What do you think?
Rate this book
Bolestíny
Třináct příběhů. Třináct hlasů, šeptajících z temnoty. Čtyři autorky spjaté s nakladatelstvím Golden Dog – Veronika Fiedlerová, Ludmila Svozilová, Tereza Kadečková a Karin Novotná – se noří do hlubin bolesti, stínů a vyznání. Každá z nich třikrát otevírá dveře do míst, kam se chodí jen potmě.
Editorka Madla Pospíšilová Karasová antologii uzavírá povídkou Starý dům, odkud se minulost nikdy neodstěhovala. Básně Jany Dvořáčkové a ilustrace Kiri Karmy vytváří z této antologie malé umělecké dílo.
Bolestíny nejsou jen antologií hororových povídek. Jsou zrcadlem, ve kterém se odráží ženská zkušenost spolu s temnotou. Syrovou, nekompromisní, tajuplnou.
Otevřete knihu. Ale nezhasínejte.
Editorka Madla Pospíšilová Karasová antologii uzavírá povídkou Starý dům, odkud se minulost nikdy neodstěhovala. Básně Jany Dvořáčkové a ilustrace Kiri Karmy vytváří z této antologie malé umělecké dílo.
Bolestíny nejsou jen antologií hororových povídek. Jsou zrcadlem, ve kterém se odráží ženská zkušenost spolu s temnotou. Syrovou, nekompromisní, tajuplnou.
Otevřete knihu. Ale nezhasínejte.
348 pages, Paperback
First published January 1, 2025
1 person is currently reading
4 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
November 23, 2025
V povídkách z antologie Bolestíny zaznívá bolest a promítají se v nich stíny autorek, které se vyznávají ze sebe samých. Madla Pospíšilová Karasová se rozhodla jednou provždy umlčet všechny pochyby o tom, že ženy neumí psát horor. Oslovila proto čtyři kolegyně, kterým taky vyšly knihy u nakladatelství Golden Dog, a vznikla tak antologie Bolestíny. Kniha je rozdělena na tři části – bolest, stíny a vyznání – které zároveň určují téma zpracovaných povídek, a každá část je uvedena básněmi od Jany Dvořáčkové.
Úvodní slovo patří Kristýně Sněgoňové, která čtenáře navnadí na mrazivý hororový zážitek.
(…)
Antologie bývají pro čtenáře často ošemetnou volbou. Málokdy se sejdou povídky na kvalitativně stejně vysoké úrovni, které udrží čtenářovu pozornost do poslední stánky. V tomto případě se však setkal talent s pílí a nosnými náměty. Každá autorka má jedinečný styl, který jde z textu cítit. Jedna tíhne víc k tajemným dobrodružstvím, další k temným emocím a atmosféře. Třetí mísí žánry a vytváří z nich dechberoucí kombinace, čtvrtá s noblesou sobě vlastní zamotá čtenáři hlavu. A poslední překvapí, i když výjimečně upustí od brutalit.
Tato antologie má všechno, co by dobrá hororová kniha měla mít. Zabaví čtenáře, donutí ho přemýšlet, znechutí ho, vyděsí, zamotá mu hlavu. A na konci ho vypustí zpět do reálného světa s mrazením v zádech a touhou nechat světlo rozsvícené.
Na tvorbě Bolestínů se podílelo několik talentovaných autorek, kterým hororový žánr není ani zdaleka cizí, a věřím, že příště si každý rozmyslí výroky o tom, že by ženy horory psát neměly. Bolestíny jsou třistapadesátistránkový důkaz o tom, že opak je pravdou.
CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2025/11/literatu...
Úvodní slovo patří Kristýně Sněgoňové, která čtenáře navnadí na mrazivý hororový zážitek.
