A Bouquet of Czech Folktales

by Karel Jaromír Erben, Marcela Sulak (Translator), Alén Diviš (Illustrator)

Erben compiled and wrote A Bouquet based on his studies of Slavic folktales and folk songs. First published in 1853, it is dotted with murder and mayhem : graves opening and the dead walking the earth, the animate becoming the inanimate and vice versa, ogres and monsters of lake and wood, human transformations reminiscent of Ovid's Metamorphoses. Written as ballads, Marcela Sulak's new translation perfectly captures the cadence and rhythm in an English that is fresh and energetic. Through the years A Bouquet has come to be regarded as a masterpiece and wellspring of inspiration to artists of all stripes, including Antonín Dvořák, who composed a series of symphonic poems to some of these tales. Of the many illustrators who have contributed to the various editions that have appeared over the past century and a half, Alén Diviš's artwork is generally considered the most powerful. This edition also includes Erben's own notes explaining the origins of many of these tales.

Genres: Poetry, Classics, Czech Literature, School, Horror, Fiction, Fantasy

174 pages, Hardcover

First published January 1, 1853

About the author

Karel Jaromír Erben was a Czech historian, poet and writer of the mid-19th century, best known for his collection "Kytice", which contains poems based on traditional and folkloric themes.

He was born on November 7, 1811 in Miletín u Jičína. He went to college in Hradec Králové. Then, in 1831, he went to Prague where he studied philosophy and later law. He started working in the National Museum (Národní muzeum) with František Palacký in 1843. He became editor of a Prague's newspaper in 1848. Two years later, in 1850, he became archives' secretary of the National Museum. He died on November 21, 1870 of tuberculosis.

Reviews

[Milja · Rating 5 out of 5]

I did read this book in Czech, however i will write the review in english;)
I am not that huge fan of (our) Slavic literature, no matter which region it comes from. However, this is my number 1 book when it comes to both Czech and Slavic literature.
I think that Erben did an amazing job in presenting the Czech folklore and legends in that pure, real and original form yet shaped so that it can be timeless. And kudos for in delivering them in their original, scary and even bizarre light. I absolutely recommend this book to anyone.

[Eleanor Toland · Rating 5 out of 5]

I came across Kytice after reading an interview in which it was recommended by author Helen Oyeyemi, and I am thankful for her for bringing attention to this lovely little book.

Kytice, usually translated into English as Bouquet but meaning something closer to A Handful of Wild-flowers, is a collection of Czech folk-tales written in rhyming verse. The format is a little difficult to get used to, but Kytice is an astonishing piece of work on behalf of both the author, Karel Erben, and perhaps even more so, the translator, Susan Reynolds. To translate both the meaning and the form of such strictly rhyming folk-songs is an astonishing feat. I can't speak Czech, so cannot comment on how accurate the translation is, but it certainly captures the feeling of a true fairy tale.

An authentic fairy tale, one neither too artificially sweetened or full of obnoxious modern psychological undertones, is difficult to describe but instantly recognisable. These tales are full of darkness and violence true, for what is a fairy tale without spilled blood? But there is always a powerful moral undercurrent running underneath, a system of punishment and reward often unpalatable to a modern audience. A woman carrying her baby comes across a fairy barrow on her way to church and finds it is full of heaps of gold and silver. She fills her apron with coins, and temporarily sets the child down in the barrow, intending to return to it once she has secured the treasure. Anyone with any familiarity with almost any fairy tradition from around the world can guess what happens next.

Many of the poems could be described as horror. Witches, goblins and revenants abound, often clashing with the Christian church. The Virgin Mary here can be as capricious as any pagan goddess, but redemption is available for even monsters. Zahor's Bed, probably my favourite of the tales, features the various encounters between a priest and a flesh-eating forest spirit. However, the most awful danger in any tale is not any supernatural creature, but the all-too human capacity for self-destruction, and it is perhaps this detail that makes these poems ring so morally true.

Dreamlike and nightmarish, horrible and beautiful, Kytice is a handful of wild-flowers we are lucky to have dried, preserved and stuck between pages for posterity.

[Caro the Helmet Lady · Rating 4 out of 5]

Kytice, Kytice, where have you been all my life?
Bouquet, or Kytice z pověstí národních, also known as just Kytice (Czech for "bouquet"), is a collection of ballads by the Czech author Karel Jaromír Erben. First published in the middle of XIX century, when Czech language was still pretty much an outcast in its own country, it became one of the most beloved and inspiring pieces of literature for the next generations. Which is sort of very cool and amazing, because the subject - folklore tales - was full of stories about ghosts, dead husbands, bloodthirsty supernatural creatures, doomed virgins etc... What's not to like? And it all inspired Antonín Dvořák to create music and many other artists to create art, cartoons and movies.
My fav was definitely Svatební košile (The Wedding Shirts).
And I found this on https://www.youtube.com/watch?v=ryWdm... youtube and was simply enchanted.

