What do you think?
Rate this book
Postel, hospoda, kostel
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.
269 pages, ebook
First published January 1, 2016
12 people are currently reading
160 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 32 reviews
January 28, 2019
Fajnie mi się czytało tę książkę, i się pośmiałam, i czasem zadumałam. Ksiądz Czendlik to naprawdę sympatyczny człowiek, który stara się jakoś odnaleźć w skomplikowanej rzeczywistości współczesnego Kościoła Katolickiego. Do tego przyszło mu mieszkać w Czechach, kraju silnie zlaicyzowanym. Nie jest oczywiście stereotypowym księdzem (inaczej nie powstałaby ta książka ;)). Oprócz tego, że jest duchownym, występuje także w telewizyjnym talk-show. Nie nosi koloratki, nie jest obojętny na urok kobiet (choć akurat dyskusja na ich temat jest dość kuriozalna, ale na szczęście sam Czendlik ją ucina, chwała mu za to), otwarcie przyznaje, że nie zna całej Biblii zbyt dobrze, a już szczególnie Starego Testamentu, i że ma słabość do dobrych perfum i dobrego jedzenia i wina. Taki równy gość, człowiek ze słabościami, jak każdy, a nie świętszy od samego Jezusa. Nie skąpi na przykład krytycznych uwag wobec dewotów i osób nadmiernie manifestujących swoją religijność, wytykając im: "Jasne, że dużo łatwiej spędzić godzinę w świątyni na mszy niż przy łóżku osoby ciężko chorej. Łatwiej przesiedzieć ten czas w kościelnej ławie, niż zrobić zakupy staruszce."; albo: "To wprost nie do wiary, ilu ludzi jest dumnych z tego, że nie grzeszą. Przy tym w ogóle się nie wstydzą, że przez całe życie nie zrobili zupełnie nic pożytecznego! To ich nie rusza. Czy to nie marnotrawstwo?".
W ogóle stosunek do życia ma ks. Czendlik pozytywny i bardzo aktywny. Ciągle coś organizuje, angażuje się w różne inicjatywy, lubi pogadać z ludźmi i szanuje to, że nie każdy dzieli jego światopogląd ("A ja lubię ateistów już choćby za ich odmienne zdanie. Dialog z osobami o innych poglądach zawsze poszerza horyzonty."). Uważa, że najważniejsze w życiu to po prostu starać się być dobrym człowiekiem - takie proste, a jednak dla wielu duchownych i wierzących takie trudne.
Czendlik jest bardzo dobrym gawędziarzem - i tu zastanawiam się trochę, po co ta książka ma formę wywiadu. Niektóre pytania pani Zahradnikovej są bowiem, moim zdaniem, całkowicie zbędne. Na przykład "Co było dalej?", która pada ze dwa albo trzy razy - niewiele w tym głębi ;) Czendlik sam dużo mówi i nie potrzebuje zbyt wiele pytań pomocniczych, bo jeden temat prowadzi go do następnego. Mówi przede wszystkim o sobie, ale to o nim jest ta książka, więc raczej nie można mu zarzucić narcyzmu. Stara się przedstawić swoją drogę do duchowieństwa
i swoją wizję wiary oraz to, jak próbuje zgodnie z nią żyć. To, co podoba mi się u księdza Czendlika, to jego optymizm, energia i otwartość. Myślę, że taki model religijności jest pewną odpowiedzią na zawieruchy, jakie przetaczają się przez świat i przez Kościół. Mam wśród bliskich osoby wierzące, które czują się w tym wszystkim bardzo zagubione. Czendlik jest wyznawcą Kościoła papieża Franciszka - otwartego dla wszystkich i na wszystkich, starającego się iść z duchem czasu, często wbrew utartym schematom i tradycjom. Nie jest to oczywiście droga, która każdemu będzie odpowiadać. Myślę, że typ księdza, jakim jest Zbigniew Czendlik, raczej nie sprawdziłby się w naszym kraju, skoro nawet w Czechach jest kontrowersyjny (już na okładce mamy cytat z czeskiego kardynała Duki, że "jeden Czendlik w czeskim Kościele to jeszcze nie problem, ale dziesięciu takich Czendlików oznaczałoby spore kłopoty".). Czytając tę książkę, nie mogłam się więc nie zastanawiać: jakim byłby teraz księdzem, gdyby te ćwierć wieku temu został skierowany do jakiejś parafii w Polsce, a nie do Nachodu, i już tu został?