(…)
Antologie bývají pro čtenáře často ošemetnou volbou. Málokdy se sejdou povídky na kvalitativně stejně vysoké úrovni, které udrží čtenářovu pozornost do poslední stánky. V tomto případě se však setkal talent s pílí a nosnými náměty. Každá autorka má jedinečný styl, který jde z textu cítit. Jedna tíhne víc k tajemným dobrodružstvím, další k temným emocím a atmosféře. Třetí mísí žánry a vytváří z nich dechberoucí kombinace, čtvrtá s noblesou sobě vlastní zamotá čtenáři hlavu. A poslední překvapí, i když výjimečně upustí od brutalit.
Tato antologie má všechno, co by dobrá hororová kniha měla mít. Zabaví čtenáře, donutí ho přemýšlet, znechutí ho, vyděsí, zamotá mu hlavu. A na konci ho vypustí zpět do reálného světa s mrazením v zádech a touhou nechat světlo rozsvícené.
Na tvorbě Bolestínů se podílelo několik talentovaných autorek, kterým hororový žánr není ani zdaleka cizí, a věřím, že příště si každý rozmyslí výroky o tom, že by ženy horory psát neměly. Bolestíny jsou třistapadesátistránkový důkaz o tom, že opak je pravdou.
CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2025/11/literatu...
December 15, 2025
Antologie českých hororových autorek, která nabízí skvělý výběr povídek napříč hororovými subžánry. Najdete zde psychologicky laděný příběh, bizár, přesah do fantasy, ale i starou dobrou duchařinu. A víte co? Funguje to skvěle!
Jak už to u povídkových knih bývá, je velmi pravděpodobné, že ne všechny povídky zanechají stejnou stopu. A tak tomu bylo i tentokrát. Našla jsem si ale to svoje, což je přesně ta věc, která mě na povídkách baví.
S autorkami jsem předchozí zkušenost spíše neměla, jedinou knihou byla nedávno přečtená Líska od Madly Pospíšilové Karasové (skvělá záležitost, která by vás neměla minout), takže tahle kniha pro mě byla jakousi ochutnávkou.
První dvě povídky, Vnitroblok od Ludmily Svozilové a Vážka od Karin Novotné, pro mě hned ze startu nastavily neuvěřitelně vysokou laťku, sedl mi styl psaní, vtáhlo mě i to, do jakých směrů se povídky rozbíhaly. To ale způsobilo, že v případě těch následujících povídek jsem se ne a ne začíst. A rozhodně to nebylo tím, že by povídky byly špatné, spíše to bylo zkresleno osobní preferencí a taky rozdílností těchto povídek. Doporučila bych tak dávkování povídek, třeba jednu denně, nebo alespoň s nějakým časovým rozestupem, abyste si je mohli pořádně vychutnat.
V knize se setkáte skutečně s mnohým a kdybych zde chtěla zabrousit do detailu každé povídky, pravděpodobně se mi to sem ani nevleze. Takže jen jakési shrnutí: skvěle vykreslená nepříjemná atmosféra (Vnitroblok), naprosto šokující zvrat vyvolávající tu pravou husí kůži (Vážka), jaké zrůdnosti se mohou skrývat za tváří normálně vypadajícího člověka (Přání), děsivé děti (Holčička - skvělá), dojetí (Noc na Liščí skále - velké překvapení), šokující konec (Hvězdu na čele máš, má Ester), originalita (Smrtonoš)... A to jsou jen ty prvky, které mi utkvěly nejvíc.
Když se pouštím do povídek, nikdy neočekávám to, že se mi všechny budou stoprocentně líbit, takže jsem nemohla být zklamaná. Byly zde věci, které mě bavily více, i ty, které mě nevtáhly. A to je v pořádku. Rozhodně jsem zde ale dostala ochutnávku skvělých autorek, které si moji pozornost určitě zaslouží i v jejich dalších knihách!
Nesmím opomenout to, co dělá knihu kompletní: poezie Jany Dvořáčkové (skvostné, a to já na poezii moc nejsem), ilustrace, které knihu perfektně doplňují a není bezpečné se na ně dívat moc dlouho a na závěr ještě velmi originálně zpracované medailonky.
Doporučuji!