P.S. Yes, our national/international rock star poet Mickiewicz also created ballads about supernatural - and I loved them - but he didn't go as far as Vodnik's author.

[Pertinacia · Rating 5 out of 5]

Klenot české literatury. Neprávem považovaný za "nudnou klasiku".

[Michael · Rating 5 out of 5]

Above the river Orlice I saw a church
and heard its golden bell. It extinguished
the rush of fierce passion first,
then the ancient Czech sincerity.
When Czech’s godly virtues – love, hope, and faith –
turned musty and stale from disuse,
the church hid itself in the depths of the earth,
and water then flooded the place.
(from “The Prophetess”)

Initially published in 1853, Karel Jaromir Erben’s A Bouquet has never been out of print, and it has been adapted into musical, theatrical, cinematic and animated works. There is probably not a more important book in the Czech language than this slim volume of thirteen lyrical works of folklore. At a time, when a National revival was coursing through Bohemia and Moravia (then parts of the Austria-Hungarian Empire), Erben’s project was to re-establish the Czech national character, and to that end he went out into the villages of Bohemia and gathered the stories that people – who had never ceased to think and dream and speak in Czech – had passed down through endless generations. The result was this bouquet of folktales, with the author’s annotations as to the origins of the tales and their connections to similar tales from other European cultures.

And their path moves down the lowlands,
across water, meadows, fens,
and in the swamps and in the cane,
Blue lights flicker off and on:
they form two rows with nine in each,
as when a body’s laid to rest.
From the stream the frogs emerge,
croaking out a funeral dirge.
(from Wedding Shirts)

The tales range from the very brief title piece, depicting in six verses the origin of the name for “thyme,” to longer pieces of 15-20 pages like “The Prophetess,” which is subtitled “fragments” and constitutes a mosaic of different prophetic tales relating to the fate of the Czech nation that Erben collected over many years. The piece was never finished, and it is the most complex in the book, with many references to ancient history that even with the aid of Erben’s notes make for difficult reading to the casual reader. Most of the other tales, on the other hand, are delightful and straightforward, told to explain phenomena of human life and nature. There are tales of water sprites luring young maidens into watery depths, deathly struggles with noon witches arriving to take noisy children away, and pilgrims travelling to hell and back. Other tales are cautionary, relating in grueling details the destinies that befall women (somehow always women), who are greedy, or envious, or who dishonor their husbands.

”Bury me in the green forest instead,
Heather will bloom there around my head;
birds will sing for me day and night,
there will my heart rejoice and delight.”
(from “Lily”)

In the introduction to her translation of Karel Jaromir Erben’s A Bouquet, Marcela Sulak describes a few scenes from her experience of living in the Czech Republic, concluding that “… it is no exaggeration to say that the intimacy with the natural world and its forces, upon which these poems draw, is still very much in evidence.” Like Sulak, I too have experienced this “intimacy with the natural world” and the historical riches of the country that the local people here display. Visiting Czech people, it is not uncommon to go into the garden or nearby forest, and gather fruits, vegetables or mushrooms to be used in that day’s meals, just as it is commonplace to make a trip into the countryside to visit an old castle or church, or simply stroll amongst foothills and river streams. Travelling in the Scandinavian countries, I have had similar experiences in Iceland, Norway and Finland. Like the Czech people, these peoples have gained independence within the last 100-150 years (from Danish, Swedish and Russian rule, respectively). My conclusion is that in “younger” nations, where the privilege of speaking the tongue and telling the tales of your ancestors has not always been a given, the sense of cultural and natural heritage is valued higher.

The illustrations that grace the pages of Erben’s book (and that I borrowed) were painted by Alén Divis in the late 1940s. According to the jacket copy, “[o]f the many illustrators who have contributed to the various editions that have appeared over the past century and a half, Alén Divis’s artwork is generally considered the most powerful.

[Maggie ☘ · Rating 4 out of 5]

3.5

[Lucia · Rating 5 out of 5]

A highly enjoyable fantasy-horror poetry collection in a Czech/Slovak folklore setting. Poems work beautifully both in the original Czech but also in the Slovak translation (I have heard it´s also translated into English but I have not read that version so I can´t speak of its quality as of now).

Nature, which usually provides a sense of comfort, empathy or aesthetic beauty in poetry, was used as a source of terror, trial and hostility by Erben. Horror also bloomed from some themes like motherhood, religion, murder or romance. The poems were rather prozaic but that does not mean they necessarily lacked the lyrical quality; lyricism was just in the background of the particular story written in rhyme and verse. In a certain sense, the collection reminded me of The Bloody Chamber by Angela Carter, but Slavic and written in the poetic style.

This definitely wasn´t the last time I picked this collection up and I am very curious about the English translation as well.

