What do you think?
Rate this book
Zvěsti
Nevlastní bratři Kryštof a Tomáš nedovedou najít společnou řeč, Karin pochybuje o lásce ke svému majetnickému příteli, Julián se trápí nevěrou rodičů, Matyáš tají před ostatními svůj vztah, a Daniela se jen snaží zapomenout...
Před půl rokem bylo v nedalekém lomu nalezeno tělo jejich spolužáka Erika. Policie se přiklonila k vraždě, pachatele ale nedopadla. Nešťastná událost se ze všech nejvíc podepsala na Erikově bratrovi Matyášovi. Když dojde ve městě k další tragédii, nikomu není jasné, zda se tentokrát jednalo o nehodu, či neúspěšný pokus o další vraždu. Mohlo by to nějak souviset s Erikovou smrtí? Co když je odpovědný někdo, koho znají, někdo, koho považují za přítele? Co se tehdy v noci opravdu stalo?
Česká heavy contemporary od autora thrilleru Pamatuj na smrt.
Před půl rokem bylo v nedalekém lomu nalezeno tělo jejich spolužáka Erika. Policie se přiklonila k vraždě, pachatele ale nedopadla. Nešťastná událost se ze všech nejvíc podepsala na Erikově bratrovi Matyášovi. Když dojde ve městě k další tragédii, nikomu není jasné, zda se tentokrát jednalo o nehodu, či neúspěšný pokus o další vraždu. Mohlo by to nějak souviset s Erikovou smrtí? Co když je odpovědný někdo, koho znají, někdo, koho považují za přítele? Co se tehdy v noci opravdu stalo?
Česká heavy contemporary od autora thrilleru Pamatuj na smrt.
- GenresYoung Adult
376 pages, Paperback
Published May 14, 2021
3 people are currently reading
95 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 19 of 19 reviews
June 20, 2021
Vidím to na 3 - 3,5 ⭐
Na začátku jsem se musela dost soustředit, abych se zorientovala, protože se na mě navalilo velké množství postav, u kterých jsem si ani později nepamatovala všechna jejich jména. No a tady vidím trochu kámen úrazu. Moc pohledů postav, které jsem nebyla na první pohled schopná od sebe odlišit. Někdy jsem je rozlišovala jenom podle jejich příběhu (kluk gay, kluk s neschopnými rodiči, holka s tajemstvím atd). Řekla bych, že napsat knihu s tolika pohledy (Kryštof, Matyáš, Daniela, Julián, Karin) musí dát zabrat, ale přemýšlím, jestli to tu nebylo trochu na škodu. Z mého čtenářského pohledu je dobře napsaná kniha s několika POV taková, kde vlastně ani nemusím koukat, čí kapitolu čtu a poznám to hned po prvních pár větách i bez toho. Naopak tam kde se musím vracet a stejně si vlastně nepamatuju postavy podle jmen, něco trochu selhává. Navíc tady je kromě několika pohledů ještě další spousta postav: Tomáš, Pavel, Alex, Jolana, Vojta, Olívie a další. Ono to, že toho na mě bylo trochu moc, dokazuje i fakt, že jsem teď marně hledala třeba pohled Tomáše. Tak nějak jsem byla přesvědčená, že tam také měl své „kapitoly“.
Co se mi líbilo, bylo odlišení jednoho z vypravěčů tím, že komentoval věci v závorkách. Někomu se to může zdát zvláštní, však jsem si to pomyslela taky, ale nakonec se mi to vlastně dost líbilo. Líbily se mi jeho komentáře a trochu se tím Julián (i když na jméno jsem se musela podívat) odlišil od zbytku. Přemýšlím, jak by se daly postavy od sebe nějak odlišit… no, napadá mě právě to, že zatímco bude jeden mluvit třeba spisovněji, další ne. Nebo někdo bude například víc popisovat své emoce, protože je citlivější, a jiný to vezme více stručně. Nějaký náznak těchto strategií jsem tam zahlédla (však proto mě to napadlo sem psát), ale postavy to pro mě nějak extra neodlišilo.