W ogóle stosunek do życia ma ks. Czendlik pozytywny i bardzo aktywny. Ciągle coś organizuje, angażuje się w różne inicjatywy, lubi pogadać z ludźmi i szanuje to, że nie każdy dzieli jego światopogląd ("A ja lubię ateistów już choćby za ich odmienne zdanie. Dialog z osobami o innych poglądach zawsze poszerza horyzonty."). Uważa, że najważniejsze w życiu to po prostu starać się być dobrym człowiekiem - takie proste, a jednak dla wielu duchownych i wierzących takie trudne.
Czendlik jest bardzo dobrym gawędziarzem - i tu zastanawiam się trochę, po co ta książka ma formę wywiadu. Niektóre pytania pani Zahradnikovej są bowiem, moim zdaniem, całkowicie zbędne. Na przykład "Co było dalej?", która pada ze dwa albo trzy razy - niewiele w tym głębi ;) Czendlik sam dużo mówi i nie potrzebuje zbyt wiele pytań pomocniczych, bo jeden temat prowadzi go do następnego. Mówi przede wszystkim o sobie, ale to o nim jest ta książka, więc raczej nie można mu zarzucić narcyzmu. Stara się przedstawić swoją drogę do duchowieństwa
i swoją wizję wiary oraz to, jak próbuje zgodnie z nią żyć. To, co podoba mi się u księdza Czendlika, to jego optymizm, energia i otwartość. Myślę, że taki model religijności jest pewną odpowiedzią na zawieruchy, jakie przetaczają się przez świat i przez Kościół. Mam wśród bliskich osoby wierzące, które czują się w tym wszystkim bardzo zagubione. Czendlik jest wyznawcą Kościoła papieża Franciszka - otwartego dla wszystkich i na wszystkich, starającego się iść z duchem czasu, często wbrew utartym schematom i tradycjom. Nie jest to oczywiście droga, która każdemu będzie odpowiadać. Myślę, że typ księdza, jakim jest Zbigniew Czendlik, raczej nie sprawdziłby się w naszym kraju, skoro nawet w Czechach jest kontrowersyjny (już na okładce mamy cytat z czeskiego kardynała Duki, że "jeden Czendlik w czeskim Kościele to jeszcze nie problem, ale dziesięciu takich Czendlików oznaczałoby spore kłopoty".). Czytając tę książkę, nie mogłam się więc nie zastanawiać: jakim byłby teraz księdzem, gdyby te ćwierć wieku temu został skierowany do jakiejś parafii w Polsce, a nie do Nachodu, i już tu został?
August 21, 2017
Pokud Zbigniew Czendlik řekl něco zajímavého, muselo to být až v posledních kapitolách. Knihu jsem totiž nedočetla, což se mi stává málokdy. To, co říká a jak to říká, je mi tak strašně protivný, že jsem se rozhodla se dál nepřemáhat a rádoby příběh, který je úplně o ničem, rychle zapomenout.
August 22, 2018
Możliwe, że gdyby faktycznie było takich Czendlików więcej w polskim kościele to częściej bym tam zaglądała. Niektóre myśli księdza Zbigniewa są mi szczególnie bliskie - na przykład jego "wyobrażenie" o Panu Bogu czy podejście do wiary, niektóre czytałam z lekkim uśmieszkiem pobłażliwości.
Myślę, że to taka książka, którą warto przeczytać dla uzyskania wewnętrznego spokoju ducha, bo Czendlik jest ludzki i nie boi się bycia człowiekiem.