[Pečivo · Rating 4 out of 5]

Jelikož jsem napůl vlk, tak mne povinna četba české literatury na základce/gymplu úplně minula. Po fiasku se švejkem mi trvalo dalších 11 let, abych vzal z knihovny další klasiku. Hlavní důvod ale byl, že sem ráno moc dlouho sral a proto sem měl co dělat abych stihnul vlak a nebyl moc čas vybírat.

4 hvězdičky za to, že jsem to přečet cestou do a zpátky z prace, což je vždycky plus a taky za to, že se s tím Erben nesere. Pár věcí nečekaně skvělých (vodník), pár básní šlo mimo mě, protože sem ve vlaku usnul a zapomněl, kde sem vlastně skončil.

Co mě ale nejvíc nadchlo je doslov - do teď jsem předmluvy a doslovy ignoroval, ale zjistil sem, že sem dělal velkou chybu. Takovou snůšku hoven sepsat, to je sakra kumšt - oficiálně jsem se začal ucházet o možnost napsat doslov palijovi do jeho novyho sbírky básni. Double spoiler!

[Pyza Wędrowniczka]

W skład „Kytic” wchodzi trzynaście ballad – które niestety nie miały szczęścia do polskiego tłumaczenia, co opłakuję codziennie rano przy wschodzie słońca, zawodząc rzewnym głosem „gdzieżeś jest, wyczekiwany tłumaczu Erbena?” – które są mniej lub bardziej nastawione na to, by czytelnika postraszyć, a równocześnie przemycić jakiś morał. Zwykle morał jest taki, że należy się słuchać praw boskich, szanować zdanie starszych, o ile akurat nie namawiają nas do porzucenia dziecka w jaskini i porąbania siostry siekierą, i nie ulegać wielkim namiętnościom, bo skończy się to zapewne zatrzaśnięciem w kostnicy przez upiora.

http://pierogipruskie.blogspot.com/20...

[KAYA · Rating 4 out of 5]

3.75

Přestože Kytice není zrovna současná literatura, dala se bez větších obtíží číst. Navíc jsem ji jako jednu z mála básnických sbírek dokázala pochopit (teda až na poslední báseň, ale člověk nemůže mít všechno že) a ocenit.

[raven · Rating 4 out of 5]

ono je to skvele krasne ja to cetl uz stokrat ale proste slovo umrlec me dojebava 😭 also neni jedinej singluarni moment kdy nepremejslim nad koncem vodnika protoze to je fr the scariest thing ever miluju miluju

[Matthew · Rating 5 out of 5]

Macabre poetry. A breathless ride through gothic visions, like being taken by a skeletal hand and flown over 19th century Eastern European peasant landscapes. Excellent.

[Bookymay · Rating 5 out of 5]

Kytice je jedna z těch nejlepší klasil, které bych mohla číst pořád dokola.

[Kačaba · Rating 3 out of 5]

Příběh dne:

panický rereading - číslo pět z pytlíku - odmaturováno!

[Agnes]

Tak jsem si jako dala re-reading, jo? Protože, co si budem - maturita klepe na dveře a já Kytici četla...před...no...kdysi. Někdy za můj středoškolský život určitě. A tak si říkám: Hmm, tak to je sice pěkný, ale já vlastně už ani nevím, co tam všechno je. Jako rozbory na internetu, děkuju pěkně moc, trochu to pomůže, ok, ale já si to potřebuju přečíst sama.
Tak jsem využila situace, když jsem Kytici našla u bratra v pokoji. Ne, že by si mé výpujčky všimnul. Kdybych mu to neřekla, tak by o tom neměl ani tucha.
Takže ke Kytici - jako všichni jsou z toho úplně paf juhuu Kytice, Erben, toho zná každej žeo? A stejně nakonec všichni zjistí, že to byl špatný nápad. To tam máte ještě okolo národní obrození, ústní lidovou slovesnost a super srandy s Národním divadlem. Takže, klidně si to přečtěte, je to základ, ale k maturitě si to neberte. Zdá se to jako skvělý nápad, ale není. Stačilo mi, když v češtině jsme se mohli nechat vyzkoušet z knih, ze kterých máme obavy a všichni šli z Kytice. Takže asi tak.

Ani po druhém přečtení nechápu Záhořovo lože a asi ho ani nikdy v životě nepochopím, ale dokážu s tím žít. Věštkyně mi taky unikla, ale už nemám sílu na to to pochopit a popravdě mě to vůbec netrápí. End of my story.

[Karen · Rating 5 out of 5]

Anyone who finds Grimm's Fairy Tales to their liking will like this book. These poems/ballads are all quite grim, "dotted with murder and mayhem, graves opening and the dead walking the earth, the animate becoming the inanimate and vice versa, ogres and monsters of lake and wood, human transformations..." (dust jacket). I read the version translated by Marcela Sulak with artwork by Alen Divis. The physical book is beautiful. The artwork is dark and macabre, far from charming, and captures the nature of the poems perfectly. Sulak spent fifteen years "on and off" translating the poems, originally published in Czech in 1853, and claims that her translation, "is sensitive to Erben's prosodic and syntactic innovations that produced a living language filled with the musicality for which Czechs have long been known." The poems read beautifully and fluidly. Antonin Dvorak based four of his symphonic poems on four of the poems in this collection. I will never listen to Noon Witch the same way again!