Plus dávám knize za chatové/textové konverzace. Nicméně mi v nich chyběla absence smajlíků, které jsou pro nás všechny tak… běžné. Tedy, pár jichtam bylo, ale byl to jen jeden stejný obyč smajlík s úsměvem. Zrovna tak je pro mě trochu zarážející, že všechny postavy píšou háčky, čárky, velká písmena, tečky na konci vět. Ano, jsou lidé, kteří takto komunikují, ale myslím si, že většina teenagerů na to kašle. Stačí si občas rozkliknout nějaké komentáře na netu, nebo se zamyslet nad tím jak s člověkem komunikují jeho kamarádi. Každý má nějaký svůj styl. Někdo píše spisovně, někdo kašle na všechno. Někdo je schopný vtěsnat všechno do jedné bubliny, jiný pošle třeba 4 (to jsem mimochodem já, já dost kouskuju). Takže Pavel, Daniela, Kryštof, Jolana, Julián, Vojta by prostě neměli mít tolik podobný projev. V rámci průzkumu bych možná autorovi doporučila podívat na Storki, které jsou takto psané a vzhledem k tomu, že je i píší náctiletí, tak by mohli dobře posloužit do budoucna.
Knížka by mohla skvěle fungovat jako seriál, kde se také často mění scény. Na mě se ty úhly pohledu postav měnily poněkud moc rychle. Než jsem se stihla začít a vžít do dané postavy, tak už jsem byla hozená někam jinam. Vnímala jsem to hlavně ve chvílích, kdy docházelo na emotivní scény (třeba když se některá z postav sesypala a rozbrečela). V mých očích se měnil pohled moc často a je to té knížce spíše na škodu. Naopak právě v teen drama seriálu by to bylo super. Tam je naopak rychlé střídání záběru žádoucí.
Některé popisy mi přišly moc věcné, moc strohé. Asi bych potřebovala víc toho, jak se postavy cítí a co prožívají, aby se do nich vžila a dolehlo na mě všechno to emočně náročné, co v knize je. Tady jsem si přišla jako za sklem. V momentě kdy jsem četla třeba 5-6 stránkový úsek, cítila jsem se na jeho konci víc ponořená do příběhu, než když měl daný pohled strany 2-3. Pociťovala jsem hned zlepšení. Možná bych na začátku knihy nechávala postavy „mluvit“ déle, aby si na ně čtenář nejdříve pořádně zvykl a později (hlavně tedy v závěru) bych pro dramatický efekt střídala úhly pohledu častěji. To by mohlo navodit pocit jakési gradace.
Během čtení jsem měla pocit, že bych polovinu postav s chutí shodila ze skály na obálce. Šup, dolů do lomu. Jak děj postupoval, tak jsem si vážně přála, aby tam minimálně Alex skončil. Oceňuju schopnost napsat postavy, kterým máte chuť zakroutit krkem. Obzvláště spoustě místním rodičům (Karinina máma, Juliánovi rodiče) a několika klukům dost hnusně mluvících o holkách a homosexuálech. Alex, Radim… bleh.
Jazykově mi to přišlo lepší, než autorova prvotina Pamatuj na smrt. Například nějaké té skrumáže místo hloučku, nebo výrazu, u kterého jsem se trochu zarazila, jsem si taky všimla, ale už mě to tolik nebylo do očí. Stejně tak oceňuji, že si postavy říkaly jmény, zdrobnělinami a přezdívkami. Už mě nemučilo stálé opakování jména + příjmení. Ano, jsou tam lidé zmiňovaní celým jménem, ale bylo to mnohem přirozenější.
Co jsem teda dost „obulela“ je zápletka. Pořád jsem čekala, kdy se děj dostane k té hlavní silné, výrazné a celou knihu propojující dějové lince. Přišlo mi, že se tu ta událost z anotace, tedy smrt Erika a pád Kryštofa vlastně pořádně neřešil. Až najednou si Kryštof dal 1 + 1 dohromady, přišel na vraha Erika a… nebudu spoilerovat… ale je vám asi jasné, že došlo na finální konfrontaci, která mi ale nepřišla tak působivá jako v Pamatuj na smrt. Jednoduše mi Pamatuj na smrt přišlo, co se zápletky týče, zajímavější. Ne, že by se těm postavám hodně nedělo, ale čekala jsem na nějaký tahoun příběhu, co mě donutí knihu neodložit. To mi tam chybělo.
