Goodreads helps you keep track of books you want to read.
Start by marking “Macocha” as Want to Read:
Macocha
by
Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes
...more
Friend Reviews
To see what your friends thought of this book,
please sign up.
Reader Q&A
To ask other readers questions about
Macocha,
please sign up.
Be the first to ask a question about Macocha
This book is not yet featured on Listopia.
Add this book to your favorite list »
Community Reviews
Showing 1-30
Start your review of Macocha
Nejhlubší propast v republice to myslím není, v tom titul přehání. Zrádná a orientačně obtížná však až až. Nástrahy textu jsou dárkem těm, kdo chtějí podstoupit trochu námahy při sestupu. Kdo dá přednost snadné turistické stezce, uvidí z ní zhruba toto: Macocha je vnitřní monolog spisovatelky komerčního braku, která po rozpadu rodiny —o nějž se svým dílem přičinila —žije sama, pije dost přes míru, hodně vzpomíná a trochu opilecky halucinuje, je nezdravě fixovaná na svůj balkón, trochu narušuje
...more
„Škoda je, že je vždy nutné začít od sebe. Proto lidé zůstávají sami. Z čiré poctivosti. Začali od sebe a dál se nedostali. Protože kdy je to s prominutím načase od práce na sobě přejít k té na jiných, nikde nevyčtete, s tou usilovnou prací na sobě si navíc kdekdo tolik přiroste k srdci, že sám sebou zaclání lásce k jiným, a proto se o singles říká, že jsou sobečtí.“
Macocha naprosto naplňuje „marketingovou kampaň“ — Petru Hůlovou jsem potkal kdysi dávno v semináři literatury po vydání její ...more
Macocha naprosto naplňuje „marketingovou kampaň“ — Petru Hůlovou jsem potkal kdysi dávno v semináři literatury po vydání její ...more
tak trochu zklamání... efektní, netradiční, jiné než mainstream, ale povrchní, ukecané a po čase (i syntakticky) předvídatelné (věta 1, věta 2, PROTOŽE nesouvislá věta X; věta 1, věta 2, ALE šokující věta Z). Stropy Brabcové jsou o jednu, ne-li o dvě třídy výš.
Nigdy jeszcze nie napisałam recenzji na goodreads, ale tym razem chyba muszę, bo sytuacja wydaje mi się wyjątkowa. Wszystko dlatego, że gdzieś głęboko w środku czuję, że ta książka nie zasługuje na tak niską ocenę i mam wrażenie, że muszę wytłumaczyć się z tego, dlaczego mimo to ją wystawiam.
A daję jej jedną gwiazdkę dlatego, że nigdy
jeszcze nie przeczytałam książki, z której nie wyniosłam kompletnie nic. Nie czytało się jej przyjemnie, nie wywołała we mnie ani jednej, nawet najmniejszej, ...more
A daję jej jedną gwiazdkę dlatego, że nigdy
jeszcze nie przeczytałam książki, z której nie wyniosłam kompletnie nic. Nie czytało się jej przyjemnie, nie wywołała we mnie ani jednej, nawet najmniejszej, ...more
Na toto treba mat zjavne naladicku. A ta nebola.
Vnútorný (a niekedy aj vonkajší) monológ jednej ženy plynie podobne ako krčmový monológ alko-akademika, ku ktorému si prisadnete (alebo on k vám, ako to často býva, alebo ste proste len v dosahu, ako to býva ešte častejšie) a napojíte sa in medias res.
Je to osobné, je to šokujúce, je to vtipné, je to desivé, je to trápne. Je to pravda či výmysel? Mám počúvať ďalej alebo sa zdvorilo rozlúčiť? Mám volať záchytku alebo polícu?
Kto zažil aspoň jedno takéto alko-akademické rozprávanie, štýl knihy mu ...more
Je to osobné, je to šokujúce, je to vtipné, je to desivé, je to trápne. Je to pravda či výmysel? Mám počúvať ďalej alebo sa zdvorilo rozlúčiť? Mám volať záchytku alebo polícu?
Kto zažil aspoň jedno takéto alko-akademické rozprávanie, štýl knihy mu ...more
Jeśli tak się zaczyna rok, to już się boję jak się skończy.
Bezkompromisowa proza. Hulova porusza temat, które w polskiej prozie rzadko są obecne. Gdy u nas dopiero zmagamy się z rodzicielstwem, uczymy przyznawać do depresji poporodowej, Hulova funduje jazdę bez trzymanki. Poza wszelkimi znanymi kategoriami i figurami matki.
Do tego robi to w sposób, który zachwyca. Jest świetna językowo (to również kwestia znakomitego tłumaczenia). Język Hulovej żyje. Jest gdzieś na granicy wulgarności, poezji ...more
Bezkompromisowa proza. Hulova porusza temat, które w polskiej prozie rzadko są obecne. Gdy u nas dopiero zmagamy się z rodzicielstwem, uczymy przyznawać do depresji poporodowej, Hulova funduje jazdę bez trzymanki. Poza wszelkimi znanymi kategoriami i figurami matki.