[Keruonedz · Rating 5 out of 5]

Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a věž se zvonkem nad střechou.

„Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?“

„Ach pro boha! ten kostel snad?“

„To není kostel, to můj hrad!“

„Ten hřbitov - a těch křížů řad?“

„To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď,
a skoč vesele přes tu zeď!“

[Klára Štěpánková · Rating 5 out of 5]

Poezie mě tolik nebaví, ani ji nevyhledávám, ale Kytice byla super a možná se k ní i někdy vrátím ještě.

[Eli · Rating 5 out of 5]

Krásné ilustrace navodí úplně jinou, naprosto novou atmosféru.

[Nic · Rating 5 out of 5]

Review originally posted at Eve's Alexandria, October 2013.

--

I recently read A Bouquet (1853), a collection of deliciously dark nineteenth-century Czech folktales, compiled by Karel Jaromír Erben (1811-70), and translated into English for the first time in 2012, by Marcela Malek Sulak. A copy was sent to me, very kindly, by marvellous Prague-based small publisher Twisted Spoon Press, who specialise in English translations of Central and Eastern European fiction.

The book itself is a lovely object: a small hardback with high-quality paper, a ribbon bookmark in the spine, and the creepy illustrations created by Alén Diviš for a mid-20th-century Czech edition of the text: The translator's introduction is clear and accessible, setting the collection in context and discussing the use of language of the folktales - in particular, the importance of metre and rhyme, for these are songs as much as they are stories - and the issues involved in translating them (I'd have liked a couple of concrete examples comparing the original with the choices the translator made, but it's possible I'm alone in this...). Sulak explains that Erben produced A Bouquet as part of the 19th-century 'National Revival' movement, which sought to make Czech a literary language for the first time, in reaction to the long-standing political and cultural weight of German within the Hapsburg empire.

The thirteen tales here comprise, Sulak says, "a literary depiction of the Czech national character". Without wanting to go too far down the road of what constitutes an 'authentic' folktale, or even whether 'authenticity' is a meaningful term to apply to the genre at all, it seems to me that Erben's tales - like many fairytale compilations of the same period from elsewhere in Europe - are perhaps best understood as poetic compositions embroidered upon the idea of a Czech 'folk' tradition, rather than a strict representation of it. They are an elaboration and imagining of what it might mean to be Czech, and to live in a Czech landscape - Sulak highlights "the intimacy with the natural world and its forces" present in many of the stories - that was created for the era of nationalisms.

There are plenty of familiar motifs. The archetypal evil stepmother, for example, turns up in 'The Golden Spinning Wheel', in which a girl named Dora catches the fancy of a passing king, and is promptly murdered by her stepmother and stepsister, so that the stepsister can go to the rather abrupt wedding ceremony and marry said king in Dora's place. (Perhaps the moral of the story is that one shouldn't agree to marry a man who can't tell you and your stepsister apart?) The comeuppance for the scheming steps strongly recalls that of 'The Two Sisters': Dora's bones are made into a spinning wheel, and when the spinning wheel is used at the king's court, it sings the truth of what happened to poor Dora. (Loreena McKennitt's 'The Bonny Swans' was playing in my head throughout...) Another surrogate maternal figure, the mother-in-law, proves equally dangerous in 'Lily' (at least by implication, since in this one we aren't shown the death); "You poisoned the flower of my life", the woman's son says, returning from a military campaign to find his young wife dead.

Spinning - as women's work, and as a demarcator of women's spaces - features in a number of the tales. 'Christmas Eve' has scenes of women spinning and talking bookends a story based around another familiar motif: looking into a body of water on a significant night of the year, in order to see one's future reflected there. The poor heroine of 'Wedding Shirts', meanwhile, faithfully spins and sews to be a good wife to her absent lover, only for him to return dead, tricksy, and determined to take her to the grave with him.

This particular tale is a good one to demonstrate Erben's style, which builds tension through rhythm and repetition to considerable effect. A recurring pattern of questions and answers in the dialogue - the villain playing cat and mouse with his victim as he lures her to the place where he can spring his trap - is used both to underline the heroine's peril, and to heighten the sense of relief at her sudden insight and (in this case) escape. One night, the evil lover leads the heroine away from the sanctuary of her home, on the promise that they can finally marry. As they travel, faster and supernaturally faster, she asks him questions - about his house, his parents - and he always responds with an evasion, all the while gradually stripping her of everything she carries that might protect her from him:

"Too many questions, doll, for me,
just come quickly - you will see.
Let's get going - time won't wait,
our journey is a long one yet.
But what's that in your right hand, dear?"
"I'm carrying some books of prayer."
"Throw them out, those kinds of books
are heavier than piles of rocks!
Throw them out and walk with ease
if you want to keep up with me."

