problémy z podstaty komplexní a jen obtížně řešitelné. V reportážích mě někdy trochu iritovala určitá naivita, podle které by stačilo udělat "jen" to či ono a vše by se v dobré obrátilo – kdyby jen někdo tam nahoře chtěl. Na taková zjednodušení příliš nevěřím, neboť s problémy podobného typu se potýká i řada jiných zemí. Tak jako tak se ale jednalo o inspirativní a zajímavé čtení. Do knihy mi moc nezapadala část o kulturní scéně ve Zlíně, obsahově mi přišla spíše slabší.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Silná četba. Asi je to hlavně o souvislostech, které si člověk jinak neuvědomí. Protože o existenci třeba vyloučených lokalit nebo problémů se zajištěním vzdělání a zdravotní péče v některých místech člověk tak nějak ví. Ale teprve když čte o konkrétních osudech a událostech, tak si to všechno teprve seřadí do vzájemných souvislostí.
A samozřejmě kromě toho, že je to dost depresivní čtení samo o sobě, ještě depresivnější se stane, když si člověk uvědomí, že se vztahuje k situaci, kdy jsme si dle slov některých politiků žili všichni nad poměry...

[Veverka · Rating 5 out of 5]

Vizitka stavu společnosti a politiky po 30 letech svobodného směřování. Stát jako jistota pro potřebné už dávno neplatí. Můžou za to divoká 90.leta, propojení kmotrů a politiky či strýček Babiš...? Asi irelevantní. Stav je tristní a náprava s otazníkem. Docela tristní. Více takových počinů.

[Michal Dord · Rating 4 out of 5]

Opravdu skvělá kolekce reportážních textů ze "zapomenutých" koutů republiky.

[Anna · Rating 4 out of 5]

Hodně užitečný výhled mimo sociální bublinu. Poměrně čtivé, i když problémy se víceméně opakují. Témata jsou ale důležitá, takže rozhodně doporučuji k přečtení.

[František Vondrák · Rating 5 out of 5]

Kdybych měl někomu z vedení naší země doporučit knihu, kterou si má vzít sebou na dovolenou, byla by to tato.

[Matěj · Rating 4 out of 5]

Od vydání se stát pomalu stále rozkládá. Pro čtenáře Alarmu tyhle texty nejsou nic nového a stejně jako Slepé skvrny si to lidi mimo tuhle naší názorovou bublinu nepřečtou.