Konec byl dost slaďárna, kde se…… MALÝ SPOILER….
Trigger warnings by mohly zahrnovat: znásilnění, vraždu, smrt, nemoc, alkoholismus, homofobii, toxický vztah, násilí
Na začátku jsem se musela dost soustředit, abych se zorientovala, protože se na mě navalilo velké množství postav, u kterých jsem si ani později nepamatovala všechna jejich jména. No a tady vidím trochu kámen úrazu. Moc pohledů postav, které jsem nebyla na první pohled schopná od sebe odlišit. Někdy jsem je rozlišovala jenom podle jejich příběhu (kluk gay, kluk s neschopnými rodiči, holka s tajemstvím atd). Řekla bych, že napsat knihu s tolika pohledy (Kryštof, Matyáš, Daniela, Julián, Karin) musí dát zabrat, ale přemýšlím, jestli to tu nebylo trochu na škodu. Z mého čtenářského pohledu je dobře napsaná kniha s několika POV taková, kde vlastně ani nemusím koukat, čí kapitolu čtu a poznám to hned po prvních pár větách i bez toho. Naopak tam kde se musím vracet a stejně si vlastně nepamatuju postavy podle jmen, něco trochu selhává. Navíc tady je kromě několika pohledů ještě další spousta postav: Tomáš, Pavel, Alex, Jolana, Vojta, Olívie a další. Ono to, že toho na mě bylo trochu moc, dokazuje i fakt, že jsem teď marně hledala třeba pohled Tomáše. Tak nějak jsem byla přesvědčená, že tam také měl své „kapitoly“.
Co se mi líbilo, bylo odlišení jednoho z vypravěčů tím, že komentoval věci v závorkách. Někomu se to může zdát zvláštní, však jsem si to pomyslela taky, ale nakonec se mi to vlastně dost líbilo. Líbily se mi jeho komentáře a trochu se tím Julián (i když na jméno jsem se musela podívat) odlišil od zbytku. Přemýšlím, jak by se daly postavy od sebe nějak odlišit… no, napadá mě právě to, že zatímco bude jeden mluvit třeba spisovněji, další ne. Nebo někdo bude například víc popisovat své emoce, protože je citlivější, a jiný to vezme více stručně. Nějaký náznak těchto strategií jsem tam zahlédla (však proto mě to napadlo sem psát), ale postavy to pro mě nějak extra neodlišilo.
Plus dávám knize za chatové/textové konverzace. Nicméně mi v nich chyběla absence smajlíků, které jsou pro nás všechny tak… běžné. Tedy, pár jichtam bylo, ale byl to jen jeden stejný obyč smajlík s úsměvem. Zrovna tak je pro mě trochu zarážející, že všechny postavy píšou háčky, čárky, velká písmena, tečky na konci vět. Ano, jsou lidé, kteří takto komunikují, ale myslím si, že většina teenagerů na to kašle. Stačí si občas rozkliknout nějaké komentáře na netu, nebo se zamyslet nad tím jak s člověkem komunikují jeho kamarádi. Každý má nějaký svůj styl. Někdo píše spisovně, někdo kašle na všechno. Někdo je schopný vtěsnat všechno do jedné bubliny, jiný pošle třeba 4 (to jsem mimochodem já, já dost kouskuju). Takže Pavel, Daniela, Kryštof, Jolana, Julián, Vojta by prostě neměli mít tolik podobný projev. V rámci průzkumu bych možná autorovi doporučila podívat na Storki, které jsou takto psané a vzhledem k tomu, že je i píší náctiletí, tak by mohli dobře posloužit do budoucna.