Erben turns the screw beautifully - it's not unlike watching an unwitting horror film character walking blithely up the stairs in a needlessly darkened house - until the penny drops for our heroine, and she's able to use her final keepsake (a bundle of shirts she'd sewn for their wedding) to distract her undead lover long enough for her to turn the trap on him, and get away.
There aren't many other cheerful, life-affirming endings. The title story comes closest, with its short, bittersweet image of a mother who, even after her death, feels such pity and love for her grieving children that she turns into a plant with a beautiful scent that they can carry with them always:

She felt so sad for her son and daughter
her soul crept back one night
and took the form of a tiny flower
which spread across her gravesite.

But both 'Willow' and 'Water Sprite' tell of abusive husbands tormenting their wives; in the former, the petulant husband murders his wife for not paying enough attention to him, and in the latter the water sprite husband punishes his human wife for attempting to leave him by decapitating their child:

Two things lay there in the blood -
fear froze her where she stood -
a baby's body with no head,
a head without its body.

In 'The Treasure', it's a mother's turn to cause her child harm, as she foolishly ventures down into a surprise!tunnel that appears one day in front of the local church. Again, the sing-song rhythms of Erben's poetry really help bring the story - and its ominous undertones - to life:

Step by step, deeper and deeper,
she's powerfully compelled to go,
step by step, into the boulder,
until she wakes a sleeping echo.

Surprise!tunnel is, of course, one of those entrances to another plane that are constantly tempting the unwary in folktales, and the greedy woman duly falls for the trap, leaving behind her infant son - temporarily, she tells herself! - in order to haul away some of the shiny, shiny loot lying around. The tunnel, naturally, closes up and vanishes, the gold turns to clay, and the woman kicks herself for falling for that hoary old trick. After a year's wailing and repentance - Erben's rendition pays more attention to this aspect of the story than many fairytales do, with almost as many stanzas lavished on her maternal agony as on the atmospheric journey under the ground - she is rewarded with the reappearance of the tunnel, and after some strategic invocations of the Virgin Mary, the duly chastened woman is able to rescue her son.

[Georgia Hejduková · Rating 4 out of 5]

I think Jaromír Erbens view of the world and morality is valid, however I think it could have been done with lees brutality. Some of the poems are breathtaking but unfortunately few are way to hard to read, and therefore hard to enjoy.

[Sabina · Rating 5 out of 5]

Karel Jaromír Erben patří k významným českým autorům naší minulosti. Toto je opravdu nádherné a bezesporu také velmi luxusní vydání české klasiky o jejíž kresby se postarala Míla Fürstová. Důležitou úlohu v Kytici mají právě ženy, které sehrávají svou úlohu matky a milenky. A jejich protivníkem jsou lidské vlastnosti, jako je pýcha, chamtivost, strach nebo láska. Zároveň podstatou každé z básní je vina a trest a vše dokresluje strašidelná atmosféra. Každá z jednotlivých básní na mě působí jinak. Některé, jako například Polednice, Vodník nebo Svatební košile mě děsí. Zlatý kolovrat mi připomíná pohádku, ze které se také inspiroval. Před lety jsem se ve škole učila úvodní část Vodníka, Kytice nebo Svatební košile a ony verše si dodnes pamatuji. Erbenovo pojetí a užití jednotlivých slov je snadno zapamatovatelné. A na to, že jednotlivé příběhy mají opravdu krátký rozsah tak vás zasáhnou obrovsky. Národní poklad, co víc dodat.

[Tyyna · Rating 3 out of 5]

Hezká kniha. Četla jsem ji v rámci maturitní četby a rozhodně nelituji! V rámci poezie je to stoprocentně to nejlepší, co jsem si mohla do seznamu dát. Líbil se mi snadno srozumitelný jazyk, krátké verše ve slokách a že básně byly inspirovány pověstmi a ústní lidovou slovesností. Kytici jsem znala už z dřívějška, a tak jsem některé pasáže spíš citovala, než četla :). Každá balada měla něco do sebe. Některé se mi líbily víc, na jiné bych hned zapomněla. Zároveň i vysvětlivky na konci knihy mi pomohly víc si uvědomit souvislosti okolo balad, jaká pověst předcházela vzniku jednotlivé balady a ujasnily mi i jejich děj. Celkově mám z Kytice dobrý dojem. Doporučuji jako poezii v maturitní četbě. 3,5*/5*

[Lucy Siskova · Rating 5 out of 5]

Sbírka balad, která n sebe navazuje podle pořadí ( poslední s první, předposlední s druhou, atd. ) je povznáššející.
Karel Jaromír Erben jako věřící člověk ukazuje, že žádný hřích nezůstane nepotrestán a postavy se trestu nevyhnou.
Moje oblíbená balada je Štědrý večer, kde poukazuje na fakt, že nikdo by neměl vědět, co ho čeká a pak také téma ročního obdodí - magická zima. Sněží, dvě dívky jdou o půlnoci k rybníku, tichá a bíle ozářená krajina. Nádhera!