Jak už to u povídkových knih bývá, je velmi pravděpodobné, že ne všechny povídky zanechají stejnou stopu. A tak tomu bylo i tentokrát. Našla jsem si ale to svoje, což je přesně ta věc, která mě na povídkách baví.
S autorkami jsem předchozí zkušenost spíše neměla, jedinou knihou byla nedávno přečtená Líska od Madly Pospíšilové Karasové (skvělá záležitost, která by vás neměla minout), takže tahle kniha pro mě byla jakousi ochutnávkou.
První dvě povídky, Vnitroblok od Ludmily Svozilové a Vážka od Karin Novotné, pro mě hned ze startu nastavily neuvěřitelně vysokou laťku, sedl mi styl psaní, vtáhlo mě i to, do jakých směrů se povídky rozbíhaly. To ale způsobilo, že v případě těch následujících povídek jsem se ne a ne začíst. A rozhodně to nebylo tím, že by povídky byly špatné, spíše to bylo zkresleno osobní preferencí a taky rozdílností těchto povídek. Doporučila bych tak dávkování povídek, třeba jednu denně, nebo alespoň s nějakým časovým rozestupem, abyste si je mohli pořádně vychutnat.
V knize se setkáte skutečně s mnohým a kdybych zde chtěla zabrousit do detailu každé povídky, pravděpodobně se mi to sem ani nevleze. Takže jen jakési shrnutí: skvěle vykreslená nepříjemná atmosféra (Vnitroblok), naprosto šokující zvrat vyvolávající tu pravou husí kůži (Vážka), jaké zrůdnosti se mohou skrývat za tváří normálně vypadajícího člověka (Přání), děsivé děti (Holčička - skvělá), dojetí (Noc na Liščí skále - velké překvapení), šokující konec (Hvězdu na čele máš, má Ester), originalita (Smrtonoš)... A to jsou jen ty prvky, které mi utkvěly nejvíc.
Když se pouštím do povídek, nikdy neočekávám to, že se mi všechny budou stoprocentně líbit, takže jsem nemohla být zklamaná. Byly zde věci, které mě bavily více, i ty, které mě nevtáhly. A to je v pořádku. Rozhodně jsem zde ale dostala ochutnávku skvělých autorek, které si moji pozornost určitě zaslouží i v jejich dalších knihách!
Nesmím opomenout to, co dělá knihu kompletní: poezie Jany Dvořáčkové (skvostné, a to já na poezii moc nejsem), ilustrace, které knihu perfektně doplňují a není bezpečné se na ně dívat moc dlouho a na závěr ještě velmi originálně zpracované medailonky.
Doporučuji!
February 26, 2026
Přečteno: Bolestíny, editorka sbírky: Madla Pospíšilová Karasová, napsal: kolektiv autorek
Další sbírka povídek od nakladatelství Goldendog, ale né ledajaká. Celá kniha je v režii dam z GD, úvodní slovo má Kristýna Sněgoňová, jinak jen dámy ze smečky.
Ženy psát umí a horor jakbysmet o tom se bavit vůbec nemusíme. Jejich pohled na věc je jiný než u mužů a baví mě, že jejich myšlenky jsou občas víc zvrhlé než u jejich protějšku. Hned na začátku bych chtěl říct, že od této knihy jsem čekal trošku něco jiného než jsem dostal. Čekal jsem témata které znají ženy ( bohužel ) lépe než muži. Čekal jsem že budu číst o bolesti jako je násilí na ženách, zn.silení, ztráty dítěte a tak dál a tak dál. To jsem sice nedostal, ale i tak zklamaný jsem nebyl.
Třináct povídek od čtyř autorek plus s jednou přispěla i má oblíbená paní učitelka Madla. Kniha je rozdělena na tři části- Bolest, stíny a vyznání. Každou část odděluje ilustrace a báseň.
Jak bývá zvykem u povídkovích knih, nějaké kusy jsou lepší nějaké slabší, ale jedno jméno tu dominuje celkově.