Myślę, że to taka książka, którą warto przeczytać dla uzyskania wewnętrznego spokoju ducha, bo Czendlik jest ludzki i nie boi się bycia człowiekiem.
October 31, 2025
3,75 🌟
cudownie się czytało ten wywiad, ksiądz Zbigniew jest świetnym rozmówcą, opowiada dużo dowcipów i anegdotek, dzięki czemu rozmowa płynie dosłownie jak rzeka. jeszcze nigdy nie spotkałam osoby, której poglądy w sprawie wiary byłyby aż tak zbieżne z moimi, było to wręcz surrealistyczne. oby więcej tak dobrych księży, albo po prostu tak dobrych ludzi. jedyne co mi się nie podobało, to dyskusja na temat różnic pomiędzy kobietami a mężczyznami oraz ciągłe drążenie dziennikarki w prywatne sprawy księdza, było to wręcz niesmaczne.
cudownie się czytało ten wywiad, ksiądz Zbigniew jest świetnym rozmówcą, opowiada dużo dowcipów i anegdotek, dzięki czemu rozmowa płynie dosłownie jak rzeka. jeszcze nigdy nie spotkałam osoby, której poglądy w sprawie wiary byłyby aż tak zbieżne z moimi, było to wręcz surrealistyczne. oby więcej tak dobrych księży, albo po prostu tak dobrych ludzi. jedyne co mi się nie podobało, to dyskusja na temat różnic pomiędzy kobietami a mężczyznami oraz ciągłe drążenie dziennikarki w prywatne sprawy księdza, było to wręcz niesmaczne.
March 2, 2019
Po dlouhé době se stalo, že jsem něco nebyla absolutně schopná dočíst. Nechápu, co nám pan Czendlik měl sdělit. Já totiž žádný hlubší smysl v rozhovoru nenašla a to jsem se musela ještě hodně snažit, abych vůbec udržela pozornost. Škoda, ale za mě tohle prostě ne.
January 10, 2019
Bardzo polubiłam tego księdza. Nie ze wszystkim się z nim zgadzam, bo jednak czasem dzielą nas poglądy (jego religijność, u mnie jej brak), ale mimo wszystko uważam, że gdyby takich ludzi było więcej, świat byłby piękniejszy :)
December 8, 2016
Kniha přesně splnila, co slibovala. Rozhovorová forma je čtivá, což platí i o delších odpovědích. Není snad stránky, kde by se nemihla zajímavá myšlenka nebo vybroušený bonmot. Témata jsou různá, od víry přes kněžskou všednodennost až k rozdílu mezi manažerem hudební skupiny a knězem. Rozhodně se nejedná o titul jen pro úzkou skupinu vyvolených intelektuálů, a už vůbec nejde o knihu jen pro katolíky. Dogmatičnost a hrozící prst tady opravdu nenajdete.
June 2, 2018
nie wiem właściwie czego oczekiwałam po tej ksiazce, ale się zawiodłam. ledwie doczytałam do końca. sama osoba ks. Czendlika ciekawa, ale wizja takiego "pluszowego kościoła instant" dla kazdego coś milego, róbmy co chcemy, pan Bóg nas kocha, bez zagłębiania się w jego podwaliny ideowe, teologię mnie nie przekonuje.