[Petabik · Rating 5 out of 5]

A collection of classic Czech poetry with very dark tones mixed with European folklore and fairy tales. Some are definitely better than others, and Erben's fairly negative-focused view on the world can be off-putting to some at times, but it certainly wouldn't be the same without it. One of the few pieces of poetry I can actually stand.

4.5/5 (Rounded up)

[Hana · Rating 1 out of 5]

Even though it is considered a Czech classics and children are taught about it, in my opinion the author must have been a psychopath and I can't understand why it is so praised. A book about death, murder, death, murder... you get the idea.

[Pavla Rudolfová · Rating 5 out of 5]

One of my favourite books of all times. Perfect dark placement of old bohemic tales without heroic characters.

[Štěpán Rys]

KYTICE

Jedna z nejdůležitějších knih českého národního dědictví. Taky konstantní pojem české literatury. Slovem pověst se v ní rozumí příběh, v němž jen výjimečně zazní dějinná paměť (Věštkyně). S výjimkou této závěrečné básně se všechny příběhy v Kytici týkají základních vztahů mezi matkou a dítětem, ženou a mužem. Je to dílo vyrostlé z tradice folklórní, dílo ojedinělého básnického mistrovství autora.

ZAŘAZENÍ AUTORA:

3. etapa národního obrození: 30. - 50. léta 19. století; vrchol romantismu, biedermeier (idyličnost, pohoda, klid rodinného prostředí), počátek realismu
hlavním úkolem literatury byla výchova k vlastenectví

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KNIHY:

Literární druh: lyrickoepická skladba
Literární žánr: balada - objevují se znaky pohádky (Zlatý kolovrat), pověsti (Věštkyně), legendy (Záhořovo lože)
Literární forma: poezie

TÉMA KNIHY:

Balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil.

KOMPOZICE KNIHY:

13 balad (původně 12)
básně s tragickým koncem
většinou psány formou dialogů
Kytice je stěžejní a další na ni navazují, jako květy
ke sbírce patří i Erbenovy poznámky (tzv. Poznamenání), ze kterých čerpal, a 14 krátkých Písní
v původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení - balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední...):
Kytice a Věštkyně - dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům
Polednice a Vodník - záporná role nadpřirozených postav
Poklad a Dceřina kletba - narušení vztahu mezi matkou a dítětem
Svatební košile a Vrba - přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu)
Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) - vina, pokání, konečné vykoupení
Štědrý den a Holoubek - kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí
Lilie - 13. báseň, nikam se nehodí

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času - Svatební košile)
k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty
citoslovce místo sloves, přímá řeč
básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost
balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování

ČASOVÉ ZAŘAZENÍ A PROSTŘEDÍ DĚJE:

Čas není určen - je cyklický
Místo - často vesnice, chalupa, les, jezero, ...

ZÁKLADNÍ DĚJOVÁ LINIE PŘÍBĚHU:

První a první odzadu (tj. poslední)

Kytice a Věštkyně - upomínají na lidovou tvorbu a poezii

Kytice
Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny - mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.
Věštkyně
Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.
Druhá a druhá odzadu (tj. předposlední)

Poklad a Dceřina kletba - o porušení vztahu matka-dítě

Poklad
Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tak položí dítě a běží domů se stříbrem, pak se vrací, bere zlato. Když doběhne domů, zjistí, že se poklad změnil v kamení a hlínu. Skála mezitím zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a matka nalézá své dítě. Bere si ho a nic nedbá pokladu.
Dceřina kletba
Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.
Třetí a třetí odzadu

Svatební košile a Vrba (v novém vydání je namísto Vrby Lilie, která se ale do komponovanosti nepočítá) - téma přeměny člověka

Svatební košile
Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, jenž už dávno odešel do války a pro něhož tkala košile. Tu se on objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním jde pryč. Dívka poslechne a letí s ním. Cestou odhazuje modlicí knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá a lstí donutí upíra skočit přes zeď prvního. Sama se mezitím schová v márnici. Pak ona i upír přesvědčují umrlce a nakonec kokrhá kohout a tím je zachráněna.
Vrba
Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.
Lilie
Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.
Čtvrtá a čtvrtá odzadu

Polednice a Vodník - nadpřirozené bytosti zasahují do lidských vztahů

Polednice
Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici, jež opravdu přichází. Matka dítě brání. Otec, jenž vzápětí přijde, je křísí, ale dítě je již po smrti.
Vodník
Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, pak nakrmit dítě. Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu.
Pátá a pátá odzadu

Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - téma viny, vykoupení, pokání

