Legenda o jazyku

by Pavol Rankov

Jeseň 1972. Vlasy hipíkom stále dorastajú a bigbít je čoraz tvrdší. Okupačná sovietska armáda sa v ČSSR cíti ako doma a súdruh Biľak vystupuje na zasadnutí ÚV KSČ so zásadnou správou. Palestínske komando zavraždí na olympiáde niekoľko športovcov, ľavicoví teroristi Baader a Meinhofová sedia v nemeckom väzení, z Československa je unesené ďalšie lietadlo. Táňa, Tomáš, Martin a Klára majú devätnásť a zvedavo pozorujú svet okolo seba. Sú v prvom ročníku štúdia histórie, takže najviac ich zaujíma, či honosný relikviár, ktorý bude otvorený v rámci rekonštrukcie Svätovítskeho chrámu, naozaj ukrýva jazyk Jána Nepomuckého.

Genres: Fiction, Book Club

272 pages, Hardcover

First published January 1, 2018

About the author

Pavol Rankov is a writer of prose fiction, essayist, journalist, information scientist and university pedagogue, after completing his secondary schooling in Bratislava studied library science at the Philosophical Faculty of Bratislava's Comenius University (1983-1987). He worked as a methodologist in the Slovak National Library in Martin (1987-1990) and in the Slovak Pedagogic Library in Bratislava (1991-1992). From 1993 he has worked at the Department of Library Science and Scientific Information at Comenius University in Bratislava. He participates in projects with Slovak Radio. He lives in Bratislava.

Reviews

[Zuzulivres · Rating 4 out of 5]

Ani presne neviem ako hodnotit tuto knihu, lebo ten zaver ma uplne rozsekal, i ked sa od zaciatku dalo tusit, ze sa k niecomu takemu schyluje. Uz som chcela dat aj 5*, no zopar vytiek by sa naslo a tym nemyslim iba tu prisernu hrubicu na strane 179, no miestami pribeh drhol. Striedajuce dve linie pribehu sa napokon zleju v jednu a puzzle je hotove. Za mna dobry Rankov, iny Rankov, celkovo sa mi to pacilo napriek obavam...a kedze su tie Vianoce a som nejaka rozcitlivena, tak koncim, aby som este neklikla omylom tu 5tu hviezdu :))

[Matej Masaryk · Rating 2 out of 5]

Rankov je ďalší zo zástupu autorov, ktorí by vo svojich knihách (či filmoch) chceli podať obraz povrchnosti a necitlivosti obodobia normalizácie, no zabúdajú/nevedia to urobiť inak, ako povrchne a necitlivo. Následné obrazy sú tak predovšetkým obrazmi vlastného nevkusu, obmedzenosti a/alebo neschopnosti.

Ak je Rankov v niečom spisovateľsky dobrý, je to vykresľovanie absurdity či bizarnosti. Bohužiaľ, v románovom žánri musí tieto momenty oprieť o pevnejšiu, umelecky presvedčivejšiu kostru, ktorú on robiť jednoducho nevie - či už ide o schopnosť vytvorenia plastickejších charakterov a väzieb medzi nimi, resp. o schopnosť presvedčivo prepínať medzi rôznymi atmosférami a náladami. V Legende o jazyku sa nenájde jediná postava, ktorá by nebola vytvorená plytko a prvoplánovo. Ba čo viac, väčšina textu pôsobí tak, akoby Rankov nevedel. čo si s ním má počať, a tak bral, čo prišlo - a to, čo prišlo, je vo výsledku pozoruhodne školácke.

[Simona · Rating 4 out of 5]

V prvom rade, ja milujem Rankova, takze moja recenzia bude vzdy zaujata. Ale tato kniha bola supa. Vela historie, co nebolo nudne a ani na skodu, ale ten zaver.... to ma dostalo uplne do kolien. Uplne. Ja Rankova proste milujem a po tejto knihe zase viac.