February 21, 2019
nerozumiem preco si autorka myslela, ze je potrebne napisat knihu rozhovorov s tymto panom...ten takto dostal priestor si “pomasirovat” svoje narcisticke ego a v podstate nepovedat nic...vypovedna hodnota pre mna bohuzial nulova
September 28, 2017
Knihu som cital na viacej krat ..ale nakoniec docitane .. bolo to up and down .. par nazorov sa mi pacilo niekedy som sa musel premahat aby som cital dalej :)
February 14, 2018
Musím se přiznat, že do doby než jsem zaregistroval, že vyšla tato kniha, tak jsem Zbigniewa Czendlika vůbec neznal. Dlouhé roky jsem neměl televizi, nečtu téměř časopisy (včetně těch online) a tak mne tento fenomén minul. A to nebydlím tak daleko od Lanškrouna, kde Zbigniew působí. Ale příchod polských kněží do Čech po pádu bolševismu jsem zaregistroval.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )
— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení pocit, že sedíte někde u sklenky či půllitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
— Popravdě mne na tuto knihu hodně navnadil velmi příjemný zážitek s podobně koncipovanou knihou, kde byl zpovídaný M. C. Putna. Ta sice vyšla u Portálu ale také šlo o jeden velký rozhovor. Te musím konstatovat, že ten Putna byl lepší. Už jen proto, že Putna měl velký přesah do (nejen církevních) dějin ale i do různých uměleckých oborů včetně literatury. V tomhle směru Martin pravítkuje. : )
— Přestože nedosahuje kvalit výše zmíněné knihy, tak Postel, hospoda, kostel je mírně nadprůměrná kniha a jelikož jde přečíst během chvilky, tak je to ideální kniha na vydýchání mezi dvěma rozsáhlejšími nebo náročnějšími knihami. Ale neznamená to, že v knize se nemluví o hlubokých a těžkých tématech – to zase ne, spíše vás nebudou tolik psychicky ždímat jako různé knihy o šoa nebo rudém teroru.
— Jak už jsem zmiňoval výše, tak celá kniha je koncipována jako rozhovor Markéty a Zbigniewa. Kapitolky, které jsou odpověďmi na otázky položené vždy na začátku jsou velmi krátké a proto se kniha čte velmi svižně a příjemně. Otázky/kapitolky jsou členěné do větších celků a začínají vzpomínkami Zbigniewa na své dětství na polské vesnici a pokračují dalšími událostmi z jeho života. Pak navazují otázky týkající se víry, popularity, života obecně, církve, mezilidských vztahů a tak podobně.
— Jazyk knihy je příjemně civilní a Zbigniew ve svých odpovědích často používá různé podobenství z Bible i jiných (nejen svatých) knih nebo citaci různých osobností. Často dá k dobru i nějaký vtip a přesto málokdy něco vyčnívá nebo působí nepatřičně. Celkově máte při čtení pocit, že sedíte někde u sklenky či půllitru a nasloucháte pábení sympatického a přesto skromného člověka, kterého si vážíte a rádi posloucháte jeho historky a názory.
December 28, 2019
Nepovažuju se za přehnaně věřící osobu, být křesťanem bylo v mé rodině považováno málem za urážku a mé vlastní cesty k duchovnu vedly vždycky spíš tou ezoterickou cestou. Možná právě proto je pro mě rozhovor se Zbyškem Czendlikem tolik příjemným překvapením. Možná, že kdybych tohoto muže znala od dětství, byl by můj přístup k náboženství odlišný.
V celé knize se prolínají vzpomínky na vlastní dětství a dospívání, na příchod do Čech, na rozdíly mezi polským a českým vnímáním církve, přes soudobé problémy se rozhovor dostává až k názorům na věci ryze světské jako móda, nová auta či popularita. Knihu však zakončuje "novodobé desatero", tedy myšlenky papeže Františka, se kterými Czendlik souzní. Právě tato část mi dala asi nevíc.
Audioknihu načetli profesionální herci, sám Czendlik má jen krátký proslov na začátku díla, takže jeho nedokonalou češtinu můžeme slyšet a jasně si uvědomit, že by to nebyl až takový posluchačský zážitek, kdyby si knihu načítal celou sám. Jako již tradičně mám výhradu k rychlosti, tedy spíš pomalosti přednesu, ale u čeho ji v poslední době nemám, že? Hlavně sem se to kontemplativní tempo celkem hodí. Posluchač má pak možnost o řečeném přemýšlet.
A velmi se povedly také klavírní melodie, které kapitoly oddělují. Takže za mě dobrá práce, jak autorská, tak i co se nahrávky týče. Hlavně pro mě skvělé zasazení do doby vánoční, která si o podobný typ literatury vyloženě říká.