Zlatý kolovrat
Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní matka mu chce ale provdat druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl, vezme si druhou dceru. Odjíždí do boje. Mezitím stařeček v lese nachází tělo a posílá své páže do zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. Ty připojí k tělu, Dora ožije. Když chce sestra pánovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Pán Doru najde a vezme si ji. Matce a sestře udělá to, co ony Doře.
Záhořovo lo��e
Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře, jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poutníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá, když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. Za rok se chlapec vrací a vypráví, že Satan nakázal pod pohrůžkou křížem listinu vydat, ďábel však neposlechl, ani pod výhrůžkou mučení pekelnou koupelí a železnou pannou. Až při výhrůžce Záhořovým ložem blánu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil, dokud se k němu nevrátí. Také zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za devadesát let se poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Chce se občerstvit, a pomocník najde růst za skály krásnou jabloň, vedle stojící pařez zakazuje mu utrhnout jablko, neb ji nesázel. Když strom uvidí biskup, může utrhnout, protože vyrostl ze zaraženého kyje. Šťastně se shledá se Záhořem - mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich duše se promění v holubice.
Šestá a šestá odzadu (tj. prostřední)

Štědrý den a Holoubek - téma lásky a smrti

Štědrý den
Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky radši nechtějí znát, co je čeká.
Holoubek
Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. Potká však nového muže, pro starého truchlí sotva tři dny a za měsíc se vdává. Nad hrobem manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že manžela otrávila. Ta to neunese a utopí se v řece. Je pochována u břehu bez pořádného hrobu.
SROVNÁNÍ:

Zpracování Kytice má mnoho podob. Například v 70. letech 20. století byla úspěšně zpracována Jiřím Suchým z divadla Semafor a roku 2000 vznikla její filmová podoba prostřednictvím kameramana a režiséra F.A.Brabce (zpracováno sedm básní).

PŘIJETÍ DÍLA:

To, že Erben napsal dílo dodnes známé nejen v literárních podobách, dokazuje, že bylo zcela nadčasové.

VLASTNÍ NÁZOR:

Vynikající kniha plná působivých příběhů a obrazů, mistrná práce s jazykem - několik rýmů už zdomácnělo v české řeči jako rčení.

[Sára Štěpánová · Rating 4 out of 5]

Kytice
Kompozice - 13 básní, Prvních dvanáct využívá zrcadlové kompozice. Vždy dvě zrcadlově seřazené básně mají podobný námět.  


Zařazení autora - Národní obrození, romantismus, 30.-50. léta 19. století



Charakteristika knihy - Lyrickoepická kniha, která obsahuje 13 balad. V knize jsou také znaky pohádek, pověstí nebo legend.  


Téma knihy - Příběhy lidí, kteří se dopustí nějakého pochybení, a jsou za to potrestáni.




Jazykové prostředky - rýmy, anafora, eufemismus, personifikace, dialogy....




Časové zařazení a prostředí - čas není určen. Místo je vždy jiné např. jezero, dům, les…




Kytice - Příběh o tom, jak zemřela matka a její duše se převtělila do kvítku - mateřídoušky. Děti brečí na hrobě a jsou velmi smutné. Ale v tom malém kvítku děti našly útěchu. Tento příběh má jen 6 slok a je nejkratší z celé sbírky.  




Poklad - Chudá vdova se na Velký pátek rozhodne, že se i se svým synem vydá do kostela. Cestou však matka objeví tajnou chodbu ve skále. Jde se podívat dovnitř a najde spoustu pokladů a jiných vzácných věcí. Dítě tam položí a nabírá si stříbra kolik jen unese. Utíká rychle domů, aby se stihla ještě vrátit pro další     ( tentokrát pro zlato ) Když se však vrátí, zjistí, že se všechny poklady proměnily v kamenní a prach. Skála mezitím zmizela. Zmizelo i dítě. Rok na to kdy se skála opět otevírá žena neváhá a běží pro své dítě a poklady jí už nezajímají.  




Svatební košile- je příběh z Kytice, který se zabývá tématem lásky a obětování. Příběh vypráví o dívce, která se modlí k Paně Marii. Je zde popisována jak víra k bohu může vše změnit klidně i k lepšímu. Dívka by dala cokoliv za to, aby se její milý zase vrátil k ní.
Jednoho dne se najednou pohne obraz a zhasne lampa což není vůbec dobré….


Polednice - Příběh polednice vypráví o tom jak jednoho dne se matka rozzlobí na své dítě. Začne mu vyhrožovat, že na něj přijde polednice. Protože je poledne, tak Polednice za chvíli chodí. Polednice na matčinu výzvu vychází do dveří. Matka se začala bát a dítě přitiskla k sobě. Držela ho tak pevně, až jej zadusila.


Vodník - Matka říká své dceři, aby nechodila k vodě. Ale dcera neposlechne a i tak jde. U vody se s ní propadne lávka a je nucena si vzít vodníka. Dcera neustále prosí o propuštění. Dokonce spolu už mají i dítě. Po dlouhém přemlouvání vodník svolí, avšak má podmínku: "od klekání do klekání", a pro jistotu si nechá jejich dítě v jezeře. Dcera celá nadšená běží za matkou. Když se konečně potkají, matka ji nechce pustit zpět. Když se děvče nevrátilo za vodníkem tak vodník přišel sám přímo u nich doma zabil jejich dítě.  