[Viera Némethová · Rating 4 out of 5]

Opäť silný rankovovský príbeh, ktorý ma zaujal od prvej po poslednú stranu. Autorovi sa podarilo prepojiť tri časopriestory- obdobie normalizácie po roku 1969 v Československu, stredovek plný krutosti a násilia, nevypovedaných archívnych tajomstiev, boja o moc a súčasnosť, ktorá sa nám cez dejiny rodín aj jednotlivcov spája s obdobím, kedy špehovanie, hľadanie " vnútorného nepriateľa" a podozrievanie bolo klasickou pákou na udržanie poriadku v socialistickom zriadení tejto republiky. Mrazivý koniec príbehu bol pre mňa ako rodiča chlapcov vo veku jedného z hlavných hrdinov mementom o dobe, v ktorej som sa narodila a v ktorej som vyrástla.
Priezvisko rodiny Dobrotkovcov nie je v tomto prípade nomen omen. Ako hovorí autor "...Dlhých devätnásť rokov má otec syna, ktorý mu vyrastá pred očami, hráva sa s ním, učí ho kopať do lopty, rodí s ním domáce úlohy, vedie s ním rozhovory o živote, predstavuje si jeho budúcnosť ....."

[Denisa · Rating 4 out of 5]

Rankov patrí medzi “mojich” autorov a je úžasné koľko histórie dokáže vtrepať do jedného románu. Práve preto sa čudujem, že dokáže zaujať čitateľské masy. Najma v prípade témy Jána z Pomuku. Sama by som si túto tému nevyhľadala a takto som sa z románu dozvedela celkom zaujímavé fakty. Viem si predstaviť to množstvo práce na rešeršoch, ktoré autor musel urobiť.
Zároveň bol dej zasadený aj do normalizačného obdobia a hoci toto obdobie býva vďačnou témou viacerých autorov, či už filmových, alebo knižných; autor sa témy zhostil dobre. Skutočne ide o nevyčerpateľnú tému a príbehov z nedávnej minulosti, podobných Tomášovmu, je mnoho. Je to výborné memento o našej minulosti.

[Vesvetrupetr · Rating 2 out of 5]

Mohla by to být skvělá kniha, kdyby byla o polovinu kratší.
Jde o čtivé přiblížení atmosféry začínající normalizace. Zachycení studentského života té doby dobře funguje, vracelo mě k mým vlastním studenským zážitkům, a skrze toto ztotožnění s hrdiny pak kniha dobře evokovala prožitek studia za normalizace. A především pak mrazivé vtrhnutí státní bezpečnosti do obyčejného života obyčejných studentů. Z legrácek nebo studijního zápalu nad rámec studia se v těch časech mohl stát ortel smrti.
Tyto působivé části knihy jsou však překryty celkovým rozsahem (popisy studentského života, přednášek či dialogů mě někdy až nudily) či rozvětvenými motivy, které již nejsou tak povedené. Myslím, že se nepodařila ani historická paralela s Nepomuckým ani rovina knihy Tetička, která se odehrává v přítomnosti. Naopak některé motivy, které jsou organickou součástí příběhu (tatínek, budovatel metra, maminka učitelka, či slovenské kořeny rodiny) by možná mohly být více rozvedeny a přinést další zajímavé pohledy na onu dobu.
Chápu, že autor nechtěl napsat další Pelíšky. Na druhou stranu pokus o umělecky rozvětvený román s mnoha rovinami také nevyšel.

[Gigli · Rating 1 out of 5]

Těšení je fakt blbý. To téma Jana Nepomuckého, studentů historie a totalitního Československa mi fakt přišlo skvělý. A obecně on ten příběh je v jádru dobrej, ale to zpracování.
Nemůžu uvěřit tomu, že to psal našinec. Přišlo mi to, jak kdyby se příběhu studentů východního bloku chopili scénáristi Beverly Hills 90210. Jako takhle to bylo hluboký a pravděpodobný.
Kecy studentů o Václavu IV. naprosto příšerný, dlouhý a obecně nějak nehodný studentů historie. Celej ten popis studia mi přišel tak nějak...béháčkovej. Jako tak blízkej realitě.
Dějová linka ze současnosti totálně zbytečná. Pravděpodobně tam byla jen kvůli tomu, abych byla o to víc nasraná z konce. Bez ní bych tomu možná dala i hvězdičky dvě.