V celé knize se prolínají vzpomínky na vlastní dětství a dospívání, na příchod do Čech, na rozdíly mezi polským a českým vnímáním církve, přes soudobé problémy se rozhovor dostává až k názorům na věci ryze světské jako móda, nová auta či popularita. Knihu však zakončuje "novodobé desatero", tedy myšlenky papeže Františka, se kterými Czendlik souzní. Právě tato část mi dala asi nevíc.
Audioknihu načetli profesionální herci, sám Czendlik má jen krátký proslov na začátku díla, takže jeho nedokonalou češtinu můžeme slyšet a jasně si uvědomit, že by to nebyl až takový posluchačský zážitek, kdyby si knihu načítal celou sám. Jako již tradičně mám výhradu k rychlosti, tedy spíš pomalosti přednesu, ale u čeho ji v poslední době nemám, že? Hlavně sem se to kontemplativní tempo celkem hodí. Posluchač má pak možnost o řečeném přemýšlet.
A velmi se povedly také klavírní melodie, které kapitoly oddělují. Takže za mě dobrá práce, jak autorská, tak i co se nahrávky týče. Hlavně pro mě skvělé zasazení do doby vánoční, která si o podobný typ literatury vyloženě říká.
February 9, 2020
V Čechách ho označujú ako „kňaz celebrít“. Mne „padol do oka“, keď mal príhovor na pohrebe Karla Gotta. Spozornela som, na kňaza sa mi to zdalo trochu rebelské, trúfalé, skrátka iné, než na čo som zvyknutá. Tak som sa nejako dostala aj k tejto knihe, ktorá je rozhovorom so Zbigniewom Czendlikom, rímskokatolíckym kňazom z Poľska, ale dlhodobo pôsobiacim v Čechách. Je spontánny, vtipný (dokonca aj na tom pohrebe a v kostole), srší z neho optimizmus, láskavosť a obyčajná ľudskosť, ktorá sa nepovyšuje a prirodzene pripúšťa aj chyby a nedokonalosti. Czendlik krásnym spôsobom prepája duchovné a svetské stránky života, nebojí sa odpovedať ani na provokatívne otázky a otvorene hovorí aj o aktuálnych a (hlavne v cirkvi) citlivých a sporných témach. Nikoho neposiela do pekla, neodsudzuje, ale človek – nedokonalý – sa cíti pookriaty, povzbudený a často aj pobavený. Úsmev na obálke je veľmi výstižný pre celú knihu. Myslím, že má veľký potenciál osloviť širokú škálu čitateľov, nielen veriacich. Naozaj sa to oplatilo čítať.
April 15, 2018
První svěží a moderní pohled na víru ze strany kněze, který jsem zatím kdy měla možnost zavnímat. Možná je to i proto, že běžně katolické nebo náboženské spisky nevyhledávám a jsem v tomto směru docela analfabet. Ale zdá se, že i pro nevěřícího, který chce naslouchat, se dá v dnešní době najít zdroj křesťanského učení, který mu má co říct.
Líbí se mi Czendlikova představa boha a teorie 3 narození. Osobně mám problém s vírou ve zmrtvýchvstání Krista, naštěstí toto téma zaznělo až v pokročilejších částech knihy, kdy už jsem se do knihy dostatečně začetla.
Zajímavý byl pro mě pohled na papeže Františka, o jehož názoru jsem toho zatím moc nezjištovala a díky knize mi připadá hned lidštější.
Jedničku s hvězdičkou bych dala panu faráři za popularizaci víry při současném netlačení na pilu ohledně konkrétního náboženství.
Líbí se mi Czendlikova představa boha a teorie 3 narození. Osobně mám problém s vírou ve zmrtvýchvstání Krista, naštěstí toto téma zaznělo až v pokročilejších částech knihy, kdy už jsem se do knihy dostatečně začetla.
Zajímavý byl pro mě pohled na papeže Františka, o jehož názoru jsem toho zatím moc nezjištovala a díky knize mi připadá hned lidštější.
Jedničku s hvězdičkou bych dala panu faráři za popularizaci víry při současném netlačení na pilu ohledně konkrétního náboženství.
