Co s tím

by Alžběta Stančáková

Debutovou sbírku Alžběty Stančákové (1992), autorky nejmladší generace, odlišuje od tvorby jejích vrstevníků a vrstevnic především nadhled, ironie a schopnost přirozeně pointovat text. Vzpomínky, zážitky a pozorování bez otravného lyrismu, cizí i vlastní rodinná minidramata s existenciálním nádechem, nepřikrášlené a často humorné záznamy slyšeného, viděného, prožitého. Stančáková ovládá umění zkratky, má vypravěčský dar a hovoří ryze současným jazykem – jak ve svých básních, tak v krátkých prózách, které jsou v knize obsaženy v poměru 1:1.

Autorka fotografie na obálce: Alžběta Stančáková.
Grafická úprava: Tiskárna Calamarus.

Genres: Poetry, Czech Literature

64 pages, Paperback

First published January 1, 2014

Reviews

[Michaela Řehořová · Rating 5 out of 5]

5 hvězd už jenom kvůli tomu, že taky nesnášim žehlení.

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

No, bylo to dobrý, co s tím.
Civilní básně prošpikované ironií a humorem. Půl na půl poezie x próza, byť upřímně to vidím jako entrování, podstatně se tyto dvě poloviny totiž neliší.
Ta neohrabanost a lhostejnost mě ba. Tohle nejsou lyrický hemzy, prostě slova jedou jak na běžícím pásu, hovorovej jazyk tomu přihrává, do toho jsou ještě metány vulgarismy.
Zejména u prózy to na mě občas působilo jako výkřiky, byť i v takových textech jsou famózní obraty („Pustim si žilou. Plyn nebo porno.“, „Oběsím se na ramínku ve zkoušecí kabince.“)
Časté je také opakování, paralely. Jako v tomto kousku:

SUPERMARKET
Rozcházíme se v supermarketu
U ovoce a zeleniny
si stoupám na stoličku pro skladníky
a koukám shora na tvoje řasy

Na poli nastupuje moje bývalá spolužačka
do vrtulníku se svým otcem
Její otec je primitiv
a ona měla
vždycky nejlepší známky
Nosí bílá upnutá trička
na to že je hubená
má obří prsa
Prý je to z piva
Ani si mě nevšimne
když zavírá dveře vrtulníku
Vrtulník mě přelítne
a pole zelená noci

Rozcházíme se v supermarketu
V nákupním košíku těstoviny
co měly být na zítra
Už se spolu nenajíme
Obědvám u spolužačky
co byla hloupá
apatická
se zelenými vlasy
Její matka se mě ptá na školu
Cítím vůní okurek
Na zahradě mají bazén
meruňkový strom
a lebku mrtvého ptáčka
Nabírám lžíci polévky
„Letos snad dodělám bakaláře“
říkám
Polévka mi teče po bradě
Nesnáším
když mě někdo pozoruje u jídla

A přesto ti
u ovoce a zeleniny
koukám na řasy
Cítím vůní okurek
Její otec je primitiv
a ona měla vždycky nejlepší známky
(s. 39-40)

[Adéla · Rating 4 out of 5]

Skvělá sbírka! Básně jsou ironické, štiplavé a úderné, jako když řeknete "co s tím" tím nejotrávenějším hlasem.

(Četla jsem druhé upravené vydání, ve kterém některé básně zmizely a jiné přibyly.)

Nosila růžovou mikinu s rozdroleným potiskem Princess
Když umřela Lady Diana
dost jsme to spolu probíraly
a nechápaly co je smrt
(Respirace)

[Anna Wolfová · Rating 2 out of 5]

Nejlepší na knize je ten název, protože vás připraví na to, že se při čtení jednotlivých postřehů budete muset pídit po důvodu jejich existence v knižní podobě. Ženy mají celulitidu? Grafičky barvu ve sprše? Všichni kruhy pod očima? A co s tím? ? ?