[Andrej · Rating 4 out of 5]

Kniha rozhodne zaujala, ale Stalo sa 1. septembra nastavilo očakávanie o čosi vyššie. Záver veľmi rýchly a brutálny.

[Kristýna Huclová · Rating 1 out of 5]

Je mi líto, ale takhle mě žádný vyprávění už dlouho neiritovalo. Těch věcí tam bylo fakt hodně. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si přečetla předtím nějakou anotaci anebo že ten příběh byl od začátku tak průhlednej. Neuvěřitelně šablonovitý postavy. Snaživej svazák se správným marxisticko-leninským pohledem na svět, estébák a spolupracovník na každým rohu, prímovej bigbíťák, katolík, slušnák, ale jen tak akorát atd. Tu dobu jsem nezažila, takže možná to tak skutečně bylo, ale to ještě přece neznamená, že knížka musí přetékat klišé. Hlavní postavy jsou dost neuvěřitelné. Ano, jsou mladí, žijí v informační bublině normalizace, ale i s těmahle polehčujícíma okolnostma mě ta jejich naivita celou dobu otvírala kudličku v kapse. Nedokážu uvěřit, že pro devatenáctiletý lidi za normalizace byla středobodem jejich světa lebka katolickýho světce a legenda kolem toho, pokud by to nebyli zapálení věřící, což podle všeho nebyli. No a potom jak to je celý napsaný. Měla jsem pocit, že čtu školní slohovou práci - kožený dialogy, doslovnost úplně ve všem. Vlastně jsem si nebyla většinu času jistá, co čtu. Jestli slohovou práci, nebo kapitolu o Václavovi IV a Nepomuckém v učebnici dějepisu, nebo populárně-naučné pojednání pro dnešní mládež o tom, jak se žilo za normalizace mladým, co to byla Koruna, kdo byl Juraj Herz a bigbít.. Taky jsme od téhle chvíle asi dost alergická na výraz tetička. Tahle rovina s tetičkou mi přišla jednak zbytečná, k čemu víc měla posloužit?, jednak stylisticky mě to opět strašně tahalo za uši a jednak mi ta celá postava vypravěče taky přijde dost nevěrohodná - ajťák, co se stane jediným důvěrníkem a obhájcem cizí, podle všech, bláznivý ženský, až tak, že to začne narušovat jeho manželství (ostatní rodinní příslušníci jsou taky podle šablony jako když střelí) a chybí mu prazákladní dějepisný vzdělání. A pak ta paralela s výslechy STB a mučením Jana Nepomuckého. Mě to úplně upřímně přišlo přitažený za vlasy. A to v žádným případě nechci znevažovat výslechy, který STB za celou dobu svý existence napáchala. Takový příběhy 20.století mají určitě stejný efekt a rozhodně jsou autentičtější. Dvě hvězdy - za snahu sdělit nebo připomenout dnešní mladé generaci, které to zřejmě rodiče nikdy nevyprávěli, že komunisti a normalizace byla fuj (i když víc než pochybuju, že tohle někdo o trochu míň uvědomělý a trochu víc ignorant bude číst) a ta druhá z úcty k Emy výběru a názoru ostatních? Trochu pokrytecký, hm? tak jedna, je mi líto.

[Alena Bílková · Rating 3 out of 5]