December 28, 2016
Skvělá kniha. Líbí se mi, že je napsaná srozumitelným jazykem a velmi příjemným tónem, přestože se v ní autor zamýšlí nad hlubšími tématy a leckdy je i poměrně kritický, ať už ke společnosti/lidem či církvi. Příjemné čtení o příjemném člověku a jeho názorech na svět, společnost, Boha a církev.
February 21, 2019
Myślałam, że to będzie łatwa i przyjemna lektura, wywiad z księdzem-celebrytą. Okazało się, że to wielowątkowa opowieść, gdzie przeplata się polska biografia bohatera, czeskie proboszczowanie, teologia katolicka i życie w XXI wieku. W sumie z połączenia tych elementów nie mogło wyjść nic łatwego. I nie wyszło. Czasem mnie denerwowało uogólnianie, albo tradycyjne pojmowanie polskiej religijności i tradycji. Myślę, że to typowe dla osób na co dzień nie mieszkających w ojczystym kraju - spoglądanie na niego i rodaków przez pryzmat wspomnień lub wybiórczych relacji. Trochę mi brakowało faktów z czeskiego życia. Trzeba jednak pamiętać, że to książka, która pierwotnie ukazała się w Czechach, a czescy odbiorcy wolą pewnie czytać o innych. Anegdoty, kawały i historyjki - może bluźnię - ale przypominały mi styl Jezusa, który o poważnych tematach mówił przez przypowieści, o wiele łatwiejsze do przyswojenia niż poważne dysputy filozoficzno-teologiczne. Polecam!
PS jak na mój gust trochę kulawy przekład albo redakcja
PS jak na mój gust trochę kulawy przekład albo redakcja
January 29, 2021
Tak toto bolo prudko necitatelne... Niektore otazky v rozhovore boli dost odveci a slusne vychovany clovek by ich z taktnosti nikdy nepolozil a Czendlikove odpovede boli zarazajuce a niekedy vo mne vyvolavali zlost. Nechapem ako tento knaz milujuci alkohol, bary a zeny moze byt niekomu sympaticky. Co ma totalne zarazilo bol opis zeny ktoru by si zobral... To ze knaz pouzil slovo 'bohatu' je fakt smutne...
September 11, 2023
Zajímavá biografie, která dává nahlédnout za oponu církevního života. Dostáváme zde i dost podnětů k zamyšlení. Autora jakožto "mediální hvězdu" jsem neznal a po knize sáhl namátkou, nicméně pobavila. Do jisté míry je vyprávění místně bigotně podřízené, částečně civilně sympatické a místy rozporuplné. Chápu, že jeden takový Czendlik v církvi stačí. Osobně považuji tuto knihu za úsměvnou, ale je nutno ji brát s nadhledem.
March 16, 2024
Příjemný rozhovor, který rychle plyne a snadno se čte, ale žádné větší hloubky nečekejte. Czendlikův optimismus a chuť k životu jsou skvělé. Kromě tohoto optimismu a potřebě žít pro druhé se tu ovšem těžko hledá nějaká ucelená filozofie. Spíše se dočkáte sbírky aforismů.
Pasáže, ve kterých se pan Czendlik pouští do rozboru a generalizace žen, jsou rozpačité a působí jako klišé, která o 20-40 let minula dobu.
Pasáže, ve kterých se pan Czendlik pouští do rozboru a generalizace žen, jsou rozpačité a působí jako klišé, která o 20-40 let minula dobu.
November 23, 2018
Kdyby bylo víc takových pánbíčkářů, kostely by asi byly plnější. Možná trochu kontroverzní osobnost, ale jak sám říká, i církev musí jít prostě trochu s dobou, aby byla atraktivní. Milé čtení, chce to si rozhovory trochu dávkovat, aby člověk nebyl přesycen. Jsem sice zarytý ateista, ale to mi nebrání poznávat i druhou stranu. Moudrý člověk.