Knížka by mohla skvěle fungovat jako seriál, kde se také často mění scény. Na mě se ty úhly pohledu postav měnily poněkud moc rychle. Než jsem se stihla začít a vžít do dané postavy, tak už jsem byla hozená někam jinam. Vnímala jsem to hlavně ve chvílích, kdy docházelo na emotivní scény (třeba když se některá z postav sesypala a rozbrečela). V mých očích se měnil pohled moc často a je to té knížce spíše na škodu. Naopak právě v teen drama seriálu by to bylo super. Tam je naopak rychlé střídání záběru žádoucí.
Některé popisy mi přišly moc věcné, moc strohé. Asi bych potřebovala víc toho, jak se postavy cítí a co prožívají, aby se do nich vžila a dolehlo na mě všechno to emočně náročné, co v knize je. Tady jsem si přišla jako za sklem. V momentě kdy jsem četla třeba 5-6 stránkový úsek, cítila jsem se na jeho konci víc ponořená do příběhu, než když měl daný pohled strany 2-3. Pociťovala jsem hned zlepšení. Možná bych na začátku knihy nechávala postavy „mluvit“ déle, aby si na ně čtenář nejdříve pořádně zvykl a později (hlavně tedy v závěru) bych pro dramatický efekt střídala úhly pohledu častěji. To by mohlo navodit pocit jakési gradace.
Během čtení jsem měla pocit, že bych polovinu postav s chutí shodila ze skály na obálce. Šup, dolů do lomu. Jak děj postupoval, tak jsem si vážně přála, aby tam minimálně Alex skončil. Oceňuju schopnost napsat postavy, kterým máte chuť zakroutit krkem. Obzvláště spoustě místním rodičům (Karinina máma, Juliánovi rodiče) a několika klukům dost hnusně mluvících o holkách a homosexuálech. Alex, Radim… bleh.
Jazykově mi to přišlo lepší, než autorova prvotina Pamatuj na smrt. Například nějaké té skrumáže místo hloučku, nebo výrazu, u kterého jsem se trochu zarazila, jsem si taky všimla, ale už mě to tolik nebylo do očí. Stejně tak oceňuji, že si postavy říkaly jmény, zdrobnělinami a přezdívkami. Už mě nemučilo stálé opakování jména + příjmení. Ano, jsou tam lidé zmiňovaní celým jménem, ale bylo to mnohem přirozenější.
Co jsem teda dost „obulela“ je zápletka. Pořád jsem čekala, kdy se děj dostane k té hlavní silné, výrazné a celou knihu propojující dějové lince. Přišlo mi, že se tu ta událost z anotace, tedy smrt Erika a pád Kryštofa vlastně pořádně neřešil. Až najednou si Kryštof dal 1 + 1 dohromady, přišel na vraha Erika a… nebudu spoilerovat… ale je vám asi jasné, že došlo na finální konfrontaci, která mi ale nepřišla tak působivá jako v Pamatuj na smrt. Jednoduše mi Pamatuj na smrt přišlo, co se zápletky týče, zajímavější. Ne, že by se těm postavám hodně nedělo, ale čekala jsem na nějaký tahoun příběhu, co mě donutí knihu neodložit. To mi tam chybělo.
Konec byl dost slaďárna, kde se…… MALÝ SPOILER….
Trigger warnings by mohly zahrnovat: znásilnění, vraždu, smrt, nemoc, alkoholismus, homofobii, toxický vztah, násilí
July 14, 2021
Už dlouho ve mně žádná kniha nevyvolala tolik emocí jako Zvěsti. Skvěle napsané, chytlavé, dramatické a se spoustou důležitých myšlenek. 🙏🏼
Jen jsem se ze začátku dost ztrácel v postavách a jménech, ale nakonec jsem rád, že jich tam bylo tolik, protože každá něco předávala a měla v příběhu nějakou roli.
Předchozí knihu Pamatuj na smrt jsem nečetl, ale určitě se po ní poohlédnu. 📖
Jen jsem se ze začátku dost ztrácel v postavách a jménech, ale nakonec jsem rád, že jich tam bylo tolik, protože každá něco předávala a měla v příběhu nějakou roli.