Tato, řekněme, historická detektivka mě zaujala propojením historie dávné a nedávné. Osud Jana Nepomuckého se zde prolíná s osudy několika studentů historie v době tzv. normalizace. Knize možná trochu uškodil překlad ze slovenštiny do češtiny, přišla mi trochu méně autentická. To ale může být dáno i tím, že mi v dětství často nezbývalo nic jiného než číst knihy ve slovenštiě, pokud v češtině vůbec nevyšly. Tím pádem jsem zvyklá číst slovensky. Občas mi přišlo úsměvné, kolik toho hrdinové jako studenti prvního ročníku vědí do hloubky o mnoha středověkých tématech, naopak neznají některé pojmy, které bych považovala za zcela povinné pro uchazeče studia (to autor úplně netrefil). Také mi trochu vadilo i to, co mi zároveň udělalo velkou radost. Jedna z postav vlastnila desku Beggar's Banquet. Společně pak spolu rozebírali stounovské texty. A to přímo mé nejoblíbenější skladby. Ale skutečně by v té době měli tuto desku? A k tomu tak perfektně ovládali angličtinu? Nejsem si úplně jistá. To mi také nepřipadalo zrovna autentické.
Jinak ale jejcih ponoření do tématu Jana Nepomuckého, to, jak bylo jejich studium tohoto tématu propojeno s politikou. A také to, jak v další linii sledujeme osudy jedné z postav pohledem jiného člena rodiny o mnoho let později, dotváří velmi dobrý román, který lze jen doporučit. Už jen proto, aby si čtenář připomněl zajímavou postavu z našich středověkých dějin, nebo aby nahlédl do toho, jak komunisti likvidovali jakýkoliv náznak svobodného myšlení.
Každému bych pak doporučila si jako doplňkovou četbu přečíst Jana Nepomuckého od Víta Vlnase, aby se v tématu více orientoval.

[Steklina · Rating 3 out of 5]

Nápad nebyl vůbec špatný: spojit dvě nesourodá historická období (vrcholný středověk a normalizaci) do jednoho románu, jeho provedení mě ale moc nepřesvědčilo. Čtveřice naivních studentů byla vykreslena poněkud ploše, rozhovory o Janu Nepomuckém na mě působily mnohdy násilně a křečovitě, intermezza s Tetičkou mě iritovala omíláním téhož a zbytečnou až hysterickou dramatizací. Ale koneckonců se Legenda nečetla vůbec špatně, takže 3* má ode mě zcela zaslouženě.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Výborný příběh z dob, tuhé normalizace s krátkými odskoky do současnosti (tetička). Má to šmrnc a nejsou tu hluchá místa. Trošku mi vadil spisovný jazyk, když se spolu bavili studenti historie, ale zvyků jsem si. Dokonce mě čtení donutilo pustit si na Spotify pár desek Framus five a taky Mišíka. Ti totiž k té době patřili.

[Ema Mele · Rating 4 out of 5]

Chvíli mi trvalo, než jsem se naladila na naivní svět mladých vysokoškoláků. Nakonec mi to paradoxně přišlo jako chytrý spisovatelských tah, protože skrz naivitu postav mohl Rankov odhalovat normalizační mašinerii po kousíčkách, takže jsem to ve výsledku četla jako napínavý thriller, i když jsem záhy vytušila, jak to s některými dopadne (ale stejně jsem na konci byla v šoku). Hltala jsem kapitoly o Tetušce - fascinovala mě jak forma, tak zvolená paralela s Nepomuckým - umlčená oběť po letech dostane "hlas", její příběh nezůstane zapomenutý, protože jí konečně někdo naslouchá... Tahle rovina mi pak pomohla srovnat se i s tím drsným koncem. Líbilo se mi, jak byl mrazivě dotažený motiv metra (já věděla, že to metrem nezačíná jen tak!), jak autor pracoval s hudbou (ta Sympathy for the Devil do toho zapadla geniálně) a s úvodními citacemi kapitol, bavila mě karikatura estábáka a humor - v téhle knize to není tak zjevné, ale Rankov to s humorem a karikaturami umí fakt skvěle. A je to prostě fantastický spisovatel. Jsem ráda, že jsem se hecla (respektive byla manželem donucena se hecnout) a přečetla to slovensky. Slovenské vydání by si sice zasloužilo trochu pečlivější redakci (zaměňování jmen Kláry a Táni ke konci knihy bylo FAKT matoucí) a taky se mi strašně nelíbí ten font na obálce, ale to jsou jen takové kraviny.