Zde vybírám tři povídky které se mi líbili nejvíc-
Holčička od Karin Novotné- klasická duchařina, dobře napsaná a vyvolává příjemné mrazení v zádech
Noc na Liščí skále od Veroniky Fiedlerové- Nevím to jistě, ale zde se asi vyskytuje postava z jiných knih od Veroniky.
Povídka od muži který provází na zámku/ hradě a vidí jejich mrtvé obyvatelé.
Hvězdu na čele máš, má Ester napsala Karin Novotná- mladá rodina si pořídí chatu na malé vesnici aby byly víc spolu jako rodina po tom co se manžel vrátit z pracovní mise, zde autorka dělá to co jí jde nejlépe- využívá své bolesti a strachu z reálného života a píše o tom. Asi nejlepší práce z celé knihy se skvělým koncem.
Podle mého výčtu jste asi poznali kdo tu hraje prim, ale je to jen můj názor a vy si udělejte svůj, Veronika je klasicky solidní, psát umí bravurně. Zbytek povídek, ale není špatný jen prostě se mi netrefili do mé nálady to je celé.
Kniha obsahuje ještě medailonky které psaly fanynky autorek, což byl neobvyklý krok a i celkem zajímavý.
Sečteno a podtrženo- dámy se předvedli a podle mého nikomu nic dokazovat nemusí a do hororového žánru prostě patří. Povedená sbírka povídek i když trošku jiná než jsem původně myslel.
Další sbírka povídek od nakladatelství Goldendog, ale né ledajaká. Celá kniha je v režii dam z GD, úvodní slovo má Kristýna Sněgoňová, jinak jen dámy ze smečky.
Ženy psát umí a horor jakbysmet o tom se bavit vůbec nemusíme. Jejich pohled na věc je jiný než u mužů a baví mě, že jejich myšlenky jsou občas víc zvrhlé než u jejich protějšku. Hned na začátku bych chtěl říct, že od této knihy jsem čekal trošku něco jiného než jsem dostal. Čekal jsem témata které znají ženy ( bohužel ) lépe než muži. Čekal jsem že budu číst o bolesti jako je násilí na ženách, zn.silení, ztráty dítěte a tak dál a tak dál. To jsem sice nedostal, ale i tak zklamaný jsem nebyl.
Třináct povídek od čtyř autorek plus s jednou přispěla i má oblíbená paní učitelka Madla. Kniha je rozdělena na tři části- Bolest, stíny a vyznání. Každou část odděluje ilustrace a báseň.
Jak bývá zvykem u povídkovích knih, nějaké kusy jsou lepší nějaké slabší, ale jedno jméno tu dominuje celkově.
Zde vybírám tři povídky které se mi líbili nejvíc-
Holčička od Karin Novotné- klasická duchařina, dobře napsaná a vyvolává příjemné mrazení v zádech
Noc na Liščí skále od Veroniky Fiedlerové- Nevím to jistě, ale zde se asi vyskytuje postava z jiných knih od Veroniky.
Povídka od muži který provází na zámku/ hradě a vidí jejich mrtvé obyvatelé.
Hvězdu na čele máš, má Ester napsala Karin Novotná- mladá rodina si pořídí chatu na malé vesnici aby byly víc spolu jako rodina po tom co se manžel vrátit z pracovní mise, zde autorka dělá to co jí jde nejlépe- využívá své bolesti a strachu z reálného života a píše o tom. Asi nejlepší práce z celé knihy se skvělým koncem.
Podle mého výčtu jste asi poznali kdo tu hraje prim, ale je to jen můj názor a vy si udělejte svůj, Veronika je klasicky solidní, psát umí bravurně. Zbytek povídek, ale není špatný jen prostě se mi netrefili do mé nálady to je celé.
Kniha obsahuje ještě medailonky které psaly fanynky autorek, což byl neobvyklý krok a i celkem zajímavý.
Sečteno a podtrženo- dámy se předvedli a podle mého nikomu nic dokazovat nemusí a do hororového žánru prostě patří. Povedená sbírka povídek i když trošku jiná než jsem původně myslel.
Displaying 1 - 3 of 3 reviews