Předchozí knihu Pamatuj na smrt jsem nečetl, ale určitě se po ní poohlédnu. 📖
July 6, 2021
Byl to moc fajn thriller! Měla jsem mrazivý pocit při čtení od začátku do konce. Jediný problém mi dělaly postavy, jelikož jich tam na můj poměr bylo docela dost, ale jinak můžu knížku doporučit ❤️
April 14, 2023
Pamatuj na smrt mi přišlo o trošičku lepší a napínavější než tohle, ale i tak boží.
November 17, 2023
Emoční horská dráha.
January 9, 2022
Zvěsti obsahují přehršel postav, které většinou hned v úvodu svého vyprávění mají potřebu sdělit, jakou barvu očí mají: kovově modré, oči barvy černý melasy, kalně hnědé, blankytně modré, oči barvy kalené oceli... To bylo první, co mi přitáhlo pohled. A ne v dobrém. Takové popisy hned v úvodu u velkého množství postav mi přišly nejenom zbytečné, ale taky amatérské. Na konci stejně už čtenář nebude vědět, jaké oči ta a ta postava měla (a hlavně je to jedno). Upřímně, v postavách jsem se ztrácela (a to mi většinou nedělá problém zorientovat se ve větším počtu hrdinů). Pořád jsem tápala nad klučičími částmi, kdo že je kdo a co má za problém. Samotné postavy by se totiž daly rozdělit podle svých problémů a trablů, které je trápí.
A že to není jen tak obyčejné puberťácké trápení.. Sešla se tu parta teenagerů, jejichž největším problémem není akné nebo špatné známky ve škole, ale skutečné tragédie v osobním životě. Na mě toho dramatu bylo až moc. Některé příběhy byly už přitažené za vlasy (zejména Daniela s mamkou).
Je to psáno čtivě, nicméně občas se v textu vyskytne věta, která je neohrabaně sestavená a občas i dialogy působí křečovitě.
Napříč celou knihou se táhne detektivní linka v pozadí (nikdo po ní cíleně nejde, ale k rozuzlení dojde) a zakončení téhle dějové linie na mě působí, že je šité horkou jehlou.
A že to není jen tak obyčejné puberťácké trápení.. Sešla se tu parta teenagerů, jejichž největším problémem není akné nebo špatné známky ve škole, ale skutečné tragédie v osobním životě. Na mě toho dramatu bylo až moc. Některé příběhy byly už přitažené za vlasy (zejména Daniela s mamkou).
Je to psáno čtivě, nicméně občas se v textu vyskytne věta, která je neohrabaně sestavená a občas i dialogy působí křečovitě.
Napříč celou knihou se táhne detektivní linka v pozadí (nikdo po ní cíleně nejde, ale k rozuzlení dojde) a zakončení téhle dějové linie na mě působí, že je šité horkou jehlou.
April 17, 2022
V průběhu čtení se moje názory a pocity dost často měnily. Nějaké části mě vážně bavily a nemohla jsem přestat číst. Některé byly zase pomalé, zdlouhavé a bez akce.
Je škoda, že v příběhu bylo strašně moc postav a nic moc, co by je spojovalo dohromady. Každá postava si tak trochu jela sama na sebe. Zároveň všichni měli nějaké problémy, respektive jeden velký problém ze kterého pak vnikaly další a menší. Někdo měl rodiče alkoholiky, někdo se vypořádával s manipulací ve vztahu, coming outem, vraždou nebo ztrátou blízké osoby. A mě prostě přišlo, že tam bylo strašně moc dramat najednou. Já jsem četla a říkala si, tak a kdo bude ten normální? Kdo je ten, co má aspoň trochu normální život.
Příběh na mě působil spíše jako povídková sbírka. Takže si myslím, že kdyby tak kniha byla napsaná bylo by to skvělý.
Autor ale má skvělé myšlenky. To se musí nechat. A moc krásně se četly.
Nakonec jsem se rozhodla dít 3,5 hvězdniček.