May 4, 2019
Świetny wywiad rzeka z księdzem Zbigniewem Czendlikiem o jego drodze do kapłaństwa, o posłudze w Czechach, kraju z dużym odsetkiem ateistów i osób odchodzących od Kościoła katolickiego, początkowej barierze językowej mimo podobieństw między polskim a czeskim, o różnicach i dostosowaniu się do wiernych w swojej parafii.
August 18, 2017
Knížka formou rozhovoru je čtivá. Nemohu se však ubránit pocitu, že není úplně upřímná a je tak trochu dílem dobré strategie PR. Odpovědi jsou až příliš lichotivé, humor a sebeurážky příliš strojené. Taková masově přijatelná sonda do světa kněze - pohodáře.
July 7, 2017
Příjemné čtení.
A vy, pane farmáři, co vlastně děláte?
Já se starám o dobytek a hledám si ženu.
A vy, pane farmáři, co vlastně děláte?
Já se starám o dobytek a hledám si ženu.
July 16, 2018
3.5/5 or 7/10
March 3, 2019
Książkę słuchało się dobrze, ale rozmówcy prześlizgują się po wielu tematach kwitując je metaforami i banalnymi opowiadaniami.
August 29, 2022
Trochę seksizmu, trochę truizmów, trochę toksycznego optymizmu i samozadowolenia. Czyta się szybko, bo i nie ma nad czym się głębiej zastanawiać. Osobom poszukującym odradzam.
May 6, 2021
Zbigniew Czendlik je na povrchu simpático a jeho přístup je, opět na povrchu, simpático. Ale mnohdy jsem se u jeho obrany církve musel (cynicky) smát. Zakázané ovoce není jablko, jak uvedl, ale nějaké nespecifikované ovoce (tady opět vliv církve, která si upravuje Bibli a tohle je jen jeden malý detail, přemýšlejte). Takže možná, že Czendlik není dostatečně inteligentní, aby tohle sám věděl a prostě slepě přijímá vliv katolicismu a nebo je naopak liška a hraje blbýho. ___ Ale analogie, která mi přišla perfektní, ohledně pokrytectví katolické církve, zazněla ve filmu 'Tři billboardy kousek za Ebbingem' (Three Billboards Outside Ebbing, Missouri) můj volný překlad: "Víte, o čem jsem dnes přemýšlela? Přemýšlela jsem o těch pouličních ganzích, co mají dole v Los Angeles, ty Crips a Bloods. A přemýšlela jsem o těch nových zákonech, se kterýma přišli v 80tých, myslím, bojovat s těmi pouličními gangy, s těmi Crips a těmi Bloods. A pokud si dobře pamatuju, podstatou toho, co ty zákony říkaly, bylo, že pokud se přidáte k některému z těch gangů, a jste s něma, a jste jednou v noci takhle na rohu a i bez vašeho vědomí, jeden z vašich členů Crips nebo jeden z vašich členů Bloods někoho střelí nebo pobodá... potom, i když jste o tom nic nevěděl, a i když jste jen stál na rohu ulice, hledíc si svýho... co tyhle nový zákony říkaly bylo, že jste pořád spoluviníkem. Jste spoluviníkem v prvé řadě už jen tím, že jste se přidal k těmhle Crips a k těmhle Bloods. Což m�� přivedlo k tomuhle, Otče... celá tahle situace je jako s váma klukama z kostelu, ne? Máte svoje barvy, máte svoji klubovnu. Jste, kvůli nedostatku lepšího slova, gang. A když jste nahoře, kouříte svoji dýmku a čtete svou Bibli, zatímco jeden z členů vašeho gangu je dole ve sklepě a šuká ministranta, potom... Otče, stejně jako tihle Crips a stejně jako tihle Bloods, jste spoluviníkem, protože jste se přidal ke gangu, chlape. Je mi jedno jestli jste nikdy nic neudělal, neviděl, neslyšel. Přidal jste se ke gangu, jste spoluviníkem. A když je někdo spoluviníkem u šukání ministrantů, nebo jakýhokoliv šukání malých hochů, protože vím, že vy jste to