Inquisition and Medieval Society: Power, Discipline, and Resistance in Languedoc

by James Buchanan Given

James B. Given analyzes the inquisition in one French region in order to develop a sociology of medieval politics. Established in the early thirteenth century to combat widespread popular heresy, inquisitorial tribunals identified, prosecuted, and punished heretics and their supporters. The inquisition in Languedoc was the best documented of these tribunals because the inquisitors aggressively used the developing techniques of writing and record keeping to build cases and extract confessions. Using a Marxist and Foucauldian approach, Given focuses on three what techniques of investigation, interrogation, and punishment the inquisitors worked out in the course of their struggle against heresy; how the people of Languedoc responded to the activities of the inquisitors; and what aspects of social organization in Languedoc either facilitated or constrained the work of the inquisitors. Punishments not only inflicted suffering and humiliation on those condemned, he argues, but also served as theatrical instruction for the rest of society about the terrible price of transgression. Through a careful pursuit of these inquires, Given elucidates medieval society's contribution to the modern apparatus of power.

Genres: History, Religion, Medieval History, Esoterica, Nonfiction

272 pages, Hardcover

First published September 1, 1997

Reviews

[Jan Lodl · Rating 4 out of 5]

I když jde o knihu poměrně náročnou na čtení, všem fanouškům historie ji lze doporučit. A pokud máte rádi Jméno růže, možná leccos pochopíte :) Ve všeobecném povědomí je známa spíše pozdější španělská inkvizice s jejími čarodějnickými procesy. Tahle kniha nás zavede do mnohem dřívější doby, kdy se papežská inkvizice teprve ustavovala a hledala své místo. Pomůže také pochopit, že tradovaný omyl, že papežská inkvizice byla mírnější než španělská. Je sice pravda, že Svaté oficium bylo ve srovnání se svými španělskými "kolegy" mírnější, ale její předchůdci ve 12. až 14. století se s kacíři rozhodně nemazlili. A náhled na postup takového Bernarda Guiho, známého právě ze Jména růže, je hodně přínosný.
Při čtení se ale nelze ubránit dojmu, že autor nachází v činnosti inkvizitorů více než zalíbení. Trochu rušivé je také časté opakování podobných případů nebo už vysvětlených událostí v různých souvislostech.