[Jana Černá · Rating 2 out of 5]

Tak tohle bylo špatný. Nechce se mi věřit, že se jedná o autora Stalo se 1. září. Sloh Hochů od Bobří řeky a uvěřitelnost citového života hlavních hrdinů na úrovni Lenky Lanczové. Černobílé, šablonovité postavy, prvoplánová paralela, pokus unudit čtenáře k smrti přednáškami z historie ve stylu referátů z Wikipedie.

Tetička. Fakt nešlo použít míň otravné slovo?
Nebo jinak – nešlo použít míň nepřirozené postavy, míň průhlednou zápletku a míň umučit ten nápad?

Se omlouvám, že jsem hnusná, ale Stalo se 1. září je pro mě nejlepší kniha loňského roku, takže tahle nuda fakt bolela.

[Kasia B · Rating 3 out of 5]

3,5/5. Ta powieść mogłaby być o wiele ciekawsza, gdyby autor odpuścił bardzo drobiazgowe opisy wykładów, w których uczestniczą bohaterowie. Oczywiście, rozumiem, że dzięki temu czytelnik ma poczuć konkretną atmosferę i przy okazji poznać pewną postać, ale uważam, że kilka(naście) zdań w zupełności by wystarczyło. W gruncie rzeczy jednak sama historia się broni. Może dlatego mam mieszane odczucia.

[Kat · Rating 4 out of 5]

Moc se mi líbilo objasňování příběhu o Janu Nepomuckém. Naopak mi přišly přehnané některé znalosti a způsob vyjadřování studentů prvního ročníku vysoké školy. Místy mě příběh trochu nudil, ale dávám 4 hvězdičky za konec, který mě opravdu “dostal”.

[Eliška Jemelková · Rating 5 out of 5]

💔

[Alapogo · Rating 3 out of 5]

Gdyby książka była o połowę krótsza, byłaby znacznie lepsza.

[Juraj Lks · Rating 4 out of 5]

Zo začiatku trocha viac dejepisu, ako by mi bolo milé, ale záver parádny! Odporúčam prečítať všetkým, ktorí zabudli, aké svinstvo bol komunizmus...

[Stanislav Horvath · Rating 5 out of 5]

super :)

[Nina · Rating 5 out of 5]

Intrygująca powieść o grupie czechosłowackich studentów historii w Pradze. Komunizm, niepokój, ryzyko. Podążają śladami patrona Czech- św Jana Nepomucena ale za nimi kroczy ktoś jeszcze…
Powieść idealna dla fanów ,,Sekretnej historii” pióra Donny Tartt! Polecam!

[Veronika Steff · Rating 3 out of 5]

Klidně bych to doporučila nějakému zahraničnímu čtenáři se zájmem o české reálie, ale já jsem se celkem nudila, hlavně mi chyběl nějaký vnitřní život hlavních postav. Nejpropracovanější tam byl nakonec ten protivný estébák. https://milyctenarskydenicku.blogspot...

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

RECENZE: https://malavelkaknihomolka.blogspot....

Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna tento titul by si podle mého fakt zasloužil větší čtenářskou pozornost.
Jedná se o silný příběh z doby totality v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana. Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo.
Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem svatého Jana Nepomuckého (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak). Mimo jiné se zde také poukazuje na jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), což mi přišlo také svým způsobem děsivé.
Tento titul rozhodně doporučuji, pokud vás v literatuře zajímá, jak je zpracován život za minulého režimu. Byť jsem sama tuto dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu nazvat.
Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je jinak vynikající.

[Martin Mostek · Rating 4 out of 5]

Poutavá kniha propoující příběh Jana Nepomuckého a jeho legendy s deptající, rozleptávající a nakonec ničivou atmosférou československé normalizace semdesátých let. Příběh a legendu sv. Jana poznává skupina studentů historie pod vedením svého příkladně normalizačně uvědomělého vedoucího. Ambiciózní mladý akademik není sám dvakrát velký expert, ale vše se zápalem dohání pevností ideologických pozic. Studenti zprvu mnoho neví, hodně se ale dozvídají. Neuniknou přitom pozornosti tehdejší moci. Konflikt věrnosti a zpupnosti, který zkoumají v historii spěje k palčivému protnutí s přítomností.