Možná vás ani nebude recenze zajímat. Možná vám ani tohle téma nic nebude říkat. Možná jen přejdete očima po obálce a půjdete se raději podívat na nějakou tu dystopii či fantasy. Možná byste se ale měli zastavit a věnovat se chvíli následujícím řádkům, protože dost možná, se něco podobného může dít pár metrů od vás.
Když se mě přítel zeptal, zda je tahle kniha opravdu tak dobrá, že jsem ji - na můj vkus - přečetla v rekordním čase, nevěděla jsem, co odpovědět.
Cathy Glass je pseudonym, pod kterým vystupuje profesionální pěstounka, u které se za dvacet let "rodičování" vystřídalo asi padesát různých dětí. Rozbitá je přitom příběh vyprávěný z jejího pohledu v momentě, kdy se má do její rodiny nastěhovat osmiletá holčička Jodie. Jodie je problémové dítě, za poslední čtyři měsíce vystřídala pět rodin. Je nezvladatelná, agresivní, hrubá, vulgární, bez emocí, bez nadšení. Nikdo však netuší, proč tomu tak je. Nebýt Cathy, nikdo by se zřejmě nikdy nedozvěděl, že byla Jodie od útlého dětství pohlavně zneužíváná. Nikdo netušil, v jakém měřítku. Úřady v jejím případě totálně po celou dobu selhávaly a sociální pracovníci si Jodie přehazovali jako horký brambor. Tahle kniha vás donutí přemýšlet nad tím, jaká zvěrstva se možná dějí dětem hned vedle za zdí u sousedů. Zastrašit děti, aby mlčely, je snadné. My dospělí máme své techniky a víme, čeho se děti bojí. Hnus je, když se zastrašování stane pro dítě noční můrou a to je pak - dost pravděpodobně - do konce života odsouzeno pouze trpět a nikdy se nedat jako člověk do pořádku.
Tohle je tak citlivý a na mou emotivní stránku silný příběh, že jsem nedokázala určit, zda je tedy "tak dobrý" nebo "tak strašný". Cathy Glass rozhodně není povoláním autorka, takže to jde na stylu, jakým píše, znát. Píše jednoduše, ale jde vidět, že své práci rozumí a za svůj spisovatelský um se nemusí absolutně vůbec stydět. Naopak, ve vyprávění, jako je tohle, je to dokonce v pořádku.
Nebudu vám zde psát, jaké hrůznosti si malá Jodie musela vytrpět a jakým způsobem to jako malá holčička vnímala. Občas to na mne, jako na matku, bylo dost silné kafe a několikrát jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že to je všechno smyšlené a že se tohle nikdy neodehrálo. Bohužel.
Je velká škoda, že Cathy Glass u nás má pouze jednu knihu a tou je právě Rozbitá. Přitom je autorkou skoro dvaceti knih a já bych si je všechny hrozně ráda přečetla. Budu muset tedy využít zřejmě svého nadání v angličtině a přelouskat její knihy v původním jazyce.
Jestli bych tuhle knihu doporučila? Rozhodně ano! Myslím, že je důležité vědět, co se až příliš často děje za dveřmi některých bytů a domů. A dost možná tato kniha pomůže otevřít oči spoustě lidem. Mně tedy rozhodně. Jak vlastně poznáte zneužívané dítě, pokud vám nic neřekne?