Umina verze

by Emil Hakl, Zuzana Lazarová (Illustrator)

Román Emila Hakla předjímá to, k čemu technověda směřuje již delší dobu – výrobu umělého člověka. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Je to román o lásce s téměř detektivní zápletkou, napsaný autorovým typicky úsporným a svižným stylem. Život je zázrak, ať vzniká jakkoli.

Genres: Czech Literature, Fiction, Science Fiction, Audiobook, Contemporary

246 pages, Hardcover

First published January 1, 2016

About the author

Pen name of Jan Beneš

Reviews

[Dáša Beníšková · Rating 5 out of 5]

Jednou jsem napsala, že Emilovi nikdy míň jak pět hvězd nedám. Takhle. Nedám, protože ho samozřejmě miluju a ňákou robotickou podivností si to u mě nerozhází, ale dopsíchkadeří, co to mělo bejt zač?!
Vždycky když Emilovi vyjde nová kniha, otevřu láhev červenýho z kategorie "výročí, oslavy a návštěva královny", vyblokuju si maximálně dva večery a ponořim se do intenzivního literárního randíčka. Uminu verzi jsem ve výsledku četla přes dva týdny. To máme 14+ dní neustálýho kroucení hlavou a třeštění očí, proč proboha čtu o robotickým sexu.
Takže ano, soužití robotické ženy s člověkem mi nesedlo. Téma mi samo o sobě nevadí, ale tak nějak jsem neporozuměla tomu, proč o tom zrovna píše Emil. Protože když robotickou linku vynechám, je to starej dobrej Emil. Přímý vyprávění, surová pražština, mudrování o všech trampotách světa, hlavně když je to nad sklenkou alkoholu, procházky Prahou, setkání s podivínama, mít chození do háku na háku, chuť bavit se s lidma a poznávat jejich příběhy, ať patří ke společenské špičce, či spodině, ňákej ten sex a kontaktáž s moudím a tak.
Nojo, asi si k nálepce "skalní fanynka" přiřadím ještě novej štítek "konzerva".

[Lukáš Palán · Rating 2 out of 5]

Maník dostane od dvou důchodců humanoida Umu na testovací provoz. Ženská funguje dobře a tak se do ní maník zamiluje. Jenže důchodci strikes back.

Tak by se dal ve zkratce popsat děj nové knihy vinohradského fantoma přilehlých hospod Emila Hakla. Já se na ni docela těšil, protože Skutečná událost byla kniha dobrá jako kolínka s kakaem, ale něco se asi porouchalo. A nevím co to bylo.

Pretty woman: Transformers z Vršovic se rozjíždí docela dobře. Hlavní hrdina má život na háku a když si zabouchne klíče, de si lehnout k bezdomovcům a tam navazuje nová přátelství. Inu, proč ne. Pak se z toho ovšem s příchodem hlavní hrdinky stane taková podivná ucajdaná sci-fi romance, která sice neurazí (protože Hakl si jede svůj svižnej, civilní, břitkej styl), ale celou dobu jsem si říkal PROBOHA PROČ? Co tím vlastně sleduje? Proč o tom píše? Proč to čtu? Co mi chce jako sdělit? Jestli je to sci-fi tak proč tam je láska? Jestli je to romance proč tam je robot? Jestli to je sranda proč to není vtipný? Jestli to je satira proč to není satirický? A proč mám tak velký penis?

Myslím, že nám tím chtěl asi něco sdělit o nás samých - jenže pokud ano, všechny myšlenky, které předkládá, jsou tak moc triviální a zbytečné až jsem nad tím musel kroutit hlavou.

Všechno to nakonec končí stejně zbytečně jako to začalo a probíhalo a tak ve mě zůstala mírná pachuť typu "whaaat?" jako "whaaat?", jako "whaaat?"

[Eva Staněk · Rating 4 out of 5]

Haklovský bizár. Velmi mě baví. Výborné výčty myšlenek, věcí, skutečností.

[Hana Kubikova · Rating 4 out of 5]

Musím přiznat, že mě Emil Hakl překvapil. Nevěřila bych, že mě tahle scifi bude tak bavit. I když se ani tady nevyhneme chlápkovi ve středních letech, který se bezcílně toulá městem, Uma, žena bez minulosti s učícím se softwarem, dodává knize úplně novou dimenzi. Jasně, je to tak trochu klasický Pygmalion nebo Pretty Woman, ale zasazený do současnosti a do soudobých reálií. Neřeší se tu technické detaily umělé inteligence, ale vztahy, které mohou mezi člověkem a strojem, který jako člověk vypadá a který se jako člověk chová, vzniknout. Potěšilo mě, že budoucnost v podání Emila Hakla vůbec nevypadá tak vyhroceně a děsivě, jak by si člověk při čtení článků o hrozící nadvládě umělé inteligence představoval. Krom toho zaujala i literární forma. Čtyři pětiny knihy vypráví František, který při tom střídá ich a du formu. Jednu kapitolu – to je právě ta, která dala název knize, předkládá Uma.

[Tadeas Petak · Rating 4 out of 5]

Vytříbený jazyk, famózní imaginace, neskutečný flow.

Často poslouchám knížky o fous rychleji, než byly nahrány. Když ze sebe ale David Novotný začal sypat Haklova slova, chvilku jsem si pohrával s myšlenkou o něco jejich tok zpomalit. Rozhodně nejde o kritiku přednesu, spíš o mou snahu zachytit veškerou barvitost, co se v Umině verzi schovává.

Především v její první polovině je spád příběhu obrovský, zvraty nečekané, odbočky hravé, nápadité. Když se na jevišti objeví Uma, přijdou chvíle, které se za mě na úkor čtivosti příliš babrají v pocitech, ale to je samozřejmě ryze subjektivní. Konce jsou obecně těžké, ale tady mi konce přišlo vyleženě škoda – těžko říct, zda se tím autor snažil sdělit, že ve skutečnosti se nikdy nic neuzavře, anebo prostě nevěděl kudy kam.