Je škoda, že v příběhu bylo strašně moc postav a nic moc, co by je spojovalo dohromady. Každá postava si tak trochu jela sama na sebe. Zároveň všichni měli nějaké problémy, respektive jeden velký problém ze kterého pak vnikaly další a menší. Někdo měl rodiče alkoholiky, někdo se vypořádával s manipulací ve vztahu, coming outem, vraždou nebo ztrátou blízké osoby. A mě prostě přišlo, že tam bylo strašně moc dramat najednou. Já jsem četla a říkala si, tak a kdo bude ten normální? Kdo je ten, co má aspoň trochu normální život.
Příběh na mě působil spíše jako povídková sbírka. Takže si myslím, že kdyby tak kniha byla napsaná bylo by to skvělý.
Autor ale má skvělé myšlenky. To se musí nechat. A moc krásně se četly.
Nakonec jsem se rozhodla dít 3,5 hvězdniček.
December 22, 2021
4,5/5 ⭐
Velice povedená knížka, do konce jsem nevěděla, kdo je Erikův vrah, takže mě to pak překvapilo. Jen to mělo na mě celkem pomalý rozjezd, na rozdíl od autorova debutového románu.
Velice povedená knížka, do konce jsem nevěděla, kdo je Erikův vrah, takže mě to pak překvapilo. Jen to mělo na mě celkem pomalý rozjezd, na rozdíl od autorova debutového románu.
This entire review has been hidden because of spoilers.
August 24, 2022
4,5/5 ⭐
August 31, 2022
I love it
November 19, 2022
Love love love <3
January 8, 2023
asi nie som správna cieľová skupina, dočítala som to len zo zotrvačnosti
July 7, 2025
Tohle mělo všechno a bylo to skvělé. Moc se mi líbilo, že autor se nebál žádného vážného tématu a poradil si s nimi perfektně. Zároveň nechybělo napětí. Super čtení.
November 26, 2025
'Alkohol byl lhář, a lidi slaboši, kteří chtěli popírat pravdu.'
February 18, 2025
Autor umí psát, aby to člověka pořád táhlo vpřed. Tady mi jen chvilkama vadilo, kolik postav tam je. Být o dvě méně, tak dám snad i za 4*
September 3, 2021
🌙 Kniha se čte opravdu rychle a dost mě bavila. Každá postava má své problémy a každý se s nimi vyrovnává jinak, mě bavilo sledovat hlavně Kryštofovu cestu. Jinak je v knize hodně důležitých témat a je to tam pěkně zpracované. Nejvice se mi líbily části Kryštofa, ikdyž udělal pár blbostí už na začátku. Trochu mi vadily vulgarismy, ale do téhle knihy to hezky zapadlo. Dobře jsem se orientovala v postavách, ikdyž jich bylo trochu víc, ale já si jejich příběhy užila a skvěle mi tam všichni seděli.
Pamatuj na smrt mi sedla více než Zvěsti hlavně i žánrem spíše, ale obě knihy autora jsou velmi povedené a těším se na další knihy 😊.
Pamatuj na smrt mi sedla více než Zvěsti hlavně i žánrem spíše, ale obě knihy autora jsou velmi povedené a těším se na další knihy 😊.
February 22, 2022
Autorova prvotina se mi strašně líbila, takže tady jsem vůbec neváhala a ihned po knize sáhla. A opět nelituji. Je vidět, jak se autor s každým dílem posouvá a výrazně se zlepšuje. A to hlavně ve stavbě příběhu a zápletce, protože tady jsem opravdu do poslední chvíle netušila, kdo je pachatelem. Velmi (a zdůrazňuji velmi) oceňuji zasazení a vytvoření příběhu do českého dospívajícího života a prostředí. Působí to jako nějaká příhoda z vedlejšího města. A tady to nádherně pasuje. Co se týče postav, přikláním k se k tomu názoru, že to množství bylo docela šokující a vyznat se v tom celkem náročné, ale dá se to. Příběh je napínavý, mrazivý a nenechá vás spát. Sice u mě asi vede spíše "Pamatuj na smrt" Jakožto začínajícího autora, Aleše Novotného, budu dále podporovat, protože má prostě talent a nějakým zvláštním způsobem si mě získal. Doufám, že mu to vydrží. Doporučuji!
Displaying 1 - 19 of 19 reviews