Vrba - Tento příběh vypráví o tom, jak jeden muž má ženu ,která je v noci jakože mrtvá. Zdá se mu to divné a tak jednoho dne dojde za věštkyní, která mu řekne, že je
jeho žena zakletá do vrby. Manželovi se to nelíbí a tak jeden den vrbu pokácí. Tím jak vrbu pokácí, tak žena zemře. Muž je velice smutný, ale hlas uvnitř jeho hlavy mu říká, ať z té vrby vyrobí kolébku pro svého syna. Kolébka by tím měla připomínat jeho matku.  


Dceřina kletba - Příběh vypráví o dceři, která vyčítá své matce, že za smrt dítěte, které zabila dcera, může její matka. Protože ji nikdy nic nezakázala a proto to udělala. Před smrtí pak vyřkne nad matkou kletbu místo rozloučení.



Věštkyně - Tento příběh vypráví o  českém národě. Také vypráví o bájných postavách jako Kněžna Libuše, Přemyslu Oráčovi a nebo třeba o Karlu IV.  



Štědrý den - Den před Štědrým dnem sedí dvě panny a předou. Doslechnou se, že když půjdou zítra k jezeru, kde je vrba, tak tam uvidí svoji budoucnost. Druhý den se tedy rychle vydaly k jezeru.  
První se podívá Hana a vidí svatbu. Poté se podívá Marie a vidí svůj pohřeb. Hana se opravdu do roka vdává a Marie umírá.  


Holoubek - Tento příběh začíná, když mladá žena pláče, protože ji zemřel manžel. Cestou na hřbitov potká jiného muže a pár dní na to se za něj vdává. Když se po nějaké době jde podívat na hřbitov za svým bývalým mužem, zjistí, že nad jeho hrobem vyrostl dub. Nebyl to obyčejný dub, ale dub, kde sedí holoubek. Holoubek začne zpívat a žena to neunese a jde se utopit v řece.  



Lilie - Příběh vypráví opět příběh o devčeti, které zemřelo. Už jako mladá chtěla být pohřbena v lese, a tak tam byla pohřbena. Po nějaké době tam vyrostla lilie. Jeden bohatý pán lilii objevil a tak moc se mu líbila, že si ji přesadil k sobě do zahrady. Dívka v noci ožije a pán si toho všimne. Moc se mu líbí a tak se s ní ožení. Jednoho dne pán musel nečekaně odjet a svěřil jí své matce, aby se o ní starala. Matka ale bohužel lilii schválně zahubí a tím dívka zemře.  




Záhořovo lože - Mladík jde do pekla a cestou potká  loupežníka Záhoře. Ten ho chce zabít, ale nezabije ho pod podmínkou, že mu pak řekne, jak to v pekle vypadá. Když se mladík vrací zpět, tak mu popisuje jak tam už jsou na Záhoře připraveni a jak ho tam budou mučit. Záhoř se lekne, polepší se a na konci života se dostává do nebe.  



Zlatý kolovrat - Tato balada vypráví jak jeden, mladý šlechtic potká slečnu v lese, do které se zamiluje. A tak jí a její matce nařídí, ať se dostaví na zámek. Babice a její druhá dcera to Dorničce  hrozně moc závidí. Tak ji jednoho dne vezmou do lesa, kde jí uřežou všechny její končetiny a vypíchanou oči. O něco později starý pán najde v lese tělo. Rozhodne se, že za zlatý kolovrat, kužel a přeslici vymění její končetiny. Nakonec jí stareř vše dá dohromady a ona ožije. Nakonec Babice i s dcerou jsou potrestány.

Přijetí díla - Vzhledem k tomu, že se z Kytice dodnes zkouší u maturity, vnímáme jí jako dílo nadčasové.

Vlastní názor - Upřímně mě kniha moc nebavila, přišla mi příliš depresivní. Od této knihy jsem čekala více.

[Anja · Rating 4 out of 5]

I would recommend this book to anyone who enjoys fairy-tales. I flew through the whole thing in a day and look forward to re-reading them already.

Fairy-tales from Europe especially tend to tell similar stories with slightly different settings or added details. Even in the Grimm’s Fairy-tales stories some times seem to be repeating themselves.

With that said, I do feel like ’A Bouquet’ told the stories in a different light. Perhaps because it is told in poems, which added a nice touch to the familiar tropes of tales in threes. Some of the stories are dark and foreboding and the poems lent themselves nicely to that tone. I also enjoyed this style because the escalation in the stories is so fast. One line describes a walk in the forest and the next is a gruesome murder.

I am sure that anyone can find enjoyment in reading this fine collection – And if you are in the mood, put on brilliant music from Antonín Dvořák’s Tone Poems, which is how I discovered these stories in the first place.