ještě nezúžili, potom jste tak trochu ztratil právo na to přijít do mýho domu a mluvit o mě, mým životě, nebo mé dceři, nebo o mých billboardech... takže dopijte svůj čaj, Otče a vypadněte kurva z mojí kuchyně." ___ Czendlik často mluví a zní rozumně, ale v jeho postojích a odlehčenosti nelze přehlédnout spoustu věcí, spoustu děr. Možná i jakousi mediální masáž pro novou cool katolickou církev, neexistující obraz. První půlka byla zajímavější, v druhé se to přetrhne do takového toho typického arcidiecézního mudrování. Feldkurát Katz ze Švejka, vylitej jak konev, nebo Farář z Mostu jsou mnohem realističtější vyobrazení autentické zkušenosti toho, jak by měl asi kněz vypadat, zničený vším tím dualismem. Ti nažehlení jsou manipulanti. A Czendlik chránící fakt, že církve potřebují peníze, je dostatečným důkazem jeho zkorumpovanosti. Je strašně snadný propadnout kouzlu osobnosti, jak může dosvědčit dvojciferný počet obětí Teda Bundyho (zmiňuju ho nějak často)... počkat, vlastně nemůžou.
October 27, 2017
Upřímně, tato kniha mne zklamala.
Už podle názvu jsem čekal něco celkově upřímnějšího, než jsem dostal. Ačkoli se pan Czendlik tváří v knize velmi otevřeně, tak je to jen takové pozlátko. První třetina mne skoro odradila od toho knihu dočíst tím, jak byla povrchní. Možná jsem zmlsaný čtením Váchy nebo Halíka, ale čekal jsem nějaké vnitřní boje, nejistoty a překážky... Možná opravdu žádné nebyly? Opravdu mě to zklamalo (takové dost vyumělkované a trochu samolibé povídání více méně o ničem), asi jsem se na čtení až moc těšil.
Knihu zachraňuje zejména poslední třetina, kde už se dostáváme i k hlubším a věcnějším otázkám po životě křesťanů v dnešním světě. A tady je naopak v něčem sympatická Czendlikova přímost a jednoduchost - nezabíhá do složitých úvah, ale přichází často s až anekdotickými situacemi, na kterých ukazuje, co si myslí.
Celkově je kniha dost průměrná, myslím, že se k ní už ani nebudu vracet. Ono i ve spojení s použitými fotkami to celé působí jako PR projekt a zdá se mi, že panu faráři možná až moc záleží na jeho image. Obecně bych tedy spíše čtení nedoporučil, je to kniha veskrze průměrná - neurazí, nenadchne.
Už podle názvu jsem čekal něco celkově upřímnějšího, než jsem dostal. Ačkoli se pan Czendlik tváří v knize velmi otevřeně, tak je to jen takové pozlátko. První třetina mne skoro odradila od toho knihu dočíst tím, jak byla povrchní. Možná jsem zmlsaný čtením Váchy nebo Halíka, ale čekal jsem nějaké vnitřní boje, nejistoty a překážky... Možná opravdu žádné nebyly? Opravdu mě to zklamalo (takové dost vyumělkované a trochu samolibé povídání více méně o ničem), asi jsem se na čtení až moc těšil.
Knihu zachraňuje zejména poslední třetina, kde už se dostáváme i k hlubším a věcnějším otázkám po životě křesťanů v dnešním světě. A tady je naopak v něčem sympatická Czendlikova přímost a jednoduchost - nezabíhá do složitých úvah, ale přichází často s až anekdotickými situacemi, na kterých ukazuje, co si myslí.
Celkově je kniha dost průměrná, myslím, že se k ní už ani nebudu vracet. Ono i ve spojení s použitými fotkami to celé působí jako PR projekt a zdá se mi, že panu faráři možná až moc záleží na jeho image. Obecně bych tedy spíše čtení nedoporučil, je to kniha veskrze průměrná - neurazí, nenadchne.
Displaying 1 - 30 of 32 reviews