Do tego robi to w sposób, który zachwyca. Jest świetna językowo (to również kwestia znakomitego tłumaczenia). Język Hulovej żyje. Jest gdzieś na granicy wulgarności, poezji ...more
Kniha plná alkoholického blábolení, prosycená otřepanými frázemi, oplývající množstvím sprostých slov, útlá na pohled, hutná při čtení. Cítila jsem s hlavní hrdinkou její bezradnost při výchově dětí, nenáviděla ji za její alkoholické excesy, usmívala se při balkonovych scénách a utápěla se v jejich depresích. Uf, nelehké čtení.
Príjemné prekvapenie. Hutné, krátke, ale intenzívne. Autorka vie skvelým spôsobom na malom priestore vyjadriť veľa. Trochu zvláštny, zovretý štýl, ale keď som si naň zvykla, čítalo sa to samo. Určite si prečítam aj ďalšie tituly od tejto autorky.
Čekal jsem víc, daleko víc. Vzpomínky na její předchozí díla, Paměť moji babičce, Stanice Tajga a nebo Čechy, země zaslíbená mé zklamání výrazně prohloubily.
Macocha (Torst, 2014) je alkoholově bloudivým monologem úspěšné spisovatelky, která v životě postupně ztrácí pevné body, až se nakonec nemá čeho chytit. Rozpadá se jí rodina i vztah k práci. Hůlová v novele zachycuje smutnou skutečnost naší existence, že jsme obklopeni nejednou propastí a nikdo nás nezachytí, až budeme padat. A chceme-li znát rozdíl mezi životem nad propastí a v ní, nenalezneme jej tam, kde není. Macocha postrádá formální přehlednost. Reálné se zde stýká s představami. Čtenář
...more
Stoi na balkonie i gada, wrzeszczy, wyzywa. Niekończący się potok słów. Całe jej życie jak na dłoni. Jakieś dzieci, a tak Justýna i Tomáš, jakiś mąż, a tak, ten, co odszedł, jakieś jedzenie, sprzątanie, zakupy, jakieś tam życie. Ale co tam to wszystko - najważniejsza przecież butelczyna. I pisanie. Jej harlekiny to bestsellery, każdy chce czytać o miłości. Romantycznej miłości. A jak Julie pisze, to pracuje, przeszkadzać nie wolno. Że dzieci? No przecież je kocha. Przytula je, najlepiej nago. A
...more
Tak tohle bylo opravdu zvláštní čtení... Po dobu cca prvních 35 stran jsem si říkala, že to není možné dočíst, poté ale autorka přišla i s dobrými postřehy/názory a pasáže se staly čtivějšími...
Po dočtení knihy se cítím dost rozporuplně. Člověk si říká, jestli to právě není autorčin cíl...
Sexuální otevřenost spojená často i s dětmi mi byla ale proti srsti (zase - možná záměrně vyvolaný pocit u čtenáře?) ...
Opravdu podivné čtení.
Po dočtení knihy se cítím dost rozporuplně. Člověk si říká, jestli to právě není autorčin cíl...
Sexuální otevřenost spojená často i s dětmi mi byla ale proti srsti (zase - možná záměrně vyvolaný pocit u čtenáře?) ...
Opravdu podivné čtení.
To, co mówi bohaterka, przyprawia nas niekiedy o zawrót głowy, bo gdy zaczyna zdanie, nigdy nie wiemy, gdzie i na czym je zakończy. Czasami czytelnik zerka nerwowo na boki, czy ktoś słyszy, jak bohaterka rzuca mu prosto w twarz szczegóły z życia małżeńskiego, informacje o długości i przebiegu miesiączki i udziale dzieci w utylizacji zużytych tamponów czy opowieść o sflaczałym penisie swego dziadka. Jednocześnie pokazuje nam bez owijania w bawełnę wiele trudnych kwestii w miłości, małżeństwie czy
...more
Alkoholické výlevy autorky červené knihovny. S potěšením kvituju, že její monolog je alkoholicky bloudivý, a zároveň vzdělaně téměř spisovný. Baví mě to postupné (byť nedůvěryhodné) odkrývání "skutečnosti". Tři hvězdy, protože Paměť je pro mě stále nepřekonána.
Zpočátku mne hrdinčino sebelítostivé tlachavé chrlení mořilo, zhruba v polovině jsem se začala ošívat, poslední čtvrtinou jsem se už nechala volně drásat. Kvalitní četba, jen místy hysterické a celkově těžce stravitelné.
Presne také, aké to nemá byť.
3,5*
Člověk na to musí mít vyloženě náladu, aby si to aspoň trochu užil. Ale je to dobré - čti průměrné. Takové... kdybych to nečetl, tak by se vlastně nic nedělo.
Síla poslední věty:‚Ale já vím, že když to není dobrovolně a člověka do toho takříkajíc natlačí rodina, nemá to pražádnou šanci na úspěch.‘
There are no discussion topics on this book yet.
Be the first to start one »
Readers also enjoyed
Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.
Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy ...more
Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy ...more
No trivia or quizzes yet. Add some now »
