Podobně jako mnohé jiné knihy o běhání i tato trpí tím, že není úplně jasné, o čem je. Kniha obsahuje několik linií, které narušují soustředění se na jednu věc a zároveň žádná linie nedostane dostatek pozornosti, aby byla sama o sobě dostatečně zajímavá.
Úvodní linie vyprávění je autorova autonehoda a následná rekonvalescence vedoucí až náročným sportovním výkonům (ano, běhání). Další linie je samotný běh, ale možná překvapivě se o samotném běhání nedozvíme úplně mnoho. Naopak větší pozornost je věnována reáliím Islandu (počasí) a zajímavostem a záludnostem organizace oběhnutí Islandu. Nakonec bych ještě zmínil autorova podnětná srovnání různého přístupu domácích (Čechů) a Islanďanů k nějakým podobným situacím.
Závěrem - na daný počet stran (180) prostě moc linií vyprávění, tj. velká šířka a ne-dostatečná hloubka.