Isabelle Caro a vingt-cinq ans et pourtant elle a toujours le poids de ses douze ans. On l'a découverte dans l'émission Le Droit de savoir où la caméra la suivait dans son quotidien avec l'anorexie. On l'a retrouvée sur des photos publicitaires qui ont fait scandale, où elle posait nue pour dénoncer sa maladie. Comment a-t-elle pu en arriver à cette maigreur effrayante ? Qu'est-ce qui l'a poussée à cesser de manger, si jeune ? Comment endure-t-elle le regard des autres ? Que fait-elle pour sortir du mal qui la fragilise ? C'est l'histoire que raconte ce livre. Une histoire tellement folle qu'elle n'avait jamais osé la révéler jusqu'à présent. Une histoire qui dévoile mais aussi dénonce - l'aveuglement de certaines familles, l'indifférence de certains médecins, le mépris de certains hôpitaux-, une histoire qui évoque le pire pour montrer comment essayer de s'en sortir. Une histoire d'enfermement et d'espoir, d'amour et de mort. Celle d'une petite fille qui ne voulait ni grossir ni grandir mais qui, aujourd'hui, a plus que jamais la faim de vivre.
I'm really involved by this theme. I can clearly remember the Oliviero's photos for Nolita. They were really impressive. This book is just a first look to Isabelle's life. I don't think she wanted to explain perfectly the causes of her illness or to write a psychological book in which she talked about what she felt during this period. She wanted simply to explain how she became anorexic. So I don't think this book can be considered "not so deep". She wanted to make us aware of the causes, and I think she gained the purpose. I really "loved" this book (you can't love the sufferance of someone else, but I was really involved by her story and I had the possibility to understand her better). I really suggest this book to every woman.
Velmi silný příběh. Jedinečná sonda do velmi smutného životního osudu. Obdivuji autorčinu odvahu, že se rozhodla tak otevřeně psát o sobě a nemoci, která ji postihla a že se rozhodla na veřejnosti prostřednictvím reklamní kampaně otevřít diskusi o tomto tématu, které je v dnešní době velmi naléhavé.
I seen some of "Le droit de savoir" before and bought her book because I had an eating disorder and wanted to find some book to relate to. The photos in the book made me turn pale and in shock. I couldn't believe how little she weighed.
Pravda, napsané to nebylo nijak závratně, ale to asi u takové knihy není úplně nejdůležitější. Asi nepatřím k těm, které by mohla anorexie potkat- ještě dlouho ne :-D Ale je to dokonale odrazující. Nejvíc šokující pro mě asi bylo popisování chování její matky, hlavně když byla Isabelle dítě, a nevšímavost jejího okolí. Nechápu, jak v dnešní době může žít někdo takhle izolovaně.
Asi nejlepší knížka, kterou jsem na daný téma četla. Skutečnej příběh psanej skutečnym člověkem. Je to zajímavý čtení, nepopisuje jenom nemoc samotnou, ale i okolnosti, který k tomu vedly. Na konci se teda spíš trochu vychloubá, kde všude díky anti-ana kampani byla, ale to je detail. Je smutný, jak kniha končí vyloženě touhou po uzdravení, a pitom Isabelle dva roky po napsání umřela...
c'est le genre de livre qui ne se juge pas, c'est une histoire de vie qui se respecte par son combat douloureux.....rien a dire... sauf fpeut etre qu'il soit dommage que jamais elle ne prendra une fois de plus conscience du bien que son livre apporte
Děsivé. Jako mnoho podobných knih literární stránka není na prvním místě, ale to lze odpustit. Nemůžu uvěřit tomu, že žena dokonce mladší než já zažila v dětství něco takového. Koncem dvacátého století! Jsem velmi pro vznik podobných knih. I jedna potencionálně zachráněná dívka má obrovský smysl.