Každopádně už se těším na dalšího Hakla.

[Knižný (Valéria Scholtzová) · Rating 4 out of 5]

Spočiatku som sa nevedela započúvať. Chlapík sa nevie dostať do bytu, ide pešo, stretne bezdomovcov. Stihla som zabudnúť, o čom to vlastne celé malo byť. Potom sa ale príbeh rozbehol a aj keď sa dostal do scifi roviny, stále si zachoval rozprávanie o vzťahoch. Interpreti dodali postavám osobnosť. Celkovo som spokojná. Nečakajte veľký scifi príbeh, dej je skôr komorný.

[Petr · Rating 3 out of 5]

Má první Haklovina a musím říci, že je to minimálně fascinující čtení. Avšak nějak mi to úplně nesedlo. Ve své podstatě mi to přišlo jako román o tom, jak jsme sami a nic nás z toho nevytrhne jedině pes.

[Vämpiriüs · Rating 3 out of 5]

Frankenstein by byl pyšný, že se jeho touhy naplnily. Kniha je dobře napsaná a dokáže čtenáře udržet po celou dobu. Atmosféra obestřená tajemnem a zajímavě podané závěrečné propojení jednotlivých pohledů.

[Katerina · Rating 3 out of 5]

Situované v Praze. České scifi...ale dá se.

[Tady je Lubošovo · Rating 2 out of 5]

Stylem psaní mi Hakl v téhle knížce připomíná Murakamiho. To bohužel není pochvala, jelikož mě Murakami neoslovil. Asi to není špatný, ale určitě ne pro mě.

[Katie · Rating 4 out of 5]

Moc nevím, kam tuhle knihu zařadit, ale bavilo mě to. Zajímavá kombinace reálných problému, mezilidských vztahů a šílených nereálných postav (a to opravda nemluvím o Umě).

[Jakub · Rating 4 out of 5]

První seznámení s Haklem a hned je z toho láska. Velmi specifický styl - dokáži si představit, že to asi každému nesedne. Každopádně je to autor, kterého stojí za to sledovat.

[Nell · Rating 3 out of 5]

Kromě zvláštního příběhu hodně oceňuju způsob psaní. Úplně mi to sice nesedí, ale bylo to zas něco jinýho.

[Vojtěch Rak · Rating 4 out of 5]

Velice dobrá kniha s pomalejším rozjezdem a moc dojemným koncem. Rozhodně doporučuji.

[Mountbatten · Rating 4 out of 5]

scificko podle Hakla. Sci-fi? Vrsovicke ulicky, pajzly, zakouti u potoka, vykorenene existence, uhoneni byznysmeni stredniho veku, umela zena, partaci z mokre ctvrti....a dva chlapci, co neco chteji.

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Umina verze je trochu jiná než další Haklovy knížky. Hakl a sci-fi, Hakl a umělá inteligence? To jako fakt? Fakt a navíc to i funguje. Místy je to jemné, místy dokonce (jak jsem s údivem zjistila) i dojemné.
Pro Emila Hakla mám slabost. Mám slabost pro jeho věty, pro slova, jimiž oživuje své příběhy. Jsou úderná, originální, nepopsatelná. S Haklem fakt ráda kráčím krajinou, tou pražskou zejména. A mám chuť číst ho nahlas, číst ho rychle a pomalu, mluvit, vykřičet, odříkat, zarecitovat. Tohle jsou texty, které je potřeba přitlouct na roh ulice místo cedulí se jmény ulic. Tohle jsou odstavce, které bych vepsala do chodníků, vyryla do laviček po cestě a vytiskla na sloupy. Abych je mohla číst každou chvíli na cestě kamkoli.

[Martin Lutonsky · Rating 2 out of 5]

Začátek a konec. To jsou části, které vystihují můj pocit z přečteného dílka. A ten pocit je takový nijaký. Na začátku nás autor hodí do docela nezáživné procházky po Praze a to vše kvůli zabouchnutým klíčům... Střední část nabírá lehce grády a říkáte si, co bude dál. A konec - tu je právě kámen úrazu - chybí pointa... Autor vše hodí zpět, tedy na úroveň nezáživného začátku. Chybí mu tu nějaké větší uzavření a větší logika v ději...
Jinak mám rád vyprávění v přítomném čase. Krátké, břitké věty. Dává to ději švih. Zde, jsem si ale docela nezvykl na druhou osobu, kterou nás autor neustále oslovuje... Na druhou stranu rozhovory rychle plynou.
Shrnutí: Jako sci-fi slabé. Jako autorův experiment zajímavé. Jazykově neobvyklé...

[Honza Marcinek · Rating 4 out of 5]

Takové sci-fi, ne-sci-fi:) Moje první kniha od Hakla, kterou jsem četl, a mile překvapila. Ze začátku jsem si musel zvyknout na jiný styl vyprávění, ale poté jsem se do toho ponořil a kniha se krásně četla až do konce. (Ne)obvyklý milostný příběh mezi člověkem a humanoidem zasazený do Českého prostředí bylo příjemné zpestření oproti klasickým sci-fi příběhům, které se odehrávají v jiných světech. Až se mi chce skoro říct, že je to v podstatě obyčejný milostný příběh, do kterého byl přidány slovíčka ze světa robotiky a umělé inteligence. Jenže o tom literatura taky je.

[Pavel · Rating 5 out of 5]

Hakl na hrad!

[Gabrunilda · Rating 3 out of 5]

Nejhezčí příběh (nejen) o lásce, jaký jsem v poslední době četla.